Opona - Poirotův poslední případ (S13E05)

Přichází to pomalu a plíživě smutně s detektivem, který je i se svými šedými buňkami uvězněný na vozíček. Zhruba po hodině, když čekáte sentiment a slzy, přijde největší twist za 25 let a jedna z nejlepších Suchetových hereckých etud (shots in the dark). Seversky vyšeptalé barvy, dokonalý cit pro rámování, náramný záporák, prostě precizně rozdané karty. Žádná pamětnická partie hraná na jistotu, ale morální dilema překonávající slovutný Orient Express Philipa Martina. Skvělá "rozlomená" kompozice druhé půle si TEN malý sentiment v roztomilém šálku schovává na poslední možný okamžik, když už se opona skoro dotýká jeviště. They were good days. They have been good days. Do posledního. Je to opojný pocit, když letitý souputník životem odchází důstojně, bez sebelítosti a přitom ve vás zanechá pocit, že jste ho do poslední chvíle tak úplně neznali. [90%] (27.11.2013)

Stopáž 89 minut jsem dalece přesáhla, protože jsem snad co pět, deset minut pozastavovala děj a rozdýchávala ten fakt, že tohle je POSLEDNÍ POIROT ever after... Co říci k ději, knižní předlohu jsem četla minimálně pětkrát, takže každou odchylku od děje jsem nesla těžce, každopádně se s tím Britové popasovali jak jinak než skvěle a v závěru mohli klidně ještě pár minut přidat. Nebo to bylo jen moje přání, aby Opona nikdy nespadla? Na zámku ve Styles příběh začal a zde i skončí a je to rozloučení více než důstojné a na úrovni, samotného vraha bych přirovnala k Sherlockovu protivníkovi Charlesi Augustu Milvertonovi (ve filmové podobě Magnussen). Vzdejme čest brilantnímu Davidu Suchetovi, který téměř čtvrt století BYL Hercule Poirot. (15.04.2014)

Šedé buňky mozkové zešedivěli a... A přináší jednoho z nejlepších filmových Poirotů, který je o to lepší, že tu prostě naplno funguje i nostalgie, přeci jen, tohle je poslední Suchetův Poirot... Dokonalé završení celé série, které se rochní v emocionálním a geniálně napsaném rozřešením případu (dost možná nejlepší scéna s finálním odhalením vraha v celém seriálu, díky Aghato), navíc nejlepším Poirotím padouchem všehomíra. Díky všem tvůrcům, za tolik dílů, Dík Poirotovi který se vtělil do Sucheta (nebo to je naopak?). Díky za tuhle pomalu se zatahující oponu, která má v sobě víc emocí a napětí, než drtivá většina filmů jakkoliv ačkóvé produkce. Díky. "Byli to dobré časy... " (21.06.2014)

Závěrečná půlhodina posledního Poirotova případu je skutečně něco skvostného a na poli staromilských konzervativních detektivek nevídaně odvážného a unikátního. Tolik zvratů, a přitom snad ani jeden z nich nepůsobí vyloženě hloupě (i přestože hlavní padouch se dle mého názoru dá odhalit, jedná se o skvěle napsanou a dokonale využitou postavu). Ani první hodina není špatná, i když nářezovosti finální třetiny se rovnat opravdu nemůže. Každopádně ale rozloučení ve velkém stylu. (31.12.2014)

Hahá, Poirot Tě měl celou dobu prokouknutého, ty monstrum, které nesnese na světě srovnání (a že jich Poirot pěknou řádku zlikvidoval)... to jako vážně? Jako promiňte, ale jakkoliv David Suchet dokonale zvládl vykreslit Poirota jako starce nad hrobem, tak zakončit celé grandiózní putování nejslavnějšího Belgičana tímto světem v příběhu s takhle uhozeným scénářem, to jsem nepřekousnul. Je to šokující, ale jsou věci, které nezachrání ani Helen Baxendale (a věřte, že její Rachel v Cold Feet jsem v letech svého dospívání opravdu zbožňoval;)). 70%... z piety. (05.10.2019)