Hercule Poirot

Zdejší vysoké hodnocení přičítám na vrub skutečně skalním Poirotovým fanouškům; kdyby totéž provedla slečna Marplová, pohybovalo by se hodnocení v šedé zóně. David Suchet jako vždy výborný, ale ani on nemůže zachránit všechno, zvlášť když ostatní (s Jappem v čele) připomínají mátohy. Nechce se mi věřit, že by člověk, nad kterým visí strašidlo vyhazovu, jednal tak, že vlastně nejedná. (16.01.2015)

Překvapilo mě, že vražda proběhla elegantněji než v knižní předloze. Na druhou stranu se Agatha obešla bez šermířských berliček. (26.11.2020)

Bezesporu jeden z nejlepších Poirotových případů, ne-li ten úplně nejlepší. Není co vytknout. (28.01.2015)

Pro mě jeden z nejlepších Poirotů. Přesto mě zarazilo (pozor, spoiler), že rozhodující důkaz je přičten špatnému zraku, nikoliv částečné barvosleposti. Na konkrétní neschopnost rozlišit červenou - potažmo růžovou - a zelenou jsem totiž nedávno narazila v jakési knize; pohříchu nešlo o literární předlohu k tomuto dílu, proto nevím, jestli tento "nedostatek" přičíst scénáristovi nebo rovnou Agathě. (23.01.2015)

K hodnocení tohoto dílu nemalou měrou pomohl Bob, který má oproti předloze větší úlohu a jeho konečný domov se mi líbil víc než v knize. Na druhou stranu nechápu, proč když scénář šíbuje s počtem postav (postrádala jsem slečnu Peebodyovou),  jejich charaktery a vztahy, nepracoval s úvodní nehodou Charlesova člunu, kterou předloha postrádá,  v neprospěch pachatele. Podle mě by to krásně zapadalo do logiky vrahova myšlení. Leč divák míní, scénárista mění. Stoprocentně souhlasím s uživatelkou s příznačným nickem Agatha. (27.01.2022)

U jinak velmi promyšlené vraždy se vyskytla jedna závažná vada na kráse (pozor, spoiler): jak je možné, že ani soudní patolog nezjistil, že jedna ze dvou mrtvol má paruku? (11.11.2020)

Velice povedená zápletka, ale casting se jaksi nepovedl. Možná to pánové vidí jinak, ale podle mého není Barbara Barnesová ani zvlášť půvabná, ani nemá patřičné charisma, aby vyvolávala takové vášně. Zato Poirotovy hmyzí problémy byly nadmíru půvabné. (04.02.2015)

Velice zajímavý díl, jen škoda chybějícího záběru na fotografie vrchního inspektora; byl transvestita, nebo praktikoval sado maso? (17.12.2013)

No já nevím. I když uznávám, že vrah je jedním z neodpornějších či nejvíc slizkých vrahů (sakra, proč se mi nedaří třetí stupeň - nejslizčejších?) vrahů, celá zápletka je natolik nepravděpodobná, že ani výkony herců ji nedokáží povznést nad průměr. Ovšem Poirot jako obvykle rullez. (13.11.2020)

Ve srovnání s psychologicky uvěřitelnou knižní předlohou jsem byla zvědavá, jak si film poradil s rodinou Boyntových. Inu, nevalně. Nabobtnal počet aktérů, počet podružných motivů (obchod s děvčaty? proč?), na druhou stranu některé postavy zmizely. Z téměř psychologické studie se stal horror (postrádala jsem určité odlehčení v knižní slečně Pierceové) a jednoduchý způsob vraždy z knižní předlohy se zkomplikoval bezmála jako v Orient Expresu. Změnila se lokace i pohnutky postav. Poirotovo odhalení pachatele bylo jako vystřižené z Cimrmana. Že si Poirot barví vlasy se řešilo i v jiném příběhu; mně spíš překvapila tuhá náprsenka, kterou jsem v jiných dílech nezaznamenala. Taky pochybuju, že by se dámy na konci třicátých let na svých cestách tak výrazně líčily. Jakžtakž slušný dojem zachraňovali jen herci. (16.05.2019)

Musím konstatovat, že jsem zhlédnutí této verze odkládala, protože i po letech jsem si (jako snad všichni) pamatovala nezvyklé rozuzlení. Ale zatímco se mi původní verze navzdory špičkovému obsazení nelíbila (hrubě mi vadil Albert Finney jako Poirot a jinak pohledný Michael York vypadal v nakadeřených vlasech trapně), verzi se Suchetem nemůžu nic vytknout. Jeho Poirot byl sice místy až nepříjemný, ale není divu: člověk, který se už před patnácti lety (ve Vánocích H. P.) byl ochoten přemístit do neznámého prostředí jen kvůli nefunčnímu topení, se octne při předem nezamýšlené cestě v nevytápěném vlaku za venkovní teploty 10 stupňů pod nulou! A náhlou příchylnost k náboženství mohly vyvolat dva traumatizující zážitky před Poirotovou cestou, které končily smrtí. A propos - motivem k napsání knihy byla skutečná událost z roku 1929 - únos dítěte letce Charlese Lindbergha. (12.02.2015)

Tohle bylo natolik sherlockovské, že jsem v roli hlavního padoucha velice postrádala (typově podobného, leč jako záporáka daleko přesvědčivějšího) Andrewa Scotta. Ovšem běžící Poirot byl k nezaplacení. (04.06.2014)

Rozhodně lepší než předloha, která mě nudila snad proto, že mě ve formě audioknihy iritoval přednes Ladislava Freje. Jen jsem ani napodruhé nedokázala skousnout nepůvabnou tvář oné ruské baleríny bez blonďaté paruky, která jí ubrala dobrých deset let. (12.11.2020)

Vskutku impozantní závěr, k němuž už ostatní napsali vyčerpávající množství superlativů. Co dodat? Opět mě nadchlo, jak Britové pracují se scenérií (i příroda pláče) a že architektura není jen pouhou stafáží, ale umocňuje celkový dojem; Poirotově zchátralosti odpovídá i zchátralost kdysi honosného zámku Styles. Mimochodem, jak to, že David Suchet nedostal za Poirota aspoň cenu BAFTA, když ne rovnou Oscara? (15.02.2015)