Dobrý den, smutku

bohužiaľ sa herecké obsadenie absolútne nestrafilo do mojich predstáv, keď som knižku kedysi dávno čítala. Cécile mala byť divokejšia a opálenejšia, Anne mala byť krajšia a charizmatickejšia a Raymond mal byť určite viac handsome. (Elsa celkom ušla.) Nuž a dialógy mali byť akési odvážnejšie, francúzskejšie, škandalóznejšie, dekadentnejšie... štvrtú hviezdu dávam za tie krásne kostýmy (!) - pohladenie pre každú dizajnérsku dušu :) (06.08.2013)

Protože autorka předlohy Francoise Sagan i režisér Otto Preminger měli pověst lidí, kteří rádi střílejí kamením po vosích hnízdech, a protože zápletka se zdá být ožehavým příběhem z rodu Lolity a Pokání, čekal jsem od filmu ostřejší hrany. Z rozmazlené dcery, jejíž výhodnou pozici krku, otáčející hlavou rodiny, náhle ohrozí jiná žena, by se nepochybně dal udělat větší padouch. Zásahy do vztahu otce a jeho nové velitelky jistě mohly být odvážnější, prapodivně blízký vztah mezi otcem a dcerou blíže vysvětlený, film možná kontroverznější. Mohlo by to tak být, ale asi by to byl jiný film. Mám-li zhodnotit Bonjour Tristesse tak, jak leží a běží, je to krásně nasnímaný a navenek oddechový film o rozesmátých prázdninách. Jeho temná stránka je něco, co patří k všednímu životu postav, naznačenému černobílým rámcovým dějem, a co do hlavní, barevné části, sice také prosakuje, ale nikdy ji neovládne. David Niven a Jean Seberg si přijeli na Riviéru odpočinout, zapomenout na byznys, školu a na celou tu všední a přízemní Paříž, ve které jinak žijí. Deborah Kerr vnáší do této únikové idylky nežádoucí pragmatismus. Otci připomíná jeho pokročilý věk a dceři její nedospělost. Na prázdninách u moře lze její snaze organizovat jim život uniknout, bude to ale možné i v Paříži? Není těžké dceři porozumět, proč chce vztah té dámy s otcem překazit a trochu jí i fandit, aby se jí to podařilo. Deborah Kerr je perfektně použitá. Záměrně říkám použitá, protože vlastně jen opakuje své dvě nejčastější šarže - otec ji vidí jako kultivovanou dámu a perspektivní partnerku pro praktický život, dcera jako nepříjemně akurátní guvernantku s očima na stopkách. To i ono hrála Deborah i v řadě jiných filmů a v této roli oba své typy přesvědčivě spojila v jeden. David Niven ani Jean Seberg podle všeho nebyli první volbou režiséra - původně chtěl do jejich rolí obsadit Caryho Granta a Audrey Hepburn. Pravda je, že Nivena už jsem viděl v lepší kondici a talent krásné Jean Seberg měl své limity. Jako trojice ovšem fungují dobře a všichni do jednoho ve mně vzbudili chuť příležitostně si přečíst knížku a zjistit o jejich postavách víc. Můj článek o filmu zde. 70% (13.03.2011)

Oskar to asi shrnul za nás za všechny (minimálně nečtenáře předlohy), je to fajn, pěkně nasnímané, dobře zahrané, ale vzhledem k reputaci nebo nastíněnému tématu bych čekal víc. Ale líbí se mi, že k té filmové dceři je težké nezaujmout ambivalentní vztah. Její rozpustilost a lehkovážnost, či naivita, může být dočasně okouzlující, ale zároven se v pozadí projevuje jakási zkaženost zlaté mládeže. I proto bych konec filmu ocenil o něco vyhrocenější. 70 % (02.07.2016)

Film zároveň logický pre Premingerovu kariéru, spracovaním ale nečakaná limonáda. Navyše to má hlavne spočiatku dosť papierové dialógy a človek si celý čas hovorí, o koľko to muselo byť lepšie čítať. A predstavovať si Sebergovú. Ps: Dosť sa stotožňujem s komentárom od IdaHutt. (15.01.2021)

Jeden z těch klasických filmů, kde jde především o příběh a herci ještě umí opravdu hrát. Psychologický příběh o životě zlaté mládeže na francouzské riviéře v 60. letech, stejně dobrý jako knižní předloha od Francoise Saganové. Navíc se mi moc líbí to slovní spojení "dobrý den,smutku..." (11.02.2006)

S každým dalším filmem, který od něj vidím, mi Otto Preminger dokazuje, jak skvělým byl režisérem a jak měl řemeslo výtečně zvládnuté a dovedl každou scénu natočit ta, aby dávala smysl a aby byla zajímavá. Má to něco z "Lolity", ale tenhle příběh je mnohem více o destrukci, kterou dokážeme způsobit nikoli sobě, ale jiným. (27.06.2017)

Jako vždy skvělý Preminger. Mě ale totálně dostala Sebergová, je v tomhle filmu (je to její druhý film!) neuvěřitelně křehká a krásná, ale také zdatná manipulantka s osudy jiných a na mě na konci filmu opravdu padl smutek... (01.04.2018)

"Jen někdy nad ránem se slyším říkat,"dobrý den, smutku" ..A, Cécile, těžko to kdy bude jiné... (07.03.2024)

Film lepší než původní literární předloha. A současně - při dobrém sledování - odhaluje slabinu bestsellerového debutu mladičké F. Saganové. Její sedmnáctiletá Cecil je totiž dokonalou psychologickou projekcí toho, jak by chtěla být sedmnáctiletá dívka brána svým okolím, především pak svou vlastní rodinou, svým otcem. Přání otcem myšlenky: Cecil je tak sice pouhých sedmnáct, avšak ruku na srdce, chová se a je takřka všemi kolem respektovaná, jako by jí bylo minimálně třicet a měla životních zkušeností na rozdávání. Na závěr sice přijde nutná facka od reality, leč zdá se mi, že se tím vůbec nic v pokřivené reflexi a sebereflexi hlavních postav nezmění. (13.12.2012)