Valter brani Sarajevo

Za velkou popularitou tohoto snímku v Číně (kde se promítal až v závěru 70. let, po skončení Kulturní revoluce) možná může do velké míry fakt, že zatímco klasické čínské válečné vše podřizovaly propagaci komunistické strany a ideologie, Valter jde naopak cestou velmi nadsazené a divácky vděčné žánrovky. Velkým důrazem kladeným na atrakce a malým důrazem kladeným na vytváření pocitu historické věrnosti a realističnosti film do značné míry připomíná italské válečné akčňáky. Víc než na přestřelkách ale dílo režiséra Hajrudin Krvavace stojí na absurdně naivních, ale přitom zábavných a napínavých hrách nacistů s partyzány, kteří si vzájemně podstrkují volavky a několikanásobné agenty a snaží se ty druhé vlákat do pasti. Kdo chce mít dobrý přehled o vědění jednotlivých postav, musí film sledovat pozorně, takže nuda rozhodně nehrozí. A člověk Valterovi rád odpustí i těch pár úsměvných chyb jako je přítomnost evidentně moderních budov v druhoválečném Sarajevu, jiskření vyvolané nárazem kulek ze samopalu do dřevěného trámu, nebo náhlá změna z noci na den v rámci jediné scény. (15.05.2016)

Na reálného Vladimira "Waltera" Periće se pobodal spíše představitel Suriho (Slobodan Dimitrijević) než Velimir "Bata" Živojinović, ten mi spíše vzhledem připomínal Chaudarda (Pierre Mondy) z sedmé roty, nikoliv však duchem. A tento film má svého ducha a kouzlo a nemusíte být Číňan (v ČLR byl film velmi populární, že jsem ho viděl s částí čínských titulek) aby vám líbil. A taky jsi tam malou roličku zahrál Emir Kusturica, i když si myslím, že možná dvě. Ano tanky a útočná -samohybná děla německých divizí jsou jiného původu něž asi měla být a i když se tanky T-34 v německých barvách na Balkáně používaly, tak jezdily na na naftu a ne na benzín. Nicméně to je jen drobnost toho trochu špionského filmu. A na závěr klasická věta pro film: Sehen Sie diese Stadt? Das ist Walter! (15.05.2018)

,,Nauč sa hodinárske remeslo. Vždy sa hodí... ľudia budú vždy merať čas." Špionážne ladený film na pozadí historicko-politických udalostí (konkrétne tu 2. svetová vojna na Balkáne); vizuálne autenticky dobovo "zastaralý", v komorných momentoch minimalisticky vykreslené dianie a do neho zapojené postavy, v prípade akčných pasáží doslova nadupané scény... až som mal občas pocit, že ten film je československý a že to točil Jiří Sequens! :o) Myslím, že na takýto remeselne vynikajúci, napätím vystavaný a vlastenecky ladený veľkofilm z 2. svetovej vojny môžu byť aj súčasní diváci v Bosne a Hercegovine hrdí. Diváci v štátoch bývalé Juhoslávie si naviac určite užijú plejádu svojich známych (pre mňa neznámych) hercov staršej generácie, takže pre nich 2:0. U mňa ako zahraničného diváka (vo vzťahu k tomuto filmu) naopak asi časom v pamäti trochu zapadne medzi inými válečnými filmami v podobnom akčnom duchu (napr. britský "Príliš vzdialený most" ma nadchol o čosi viac). Pri tak rozvláčnej stopáži moja pozornosť asi dvakrát mierne klesla, ale objavili sa skvelé momenty, ktoré to našťastie dokázali vyvážiť, najmä silný záver so zrážkou vlakových súprav s nacistami. V rámci možností a očakávania z mojej strany vysoká spokojnosť. (75%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (02.04.2019)

SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 23.1.1977 --- réžia slovenského znenia = J. GOGÁĽ (7.2.2009) (07.02.2009)

Věřte nebo ne, ale film Valter brání Sarajevo se jakousi bizarní shodou okolností stal v 70. letech jedním z vůbec nejnavštěvovanějších filmů v Číně a jeho obliba trvá dodnes. Důsledkem toho se představitel hlavní role Velimir „Bata“ Živojinović stal snad vůbec nejoblíbenějším hercem Číňanů a Valter brání Sarajevo jedním z nejnavštěvovanějších filmů všech dob. Mladý Emir Kusturica se roličkou německého vojáka ve scéně u fotografa (viz YouTube) poprvé aktivně zapojil do filmového průmyslu. Ústřední melodie filmu a legendární citát „Sehen Sie diese Stadt? Das ist Valter.“ se také objevily jako první skladba na desce Das ist Valter jugoslávské rockové skupiny Zabranjeno pušenje, jejímž členem byl i Emir Kusturica. Předlohou pro hlavního hrdinu filmu byl skutečný partyzán Vladimir Valter Perić. (29.10.2008)

V tomhle jugoslávském "partyzánském" filmu je prostě všechno- divoké přestřelky, honičky, rvačky, nezranitelní hrdinové, nemilosrdné likvidace zrádců, němečtí oficíři, kteří opravdu mluví německy, "důmyslné" převleky, patetické shlížení na Sarajevo, báječně explozivní finále s vlakem plným barelů s pohonnými hmotami, Ljubiša Samaradžič a hudba, která jako by vypadla z nějaké francouzské ,válečné" komedie. (17.03.2012)

Juhosovanske filmy mam rad, a to tak, ze velmi! Rezisera Krvavaca sice nepoznam, ale na zakklade tohto filmu si dovolim tvrdit, ze je talent. Vyborny vojnovy namet, nemci ustupujuna trase Solun -Skopje - Visegrad -Sarajevo - a o tomto sa toci cely film., Treba hlavne vydrzat prvu polku, fakt dost dlho trva, kym sa to rozbehne. nechybaju vsak nahanacky. A nuda rozhodne nehrozi, pristupil som na hru partizani a nacisti a film mi ubehol rychlejsie ako pedofilńy cernoprdelnik pred mravnostnou policiou. Humor je vsak vazna vec a to som len tak, na okraj. Emir Kusturica /Crna Macka Beli macor/ sa tu zjavil ako herec, este mlady bol vtedy, a to som si ho ledva ledva vsimol. Kazdopadne oplati sa vydrzat uz len kvoli masakroznemu finale. 80 % (22.05.2018)

Na rozdíl od Bitvy na Neretvě, kde filmaři použili makety německých Pantherů na podvozcích sovětských T 34, zde je německá armáda čekající na pohonné hmoty na cestě z Řecka sestavena z velké části přímo z tanků T 34. Ne že by to bylo podstatné pro děj filmu, přesto mne to pořád trochu vadilo a bylo mi divné, že přebarvené T 34 dostávají tolik prostoru pro vyniknutí. Nakonec jsem po tom začal lehce pátrat a zjistil jsem, že německá armáda uplatnila v průběhu války desítky ukořistěných a přemalovaných T 34. Několik jich měla také 1. panceřová divize, která působila mimo jiné v Řecku (snad i další divize, ale tak dalece jsem se po tom nepídil). Myslím ale, že to příliš nesedí množtevím použitých strojů a časem, do kterého je děj filmu zasazen... Ale to jen tak na okraj. Film je často zbytečně "utahaný", herci i komparzisti statičtí. Za vidění ale určitě stojí. (26.12.2011)

Jugošská kinematografie je stejně prostoduchá jako ty národy tam na sudu střelného prachu. Situace, kdy jeden až dva Jogurti s flusbrokama usmrtí během pár desítek sekund půl divize po zuby ozbrojených elektrikářů, jsou uvěřitelné pouze pro slaboduché příslušníky těchto národů, kteří se s takovou oblibou navzájem masakrují a zašívají si upižlaná varlata do ústních dutin. (17.12.2019)

V pražských kinech se promítal od 17.5.1973 (Letka) (14.02.2013)