Malý Buddha

Každé náboženstvo má svoj fundamentálny príbeh a Bertolucci tu servíruje príbeh Buddhu v luxusnom výpravnom balení. Aby to nebolo nudné a úplne neotrávilo ateistov, tak sa prelína s americkou súčasnosťou, a neskôr oba príbehy dokonca splývajú. Nevedel som, ako zvládnem dve a pol hodiny filozofovania a ”biblických" výjavov, ale bolo to prekvapivo dobré, miestami až úžasné. Prekvapilo ma aj to množstvo analógií niekedy až zhody s kresťanstvom, čo vo mne vyvoláva pocit, že tie pribehy má ľudské pokolenie, bez ohľadu na pôvod, akoby v génoch. –––– Existuje niekoľko mimoriadnych bytostí, ktoré sa vždy vracajú naspäť ako duchovni vodcovia. My týchto ľudí vieme rozpoznať. A práve preto sme tu. –––– Staroba ničí pamäť, krásu a silu. Takto skončíme všetci. ... Nik sa nepriblíži smrti tak, aby aspoň raz neochorel. – A smrť, aký to je okamih? Ukáž mi smrť. –––– Je načase, aby som premýšľal, čo urobím so zvyškom svojho života. Ľúbim ťa, Líza. (05.12.2018)

Bertolucci je jiný level. Jeho epické počiny nesedí každému, ale mě ohromit dokáže. Tady se mu to podařilo polovičatě. Nevadí mi jeho rozmáchlost ani pomalé tempo, buddhažel se mi líbila jen rovina "historická", která je snově podmanivá. Keanu byl dobrou volbou. V linii současné mi prapodivně nesedělo obsazení Isaaka, ani malé Fondové, ani toho dítěte... A navrch mi celkový zážitek výrazně kazil mizerně nazvučený dabing a vůbec nepochopitelně mizerný dabing. Disciplína, v níž Češi, obzvláště u velkých filmů, vynikali, takže nechápu, kdo tohle takto zmastil.. Ale uznávám, je samozřejmě moje chyba, že jsem skočila po nejpohodlenější verzi. Výprava, hudba, řada pasáží je překrásná, příliš často mě však vyrušovaly vstupy ze současnosti. Osobně mám v oblibě jiný počin, Kundun (1997), který snad můžu doporučit všem mladým Neználkům. (30.09.2020)

Špatně natočený film. O velkoleposti není možno mluvit, když je vznešený příběh z mytologie buddhismu prokládán příběhem civilním a veskrze nudným. A samotný životopis Siddharty v mnohém spíš připomíná parodie ala Mel Brooks, ačkoliv musím uznat, že závěr je celkem povedený. Po vizuální stránce sice pečlivě komponovaný film, jinak ale přehnaně ukecaný (spíš edukativní, což mě štve - ale zmlsaným divákům se holt musí všechno předkládat polopatě a neustále vysvětlovat) a scénáristicky velmi nepodařený (to, že by se láma Dordže reinkarnoval do dívky by bylo v buddhistickém zdokonalovacím postupu potupa a hrozný krok zpět, což by jeho žák určitě nenesl s takovým klidem, leč v západní kultuře rovnoprávnosti by bylo to, že se vybírá jen z kluků, zase naprosto nepřípustné, takže z toho je tento paskvil...). (20.10.2008)

Snímek na mě neudělal zdaleka takový dojem, jak jsem očekávala. Možná i proto, že byl až příliš bezkonfliktní - obzvláště matka malého Jessea byla od samého začátku velice vstřícná a chápavá. Bezpečně vím, že já bych na jejím místě taková nebyla - a nijak to nesouvisí s vírou. Snažím se být tolerantní k nejrůznějším náboženstvím, ale zdráhala bych se nechat kohokoli tak zásadním způsobem zasahovat do života mé rodiny a ovlivňovat mé dítě. Druhá časová linie, pojednávající o životě prince Siddharthy - zakladatele buddhismu, pak nebyla dost opravdová. Vzbuzovala spíš dojem podivného loutkového představení, navzdory účinkování Keanu Reevese. Její zakončení u velkého stromu pak bylo ještě podivnější: Byla to jediná scéna, v níž byli dětští herci naprosto nepřirození. Nedokážu říct, jestli věřím na převtělování, ale nijak zvlášť nevěřím "Malému Buddhovi“. (24.09.2010)

Tak nevím, co na tomhle filmu vlastně hodnotit. Exotičnost, příběh, Hezounka v roli Siddharty, hudbu? Největším přínosem byl asi pro moje děti, tedy alespoň do té doby, než u toho usnuly, protože se něco dozvěděly. Na mě to působilo jako velký, ale myšlenokove téměř prázdný prostor. Nicméně díky oku lahodícímu a preciznímu provedení celkem příjemně strávený čas. A toho Hezounka jsem tedy nějak přetrpěla, ač se mi tam vůbec nehodil. (16.08.2012)