Journey to the Center of the Earth
Obsahy(1)
Mladí průzkumníci se při sesuvu půdy dostanou do bájné Atlantidy. Jak je vidět, město není ztraceno, pouze dobře ukryto. Setkají se zde s řadou podivných obyvatel a objeví plán útoku proti "světu na povrchu". (oficiální text distributora)
Recenze (4)
Vskutku svébytná variace "Cesty do středu Země", jenže za výsledek nemůže toliko nějaký tvůrčí záměr nýbrž prostě obchodnický kalkul. Firma Cannon Films vedená filmovými blouznivci a kšeftaři Menahemem Golanem a Yoramem Globusem proslula mimo jiné tím, že jako první z hollywoodských společností zavedla a také výrazně prosadila systém předprodeje filmů zahraničním distributorům, který je dnes zcela běžnou praxí na filmových trzích. V praxi to znamená, že distributor nekupuje film na základě zhlédnutí hotového díla, ale již ve fázi produkce, předprodukce či jen na základě konceptu nebo dokonce pouhého obsazení. Na jednu stranu tento systém umožňuje producentům zásadní přísun financí potřebný k dokončení projektu, ale případ Cannon Films a "Cesty do středu Země" jasně ukazuje úskalí tohoto systému. Cannoni totiž pouze na základě názvu takto inkasovali peníze, jenže tou dobou již jejich firma měla podstatné finanční problémy, takže si paradoxně nemohla dovolit realizovat film, za nějž již shrábla prachy, ale zároveň byla smluvně zavázána dodat distributorům film nazvaný "Cesta do středu Země". Svým pověstným hokynářským přístupem ale páni zaplácli dvě mouchy jednou ranou. Měli totiž již hotový materiál pro sequel bizarního projektu Alberta Pyuna "Alien from L.A.", který komerčně nezabodoval a pojednává o podzemní dystopii. Tak prostě vzali již natočené scény k tomuto zcela jinému filmu a najali nového režiséra, aby natočil navíc hrstku nenákladných scén, které slouží jako úvod výsledného filmu a ukotvují ho tak ve stylu rodinné taškařice. Výsledek nejen že nemá s "Cestou do středu Země" vůbec nic společného, ale nefunguje ani jako soběstačný film. Pokus o skloubení zcela bizarního světa Pyunova "Alien from L.A." s rodinným filmem má za následek, že vyprávění je naprosto nekoherentní. Některé postavy prostě z vyprávění z ničeho nic mizí, některé pasáže, které v původně zamýšleném sequelu měly být součástí lineárního děje, jsou zde užité jen jako střípky v rámci snů postav, klíčové dějové motivy zůstávají zcela neuzavřené a některé pasáže či jednotlivé záběry mají evidentní dabing a původně byly zamýšlené ve zcela jiném kontextu. Můžeme sahat k příměrům s avantgardou či střihovými projekty, kde ustanovením nového kontextu zaniká původní význam scén a vytváří se nový, ale v praxi to nic nemění na tom, že cannoňácká "Cesta do středu Země" je zcela nesourodý bordel. Sice představuje fascinující relikt a svědectví chodu Cannon Films v době jejich pádu, ale jako film je prostě nekoukatelná. ()
Svojská, nezvyčajná verzia známeho námetu, vhodná hlavne pre tých mladších ( no akosi nie pre tých z dnešnej doby ). Chápete? ()
Jedna * z milosti. ()
V prvom rade treba povedať že napriek názvu nemá toto s Verneom nič spoločné. Aj ja som si to kedysi v detstve myslel a potom len neveriacne čučal na zmätenú cirkusovú kokotinu, ktorá z ničoho nič skončila práve vo chvíli keď sa niečo začalo diať. Po mnohých rokoch som, už ako celosvetovo uznávaná kapacita, zistil čo že som to vtedy vlastne videl. Ide v podstate o rozpracované a nedokončené pokračovanie Pyunovho Alien from L.A, ku ktorému nejaký Rusty Limonáda dodočil úvod abyto celé mohlo mať názov Cesta do Stredu Zeme, čo potrebovalo producenti. Takže v úvode akási mánička s deťmi vlezie na Hawaji do sopky kde sa zvezú na papundeklovom balvane a nakoniec dôjdu až do bizarného pozemného mesta Atlandída. To by sa dalo charakterizovať ako osemdesiatkové disko peklo plné dymu, neónových svetielok a počmáraných klaunov s natupírovanými parochňami. Tu sa na scénu vracajú niektoré postavy z Alen From L.A. ako tá vyškerená bosorka s obrovskými nosnými dierkami a jednooká generálka. Ultimátnym problémom tejto zlátaniny ( ak sa prenesieme ponad celkovú absenciu príčetnosti ) je, že "dej" statočne kráča v ústrety ritnému otvoru, motívy aj postavy si len tak miznú z diania a koniec filmu sa definitívne prepadol mimo ľudským rozumom uchopiteľný vesmír, takže dáva asi rovnaký zmysel ako štvorcové taniere. Nepochopiteľné sú aj dve snové sekvencie, v tej prvej strieľa chlapec lejzrom z vodnej pištole po handrových obludách a v tej druhej hrdinka debatuje s chlapom ktorý v skutočnosti spí kúsok od nej. Ak by som na tom mal nájsť aj nejaké klady, tak sú to rovnako ako v Alienovi z L.A. tie kulisy Atlantídy a občasný humor, ako napr. keď hrdinka zistí že robi pestúnku psovi skrachovanej rockovej hviezdy. Naozajstné veďielo! ()