Hrana zlomu

„Co se mnou chceš udělat?! Ublížit mi?“ - „Nechci ti ublížit. Ale udělám to…“ Tak tomuhle říkám sebevědomý a nápaditý celovečerní debut! Hrana zlomu je nefalšovaným českým thrillerem, který navíc v mnoha momentech přechází až do hororu. Oceňuju, že jsem po celou dobu neměl potřebu se začít dávivě smát, jak je to hloupé, nebo nadávat, že mě snímek svou tupostí uráží. Je pravda, že způsobem natočení si Křižka ukousl poměrně velký krajíc (jak zaznělo i na besedě po projekci, inspirace stylem vyprávění ala 21 gramů je zřejmá), přesto jsem neměl pocit, že by se mu to nějak výrazně rozpadalo pod rukama. A sbírání střípků, ze kterých si má divák složit celek, mě docela bavilo. I díky filmovému prostředí („přírodní“, nepříliš udržovaný barák se zahradou versus sterilní, moderní byt), nepříjemné atmosféře či ujetým postavám. Představitelka despotické matky byla fajn, ale herecky tu vládne Kozub, který si svého magora zjevně užíval a nic komického na něm nebylo. A zazvonil zvonec a pohádky…dám ještě slabší 4*. (02.08.2022)

Toto bola seriózna bolesť. Ani na triezvo, ani po pivku, stále som si myslel, že podanie plastovou vidličkou je lepší spôsob, ako tráviť čas, jak pri tomto filme. Kým sa to dostane do nejakej zrozumitelnej roviny a tie shoty začnú dávať aspoň trochu zmysel, je divák unudený a dezorientovaný. Kozub neukázal nič a v tomto smere majú bratia češkovia lepších psychoušov. Gajdošíková aspoň mala tielko, aj keď v Chybách bola perfektná, tu nevyužitá. Križka pri písaní scenáru trochu prefúkal. Neni to film na bežné pozretie no. 1 z 5 (12.07.2023)

Máme tady další nesmělý pokus o natočení českého thrilleru. Většinu času se tam nemluví, což se ukázalo je chytrý tah, protože Křižka toho z pozice bývalého grafika stejně mnoho nevymyslí. Skoky v dějové linii jsou zřejmě na efekt, násilí je spíše k smíchu a motivace postav neexistují. Jedna za snahu a druhá za Gajdošíkovou. (07.05.2023)

Jsem nadšený, že takovýto film u nás vznikl, a velmi doufám, že jeho tvůrci budou pokračovat tímto směrem dál. A právě proto ho nechci urážet tím, že jej pocitově nadhodnotím ("protože český film"). Radši plnotučná trojka, než neupřímná čtyřka. Hrana zlomu je po většinu stopáže velmi působivá, občas to ale trochu zadrhne. Pro mne nejvíc v momentech, kdy by snímku, vzhledem k tomu, co se na plátně odehrává, slušela hysterická dynamika, ale tvůrci jedou spíš v takovém artověji laděném odtažitém tónu s delšími, často statickými scénami a málomluvností. Na mne to bohužel nepůsobilo jako volba kreativní, ale jako racionální volba začínajícího týmu, který se nechtce pouštět do nějaké střihově dynamické divočiny, protože by to pravděpodobně dopadlo blbě. V několika dalších momentech pak pro mne byla rušivým elementem hudba, respektive zvukové řešení scény. Třeba v nemocnici. A od takhle puzzlově poskládaného filmu by člověk v závěru čekal nějaký zvrat, který vyjeví dosud netušené souvislosti ... a ono prd, obrázek je složenej zhruba půlhodinky před koncem a pak už žádná velká pointa nepřijde. Každopádně těch 86 minut jsem si užil a jsem rád, že jsem si v Praze odchytl projekci, moc jich není. (11.11.2021)

No uf, docela jsem se toho bál. Naštěstí však pan Křižka přestal od Ruchothu tolik astrálně cestovat, ubral z 21 gramů tak na gram a ufrgáloval milou, vizuálně podmanivou, s láskou vypiplanou, intenzivní a tentokráte i sysluplnou předehru k něčemu, co bych já místo Hrana zlomu nazval spíše Valašský masakr motorovým Kozubem. Spektákl, kde jebe úplně všem včetně dětí, a na naše lůzry a hnoje rozhodně těžký nadstandard, kterému by velmi slušela místo digitálu sedmdesátková analogová patina. Nadstandard, po němž dost pochybujete o tom, že na pohled plaché ňuníny Štěpána a Emila máma v dětství špatně nepíchala nebo že v životě neprožili nějaké to romantické vzplanutí k drobnému hospodářskému zvířectvu, ač to oba vehementně popírají. Dobře již víme, že Kozub je naprosto famózní jistota, která by učinila sledovatelným třeba i tříhodinové drama o kynutí těsta. Tady se ovšem k němu navíc podařilo osadit více než důstojnou kundantku, na kterou jsem čuměl s otevřenou hubou, a to nejen díky jejím markantním talentům. To, co se Pavle odehrálo v xichtě při scéně v nemocnici, byla absolutní první liga, která mě dokonce přinutila i odtrhnout zrak od jejího těžiště. Takže přestaňte projednou být nevkusní kokoti a lozit do kina na slaboduché pičoviny s Langmajerem, a vyzkoušejte místo toho něco mnohem hodnotnějšího a na zdejší kinematografbliji neotřelého, ať si to vydělá na dvojku. Taková Hrana zlomu – Návrat hrany, kde to Kozub dotáhne na Ledrfejse, by mohla být totální pecka. (07.10.2021)