Dobrodružství claphamské kuchařky (S01E01)

Zábavná úvodní hříčka bez ambicí zamotat hlavu či zmást, ale s úkolem pobavit. Jeden z nejhumornějších dílů. A navíc skvostně natočené interiéry klasického londýnského řadového domu - uspořádání spíše vertikální, všude koberce, spousta schodů, málo místa, hodně lidí na pár metrech čtverečních. Celý úvodní díl je jakousi esencí ostrovů. Poprvé se také objevuje dobová posedlost převleky a falešnými kníry. Tak tak, ani Agatha se tomu nevyhnula a setkáme se s tím ještě mnohokrát. (02.03.2021)

První případ "šedých buněk mozkových" v podání Davida Sucheta nabízí poněkud střízlivější představení s hlavním hrdinou - Belgičanem s charakteristickým knírkem, kterého má nejeden člověk za Francouze, a který dokáže hravě rozlousknout i ten nejtěžší případ, avšak se zatloukáním obyčejného hřebíku má bytostný problém. I když se v tomto příběhu odehrává zločin téměř mimo oči diváků, tak i přesto nepostrádá jistou dávku napětí a dobrou zápletku. Zkrátka počátek novodobého Poirota, který je sice následován i lepšími kousky, ale i tak potěší. (07.09.2016)

Všichni tady nadávají na paní Agathu Christie kvůli jejím chabým zápletkám. Osobně jsem pár knih s Poirotem četl a nezbývá mi než konstatovat, že tyto video filmy jsou vzhledem k předloze více než ucházející. V příběhu pláchnuvší kuchařky bylo tak málo postav, že snad každému s IQ nad 70 bodů muselo být jasné, že vrahem je ten retard z patra. Působivá taktéž byla hospodyně, jež byla chytrá jak sedlo od koně. Ergo jedinou svěží chvilkou bylo zacílení kamery na nebožáka v kufru. 76% (01.02.2013)

Nejdříve jsem si myslel, že díl vidím už podruhé, ale nebylo tomu tak. Je to jeden z mála dílů, který jsem viděl i četl. Bylo to v podstatě stejné jako v knize s výjimkou rozhovoru, který se mi líbil , posuďte sami : Hercule Poirot klepe na dveře u paní a pana Toddových a otevře policista Kdo jste ? Já jsem Hercule Poirot Kdo jste vy ? Seržante, u dveří je nějaký Francouz. Non, non, non, non, non. Já nejsem nějaký Francouz, já jsem nějaký Belgičan (10.04.2013) (15.09.2011)

Tak takhle to tedy začalo. Končila léta osmdesátá, u nás se připravovalo bezproblémové předání moci v rámci Plyšové revoluce, mně bylo 9 let a v Anglicku si Suchet poprvé napomádoval knír. A hned v díle, který je esencí Poirota, nabubřelého génia, metrosexuélního požírače belgických pralinek a muže s největší koncentrací šedých buněk na centimetr čtvereční na světě. Příběh claphamské kuchařky ukazuje herculovskou posedlost vyřešením problému, odhodlanost, odpor k tomu býti nazýván Francouzem, odpor k volné přírodě ("od toho máme umělce, aby přírodu namalovali a my si ji mohli užít v pohodlí našeho městského bytu" a "takový čerstvý vzduch je dobrý tak akorát pro ptáky, Hastingsi", věty pronášené v okouzlujícím prostředí britského národního parku Lake District!) a zároveň podařeně představuje jeho sidekicky, někdy přitroublého Hastingse a Jappa (i když ten zde až tak přitroublý ještě není) a samozřejmě slečnu Citrónovou. Už první díl má opulentní výpravu a předznamenává, že v případě tohoto seriálu půjde o vypiplanou laskominu. A tak že jo :-) P.S. Za povšimnutí stojí, že Detektiv zde ještě neměl své pověstné bříško. (12.04.2016)