Chyby

Ten film má hodně silných a zajímavých aspektů - v několika momentech umí skvěle zobrazit bezvýchodnost a strach jaký může žena cítit z mužů. Nejde se ale zbavit pocitu, že by byl mnohem lepší, kdyby byla protagonistkou ona, namísto jeho (protože ačkoliv marketing se tváří jinak, progagonistou toho filmu je rozhodně on). Třeba by se pak podařilo vyhnout řadě klišé a stereotypů. Takhle to padá do formátu, který je pro Prušinovského typický, a sice že vše a všechno se musí přizpůsobovat a doprošovat bílému hetero muži. A často je to dlážděno dobrými úmysly, tedy snahou vysvětlit onomu bílému hetero muži, že "výkyvy od normálu" jsou v pořádku. Vždy je to ale založeno na tom, že jeho souhlas je nutný a že o něj musí být nejdřív usilováno - stejně jako v Mostu se trans Dáša a Romové museli doprošovat svojí neskonalou trpělivostí a snaživostí "normálním lidem", musí to tady dělat Ema. Jenže paradoxně tím, jak dokonalou, hodnou, chápavou, trpělivou a snaživou tváří v tvář agresivnímu balíkovi ji film dělá, tím víc stvrzuje, že takového chování má za potřebí a že taková "cesta hamby" je u ní na místě. Jan Prušinovský vynakládá ve své tvorbě hodně síly na to, aby ukázal, že "nenormální" lidi si mohou vysloužit tolerování, což mu rozhodně slouží ku cti na úrovni záměru, problém ale je, že tahle tolerance je vždy výsledek jeho anekdotických vyprávění a je založena na hyperaktivní snaze ze strany "freaks" této tolerance u "normálního člověka"  dosáhnout, nikdy nemá nádech inherentní reality, která jen není každým chápána, ale odměny. Jinými slovy Prušinovský v důsledku vypráví příběhy výjimek, které navíc působí svou přehnanou dokonalostí (Ema během samotného příběhu opravdu neudělá jedinou chybu - paradoxně vzhledem k názvu filmu - pokud jako chybu nepovažujeme rozhodnutí s tím idiotem zůstat) nepřesvědčivě. Na konci filmu je scéna (malý spoiler), v níž se oba navzájem jeden druhému omluví, což by mělo naznačovat nějaké konečné smíření, ale zároveň se jaksi ignoruje, že ona se nemá za co omlouvat a u něj naopak nevím, proč by tahle vágní omluva za jeho chování měla stačit - nicméně vzhledem ke statutu quo a mocenské dynamice toho vztahu to působí přirozeně. Vlastně to trefně zobrazuje realitu ve společnosti, jen si vůbec nejsem jistý, jestli si to ten film uvědomuje a jestli chápe, o jak tragický konec se jedná. Takže to je případ filmu, který na nějaké úrovni trefně zobrazuje nějaký aspekt společnosti, ale jeho problém je, že to nevystavuje žádné skutečné reflexi a místy to nevědomky implicitně legitimizuje. Otázka není, co měly dělat jinak postavy, ale co měli dělat filmaři (snad s výjimkou toho, že Ema mohla mít nějakou lidskou/negativní vlastnost). Podle mě by vážně stačilo, kdyby ten film plně přijal ženskou perspektivu a neutíkal k chlapovi jako k protagonistovi, o jehož emoce jde nakonec především. (12.07.2021)

„Ráno jsem mu dala šanci, aby se zdekoval.“ - „A?“ - „Zdekoval se.“ Ale co když se nakonec vrátí, bude jim to skutečně společně fungovat? A co teprve až přijde na praní špinavého prádla z minulosti, to se těch chyb může udělat ještě víc…Po výborných Kobrách a užovkách jsem se na Prušinovského nový celovečerní počin těšil. Při vzájemném porovnání z toho Chyby vycházejí v mých očích o něco málo hůře, ale co do kvality jde objektivně o víceméně srovnatelné dílo. Znovu hraje prim uvěřitelnost, civilnost a snaha o co největší autenticitu. A studie vztahu, do kterého značným způsobem zasáhne ozvěna minulosti, opravdu působí poměrně věrohodně. Ačkoliv sympatie k aktérům se drobet mění, alespoň mně se pohled na 1 z postav k mému nemilému překvapení v průběhu sledování hodně změnil. To ovšem nic nemění na tom, že mě film dost bavil a oceňuju i tu poměrně riskantní sázku na neokoukané tváře (oba u mě zabodovali). A též konec má co říct, ten poslední záběr je dost smutný, ale tak už lidé fungují. Za mě to budou solidní 4*. (12.12.2021)

Romantický film navazující na tradici českých romantických filmů třicátých a čtyřicátých let; taková  prettywomanovka na český způsob. Na plátně se zde odehrává v překladu to, co se odehrává (nesmazatelně) na internetu. Ema samozřejmě ví, že jsem-li na internetu, tedy skutečně jsem, ale najednou se jí (jim) to nehodí. Do virtuální reality zasáhla skutečnost. Došlo tím k nějaké chybě nebo dokonce sérii chyb? A jakou mají povahu? Pokud by Ema studovala na vysoké škole, mohli by se diváci kochat na internetu její diplomovou prací, a kdyby psala recenze na čsfd, potom jejím vtipným rozumem. (13.03.2022)

Chybu jsem rozhodně neudělal a i tentokrát jsem plně důvěřoval že Prušinovský svůj film bez nějakých hereckých hvězd zvládne a ... zvládl. Tohle přesně dělá velkého režisérem, když se obejde bez castingového dopingu a plně si vystačí s příběhem. Tentokráte se pohybujeme v ještě sociálně slabší společnosti než u Úžovek. Hlavní hrdinka kdysi natáčela filmy pro dospělé a její nový přítel pro změnu často chlastá až do mrtva. Kolem dokola, aby člověk pohledal nějakou trošku sympatickou postavičku. 75% (03.01.2023)

Zajímavá věcička, prostý příběh dvou mladých lidí, kteří se náhodně potkají v baru a zamilují se do sebe, je okořeněn jedním moc pěkným kostlivcem ve skříni, holt špatně uloženým, je totiž dostupný na netu.. Umím pochopit, že vesnická psýcha na tohle opravdu není stavěná.. Já osobně bych s Emou žádný problém neměla, dobře vím, že zamilovaná osmnáctiletá dívka je schopná lecjaké „chyby“.. Pavla Gajdošíková a Jan Jankovský se mi ve svých rolích zamlouvali, vdechli jim život, uvěřitelnost a takovou tu krásnou přirozenou lidskost, možná i prostotu, v tom dobrém slova smyslu.. (08.01.2022)