Druhý život, jedna láska

Milá hořká komedie o tom, když dřív umře mysl než tělo.. podle mě lepší varianta. Po prvotním znepokojení mě ten příběh vlastně uklidnil pro případ, kdybych se měl s Alzheimerem poznat osobně.  Romantická dějová linka filmu dodala prvek nostalgické pohody, příjemná podívaná s nastupující krizí středního věku.. bude hůř a přitom ne tak zle:) (23.10.2021)

Skutečně bych nechtěl, aby mě tato nemoc potkala. Tělo může, ale mozek nemůže. Ale co si člověk vybere a co ho vlastně čeká? Hlavní hrdina se nechce smířit se svým údělem, a tak proti němu aktivně bojuje. Realisticky ztvárněné příznaky Alzheimerovy nemoci, až se chvílemi chce divákovi brečet. Aby to mělo ty správné grády, je film natočen tak, aby opravdu vehnal slzy do očí. Možná dost nepravděpodobné, ale je to film a tam to lze brát. 3+ (10.01.2020)

V mnohých momentoch sa to tvári ako komédia, no v konečnom dôsledku to bolo také trpké - a zároveň také prirodzené, že by som aj uveril, že také niečo paradoxno-ironické sa môže skutočne aj stať. Priznávam, že postava Emilia mi išla spočiatku dosť na nervy, no počas filmu si snáď získa priazeň úplne každého. Film mal napriek svojmu smutnému podtónu v podstate príjemnú atmosféru, čo je dosť nezvyklé. Každopádne, nič výnimočné, ani nezabudnuteľné. Skôr taká oddychovka, veselá aj smutná zároveň. (31.03.2020)

Páčili sa mi exteriéry, Oscar Martinez aj zblíženie generácií. Sledovať úpadok inteligentného človeka vplyvom Alzheimera prináša istý nepokoj, ale oceňujem, že sa film nesnažil nasilu zo mňa vymámiť záchvat plaču od prvých minút prehnanou patetickosťou. Emiliov zaťko mi príjemne liezol na nervy - akurátne otravný element, ktorý odvádza pozornosť od Alzheimera aj k iným problémom. Veľmi pozerateľný počin. (20.01.2020)

„Myslíte, že jsem idiot, protože jsem nedodělal magický čtverec? To člověk nemůže mít špatný den, nebo co?! Má hlava je naprosto v pořádku!“ Nabručený Emilio, který rád luští „magický čtverec“ a chutě jídla si užívá zásadně odděleně, se dozví diagnózu, která jím otřese. Poslední životní cíl, který ještě má, je najít lásku z dětství, dokud si na ni pamatuje… Tragikomedie, která krom smutnějších, vážnějších chvil umí i vykouzlit úsměv na tváři (především u interakcí nerudného dědy a drzé vnučky). Problém je, že časem se překlopí do roadmovie, celkem osvěžující nádech se začne vytrácet, a film je sice stále příjemnou, ale čím dál víc také dojemnou, melancholickou, nepříliš uvěřitelnou a směrem ke konci už i natahovanou podívanou (s hezkým, ovšem na můj vkus přespříliš sentimentálním koncem). Proto pouze lepší průměr. „Tati, mluvila jsem s doktorem. A rozhodli jsme, že nejlepší bude, když budeš nějaký čas žít u nás.“ - „Cože?!“ - „Můžeš zůstat v Blančině pokoji.“ - „Co?“ - „Ne. Ani náhodou!“ - „Mami, dej ho do domova důchodců jako všichni.“ (27.11.2022)