Chen qing ling

Mám ráda tento typ tvorby, takže tenhle seriál byl pro mě jasná volba. Viděla jsem delší verzi, ale mám pocit, že ta kratší by asi i stačila (pouze 20 dílů), ale rozhodně nelituju. Za tu čínskou cenzuru jsem i docela ráda. Sice jsem nečetla předlohu (takže netuším kam až autorka zašla), ale nemyslím si, že by se do tohoto světa hodilo nějak víc BL prvků. Myslím si, že i tak, kdo chce, tak to v tom vidí a nebo naopak :-) Musím říct, že seriál se opravdu povedl a až na drobné mouchy asi nemám větších výtek. Sem tam se nepovedly některé triky či masky, ale jinak je to radost pohledět. Ty kulisy a kostýmy... prostě nádhera. Brala bych více propracovaných soubojů, ale i tak jsem celkem spokojená. Zvláštní, že někdy měli při boji meče od krve a někdy na to jaksi pozapomněli a podobné "kravinky". Postav je tady opravdu hodně, ale každý z charakterů je důkladně propracován. Někdo možná bude mít chvíli problém orientovat se v postavách (většina postav má vícero jmen), ale taky díky oblečení celkem rychle víte k jakému klanu kdo patří a vlastně to není tak zlé a divák si celkem rychle zvykne. Z hereckých výkonů předvedli nejpodařenější Zhan Xiao a Wang Yibo a hlavně Wang Yiboa oceňuji, jak dokázal věrohodně ukázat tolik emocí na tak uzavřeném charakteru jako je Lan Zhan. Ale ani ostatní herci se nenechali zahanbit. Seriál je, dá se říct, rozdělen na dvě části. První je asi 33 dílů dlouhý flashback, kdy divák ví k čemu to všechno směřuje, ale pochopí proč. Zbylé díly navazují na současnost, mám pocit, z druhého dílu. Musím říct, že první část mi občas přišla trochu zdlouhavá. Druhou polovinu jsem si ale neskutečně užila. Škoda, že ne úplně vše bylo dovysvětleno a uzavřeno. A nakonec soundtrack. Tak tohle je rozhodně jeden z nejpovedenějších soundtracků, co jsem měla možnost za poslední dobu slyšet... jak instrumentální verze (dobrá při usínání), tak ta zpívaná. (30.06.2020)

Začnu negativy. Edit scén – občas scény nenavazovaly na tu předchozí, začaly třeba tam, kde už postava v předchozí scéně šla. I herci měly občas jiný makeup (například zranění, jednou krev tekla, podruhé byla setřená, pak zase tekla). Do toho nějaké nepovedené triky v zobrazení monster (pes, i ta želva nic moc). Některé kulisy působily opravdu levně, místo kamene koukal polystyrén. Některé souboje působily až směšně, jejich choreografie nebyla nijak zvlášť promyšlené. Do toho děj v minulosti byl moc dlouhý. Hraní si na vesnickou rodinku taky. Chápu, proč to tam bylo, ale přišlo mi to moc dlouhé, až mě to chvílemi otravovalo, protože jsem chtěla okamžitě do přítomnosti a řešit tyhle záhady. Naštěstí jsem se ve 33. díle dočkala… No ale jinak mě to bavilo. Vývoj postav, nikdo nebyl černý, ani bílý. Všichni měli své motivace, své charaktery a těch se drželi. Nikdy se nestalo, že by nějaká postava najednou jednala nelogicky, mimo svůj daný charakter. A při takovém množství postav je to opravdu skvělé. Příběh byl promyšlený, autorka věděla, co chce, do toho zasadila postavy a velmi dobře to rozehrála a skvěle dohrála. Na obrazovku to naskákalo bez BL prvků, ale koho to trápí, když tam jde to silné pouto mezi Weiem a Lanem velmi dobře vidět. Proč? Nejde jen o dobrý scénář, ale i o velmi dobře zahrané postavy. Co se týče hereckých výkonů, vlastně si nemohu stěžovat. Všichni hráli své složité postavy s vervou a kvalitně. Postavy procházely různými vývoji, divák je mohl sledovat a buď s nimi soucítit, nebo je nesnášet. Ale nemohl říct, že to či tamto přišlo zničehonic. Vše mělo své místo a smysl. Tuhle logiku a skvělé herecké výkony všeobjímalo krásné prostředí, hladila nádherná hudba a zdobily pěkné kostýmy (tedy co se týče klanů, obyčejní lidé = obyčejné hadry). Na to, že wuxiu nemusím, vlastně mi ten žánr moc neříká, tak jsem si to užila a byla velmi mile překvapena. Asi bych se to nebála doporučit komukoliv. (11.10.2020)

Na ukázku z Mo Dao Zu Shi jsem asi před rokem narazil na youtubu. V té době mi ale nezbylo nic jiného než si povzdechnout, protože do překladu čínského anime se nikdo dvakrát nehrnul. Jaké bylo proto mé překvapení, když jsem zjistil, že je anime nejen přeložené (a že druhá řada je na spadnutí), ale že na motivy novely vznikla i dorama. Vím, že se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale za sebe musím říct, že se mi velice líbí směr, jakým se čínská produkce poslední dobou snaží kráčet. Jak se v rámci restrikcí snaží vybalancovat jednotlivé příběhy a vytěžit z nich maximum. Jistě by bylo více než zajímavé sledovat vztah dvou hlavních protagonistů se vším, s čím přišla předloha, ale právě ona neexplicitnost tomu v mých očích dodává něco více. Stejně tak jako Guardian, či s jistými výhradami i C.S.I., tak i The Untamed přichází se vztahy, které překračují vymezené škatulky a tvoří své vlastní universum. Divákovi tak nezbývá nic jiného než Wei Yingovi a Lan Zhanovi fandit, protože to co jim nedopřál jeden život, zvládnout v životě jiném. Jiné postavy to štěstí sice neměly, ale i jejich osudy měly v příběhu své místo. Výlet do minulosti byl na můj vkus až příliš dlouhý a zabíral v příběhu až moc místa, ale dokázal barvitě vykreslit charaktery postav a vztahy mezi nimi. Věřím, že jsem nebyl sám, kdo si přál urychlit celý flashback, a pokračovat v příběhu po oněch 16 letech, ale asijská mentalita je prostě taková a bez tragiky to zkrátka nešlo. Velkým plusem vedle dobře napsaného scénáře, oku lahodící vizuální stránce a působivého hudebního doprovodu, byly dobře zahrané nejen hlavní postavy. Musím zde tak jen a jen souhlasit s tím, že Wei Wuxian a Lan Wangji zde vypadali, jako by přímo vykročily z knižní předlohy. Jak se příběh blížil ke konci, tak jsem jen v očekávání trnul, jak to se všemi dopadne. A po doznění závěrečných titulků musím jen uznale pokývat hlavou. The Untamed o celou jednu délku předčil i mnou v loňském roce vychvalovaného Guardina, a tak mu zaslouženě přísluší plných 5* (10/10) (19.08.2019)

Dost možná nejoceňovanější seriál hrané čínské vlny, oddaná fanouškovská základna a já, pro kterého byla lekce démonické kultivace vůbec prvním podobným krokem. Dlouho jsem se s tímhle světem nemohl pořádně sžít. K ústřední dvojici se nabalovala jedna vedlejší postava v bílém hábitu za druhou, většina mladších i starších učenců promlouvala v dlouhých dialozích a zápletka poletovala jak v příběhu o boji s větším tušeným zlem, tak i v jednoaktových hříčkách stojících na místě. Ale postupem času mi přirostly k srdci i další charaktery, zápletka začala houstnout a v klíčovém dějovém předělu za polovinou celého počinu najednou zacvaklo úplně všechno. Definitivně jsem docenil dílo, které původně vznikalo víceméně na koleně a byla radost sledovat, jak jsou akční scény čím dál přehlednější i velkolepější a jak i ony hříčky nebo epizodické zápletky zapadají do konečného obrazu. Jednu výsadu si ale Wei Wu Xian a Lan Wang Ji přisvojili úplně samozřejmě. Když je jejich příběh silný a dojemný, je to tak srdceryvná cesta, že jsem jen těžko popadal dech a každé takové shledání nebo naopak loučení je pro slzné kanálky nejtěžším cvičením. Díky za zkoušku trpělivosti, ve které má všechno svůj čas a kde je čekání po zásluze odměněno. (04.04.2023)

Čo je toto za kravinu?! Vôbec neviem, o čo tam išlo. Ľudia, ktorí všetci vyzerajú ako cez kopirák, trepú blbosti, herectvo preafektované, SGI mizerné, tá ruka s pazúrmi vyzerala ako vyrobená škôlkármi na Halloween. A, áno, odháňať zlých duchov treba jednoznačne zo strechy:)). Jedna hviezda ani neviem za čo, asi za snahu o niečo, čo sa im nepodarilo. (07.01.2021)