Obsahy(2)
Mládí a umělecké počátky dnes světoznámého malíře Františka Kupky tak, jak ho formovala krajina v okolí rodné Dobrušky... Režijní debut mladé absolventky katedry dokumentaristiky pražské FAMU, režisérky Natálie Císařovské, zachycuje mládí a myšlenkové zrání malíře Františka Kupky, později uznávaného jako jednoho ze zakladatelů abstraktní malby dvacátého století. Atmosféra a prostředí východočeské Dobrušky formovaly dospívajícího citlivého chlapce, který teprve začínal hledat svou cestu za poznáním. Působivá kamera zrcadlí skrytý duchovní svět budoucího umělce, silně orientovaného na vizuální prožitky v bohatém kontextu jeho rodného kraje na konci 19. století – v podhůří Orlických hor, v kraji spiritismu a Braunova baroka. Scénář vychází ze vzpomínek Františka Kupky na mládí strávené v Dobrušce a okolí, jak to vylíčil Josefu Svatopluku Macharovi v dopisech z Paříže. Jako patnáctiletý se Kupka rád toulal krajinou, ve skalách a lesích, vyhledával místa, která rozněcovala jeho fantazii. Vymykal se chápání okolí, utíkal do vlastních světů, byl vnímán jako samotář, který rozmlouvá se zvířaty či sochami a obrazy světců. Ke své zálibě v kreslení nenacházel u rodičů podporu. Z vůle otce se začal učit na sedláře, řemeslo mu ovšem vůbec nešlo. Osudově měl však zároveň štěstí na svého mistra, jenž byl typicky zaníceným spiritistou, a citlivý František se pro něj stal silným médiem. V tomto prostředí a ve vyhrocujících konfliktech v rodině František dospíval a začal procházet prvními erotickými vzplanutími, kdy však jeho city nakonec neprobudila obyčejná dívka, ale Braunova socha ženy. Tak si mladý František postupně uvědomoval sám sebe a podstatu svého vnímání. Jeho sebeuvědomění nakonec proměnilo i jeho okolí. Františkův otec nakonec vzdal snahu přimět syna k tradičnímu řemeslu a přivedl ho k místnímu pokrokovému starostovi, který v chlapci rozpoznal mimořádný talent a rozhodl se mu sám věnovat finanční prostředky na jeho studia. Franckovi se tak otevřela oficiální cesta k umění... Záměrem autorů bylo zachytit netradiční a originální vhled do prožívání světa mladičkým Františkem Kupkou na pozadí českého maloměstského života na konci 19. století. Formálně se výtvarný poetický film odkazuje k magickému realismu. Režisérka Natálie Císařovská natáčí dokumenty pro cykly ČT a realizovala několik zajímavých krátkých hraných studentských filmů, charakteristických snahou po psychologickém pochopení svých hrdinů a odkrývání jejich motivací. V podobném duchu přistupuje i zde v krátkometrážním hraném dokumentárním dramatu k postavě malíře Františka Kupky v době jeho dospívání. Scénář pracuje s výrazně promyšlenou vizuální koncepcí. (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Příliš lyrické, o mládí slavného malíře se divák nedoví nic a nebýt informací v závěrečných titulcích, tak to vlastně mohlo být o komkoliv. Vojtěch Hrabák ale velmi dobrý, stejně tak ostatní (ne)herci, jen Bahulovi nebylo někdy rozumět. Kamera dobrá, zvuk hrozný. Nedivil bych se, že se všichni, kdo na to dali peníze, chytaj za hlavu. ()
Natálie Císařovská pro své dokumentární krátkometrážní drama (zabývající se zvídavým jinošským věkem slavného českého malíře Františka Kupky) hojně využila postupů hraného filmu, přičemž se jí povedlo divákům nenásilnou formou přiblížit myšlenkové pochody mladého muže. Ty se možná někomu mohly zdát trochu podivné či primitivní, ale přitom v nich byla (a stále je) nesmírná hloubka. (70%) ()
Tiše kapou na paletu. Léta jinošská. Pletky s mýty. Kupu jinotajů, mystérií a přeludů. ()
Film mě potěšil. Myslím, že Vojtěch Hrabák předvedl velmi dobrý výkon, navíc se Kupkovi podobá. Lyrické ztvárnění dospívání chlapce, který je jiný než ostatní. Měl být sedlářem, ale stal se z něho světoznámý malíř, jehož nejdražší obraz se prodal za víc než 200 milionů korun. Špatný tovaryš, ale výborné médium, jak řekl Františkův laskavý mistr. (Kupka se o spiritismus skutečně zajímal.) Jaké štěstí, že někdo rozpoznal jeho talent a podpořil ho ve studiu. ()
Velice zajímavě pojatý dokumentárně laděný snímek o slavném malíři. Zhmotněná socha jako obraz poblouznění beru, masturbaci ve stodole vážně ne. Viděli jsme, jak se František těžce dostával k rozpoznání svého talentu okolím a hlavně přijetím. Ale film byl moc krátký, aby nám odhalil něco podstatnějšího z něj než způsob, jakým bylo okolím přijato jeho malířství. ()
Hraný dokument o jinošství slavného malíře. Natáčeno na autentických místech. Nevyhýbá se ani intimním podrobnostem, včetně lásce k Braunově soše mrtvé milenky či masturbace ve stodole. Svěží závan umění v programech ČT. ()
Umění pro umění. Příběh bez příběhu. Scenáristicky naprosto prázdné, režijně zcela bez nápadů. Emotivní a rozumně zpracovaná byla snad jedině kamerová stránka filmu a také pomohla přítomnost Terezy Hofové. Kvůli absenci dramaturgie a vedení herců vyhodili tvůrci 2 miliony korun jen proto, aby si mohli "zatočit" a ještě zneužili grantů Dobrušky a jiných měst a institucí. Státní fond kinematografie je pro mne jako pro diváka v této rovině instituce bez jakékoliv váhy a úcty. Film postrádal i hudební dramaturgii a jakoukoliv skladatelskou invenci, např. v podobě impresionistické nebo expesionistické hudby, která by byla jistě mnohem lepší ilustrací, než jen elektronické zvuky ze synťáku. Dávám jednu hvězdu za snahu a připomenutí jména Františka Kupky. ()
Velmi slabý film co se týče scénáře, fádní děj, naivní zpracování. ()