Slovo

Pustil jsem si dva české filmy z loňského roku a znamenalo to pro mě několikahodinové utrpení neskonalou nudou. Slovo má tak pouze jedno velké pozitivum - herecký výkon Martina Fingera. Stravitelné jsou pak už jen scény z notářské kanceláře, kde se střídají naše přední herečky a herci. Nechápu, v čem spočívá kouzlo snímání herců tak, že vidíme jejich obličeje přes celou obrazovkou, anebo naopak vidíme tělo bez hlavy. To mi rozum nebere. A nominace na Českého lva v kategorii hudba? Jestli nejsem úplně padlý na hlavu, hudbu jsem slyšel až u závěrečných titulků... (04.03.2023)

Tohle rozhodně nebude film pro každého. Má velmi pomalé tempo a mnoho diváků si jistě řekne, že se v něm vlastně nestalo nic zásadního. Sama jsem měla problém s několika uměleckými manýrami režisérky (například prostřihy na fotografie po každé zásadnější scéně), ale byla jsem velmi překvapená, jak mi film jako celek sednul. Určitě na tom mají zásluhu vynikající herci v hlavních i v menších rolích (kromě dokonalé ústřední dvojice nemůžu opomenout Taťjanu Medveckou, která stráví na plátně dohromady asi pět minut, ale svým přesným výkonem si říká minimálně o nominaci na Lva). Některé scény navíc generují velmi dobrý humor a na rozdíl od režisérčina předchozího snímku se dočkáme i funkčního závěru filmu. Za mě tedy spokojenost a zatím jeden z nejlepších českých filmů roku. (31.07.2022)

„Musíme s tým něco udělat, Václave.“ „Myslím, že s tým nic neuděláme.“ Film nám ponúka intímny pohľad do života rodiny notára Václava. Jeho žena je mu oporou aj vo chvíľach, kedy ide o existenčné problémy a Václav sa odmieta zapojiť do súkolia dejín, ktoré sa ho pokúšajú zomlieť – nátlak súdruhov je neúnosný a on musí odolať, lebo ide o jeho presvedčenie. Silné svedectvo o časoch, ktoré mnohým priniesli krušné chvíle, ak nesúhlasili s režimom. (14.11.2023)

Milé děti. Píše se rok 2022. Máme demokracii, nic víc vlastně nepotřebujeme. Možná jste i konkrétně vy součástí programu Obědy do škol- ostatně není vás tak málo, kterým je rodiče nemají z čeho zaplatit. Pravděpodobně budete z rozvedeného manželství, patrně proto, že v té přemíře svobody už dospělí nevědí, coby roupama. Mimo jiné se dost chlastá a fetuje. Řada z vás se už ve svém životě- stejně jako hlavní hrdinové filmu Slovo- patrně někdy někam stěhovala. Vlastní bydlení se stalo nedosažitelným a u nájemního, které ho hojně nahrazuje, se nějaký pohyb tolik neřeší. V tomto filmu se také poměrně často vyskytuje slovo cukrárna. Rodiče do tohoto zařízení dříve brávali svoje děti, ale v posledních letech v tom kvůli zákuskům za sto a více korun trochu polevili- tak kdybyste náhodou nevěděly. Mohlo by vás rovněž zmást, že se filmový tatínek Václav bojí o práci. V době, o které toto dílo pojednává, nebylo zvykem- tak jako dnes- aby muž měnil zaměstnání na základě sezónnosti a tržních výkyvů- tedy klidně i několikrát do roka- jako někteří vaši tatínkové. Také vám jistě neujde, že Václava někdo někam neustále tahal a lákal. Je to do očí bijící, poměry se opravdu změnily a dnes by si ho nikdo ani nevšimnul. Žel bohu neznáme odpověď na otázku, proč si pro roli doktora vybrala paní režisérka dvaasedmdesátiletého herce ve věku vašich dědečků. Výsadu pokračovat v práci i ve stáří mu umožňuje až nynější, de facto neexistující důchodový systém. Ano, ano, milé děti, za těch belzebubů komunistů to byla hrozná, hrozná doba a je třeba si to neustále připomínat, zvlášť s ohledem na to, jak báječně se máme dnes. Přát vám v souvislosti s filmem Slovo příjemnou zábavu by se rovnalo sarkasmu. Tak snad jen, ať vám to pokud možno rychle uteče. (29.11.2022)

Extrémně mdlý film potlačující téměř veškeré emoce. Slovo připomíná moře, u něž se hrdinové sluní, je neklidné a se spoustou vln. Má to zajímavé výrazové prostředky, ale co se týče postav samotných tak je to scénaristická bezmoc. Primárně ale jedna velká nuda, která se téměř nedala vydržet aneb komunismus a prostý lid již stokrát opraný. 30% (03.12.2023)