Caddyshack

.René, já a Rudolf chodíváme na golf aneb Komici na greenu. Chevy Chase je lakonický svůdník, Rodney Dangerfield zbohatlický hulvát, Ted Knight cholerický blbec a Bill Murray podivínský zřízenec s jasnými instrukcemi: sejmout sysla. Anebo taky Tchoř Pepé-Kačer Daffy-Elmer Fudd-Tulák Sam, protože humor Caddyshacku mi nutkavě připomíná kreslené grotesky s Bugs Bunnyho partou. A teď si vyberte, jestli je to pochvala, nebo posměšek, protože já sám nevím. Na mnoha místech se pobavíte (Dangerfield alias pan Czerwik má vtipné hlášky a golfové hole stokrát jinak), na mnoha se budete nudit. Hlavní zápletka s omladinou, která se snaží vyhrát pohár caddyů a usiluje o přízeň jedné tuctové tlusťošky, není ani z čtvrtiny tak zábavná jako třeba souboj na život a na smrt mezi Murrayem a zákeřným hlodavcem. A to je největším - nikoli golfovým - handicupem filmu. 50% (20.02.2003)

Naprosto průměrná komedie ve které se nic neděje jen partička komediantů blbne na golfovém hřišti a Bill Murray nahání plyšového sysla. EDIT 2024: Nemůžu si pomoc, ale úspěch a známost téhle komedie jsem nikdy nechápal. Golf mě nebaví, ale to by nebyla překážka, ale tady se prostě nic neděje. Banda nesympatických pracháčů na golfovém hřišti v čele absolutně hrůzostrašným buranem Dangerfieldem a naprosto nijakým Chasem. K tomu nezajímaví nosiči. A pošahaný Murray loví sysla, který vypadá jak ze studia Kamarád... což je jediný zajímavý na filmu, ovšem má to tak 10 minut ze stopáže. Jediné co jsem si z toho pamatoval byla nechutná, leč vtipná scéna "hovno v bazénu" jinak úplně o ničem. (27.02.2009)

Co to kurva mělo být? Sice jsem se naučil brát řeči o legendárnosti některých starších komedií s rezervou, ale na zklamání, které ve mě zanechal Caddyshack jsem připraven nebyl. Po příběhové stránce byl tohle jeden z nejméně zajímavých filmů, co jsem viděl za dlouhou dobu, což by tolik nevadilo, kdyby se film na příběh soustředil úplně minimálně a místo toho nabídl jen pořádnou dávku gagů a situační komedie, ale to se bohužel nestalo. Neříkám, že ve filmu nebyly vtipné hlášky, bylo jich ale opravdu málo a v nejlepších případech ze mě dostaly slabé pousmání. Dokonce ani Bill Murray mě tentokrát vůbec nesedl a celá ta záležitost se syslem byla možná vtipná chvíli ze začátku, bohužel se ale nevyvinula žádným extra zajímavým či vtipným způsobem. Na druhou stranu mě mile překvapil Chevy Chase, o němž jsem nikdy neměl nejlepší mínění, protože mě doposud bavil jen v Community (seriálu, o němž sám prohlásil, že ho za vtipný nepovažuje). Ne, že by jeho postava byla nějak zajímavá či zapamatovatelná (taková tu není žádná), ale přišel mi tady prostě nezvykle sympatický. A Rodney Dangerfield mě bohužel o svých komediálních kvalitách vůbec nepřesvědčil, i když má celkem cool jméno. No... pokud chcete vidět film, v němž má Bill Murray beef s hlodavcem, podívejte se radši na Groundhog Day. 4/10 (27.01.2021)

Poctivé dve hviezdičky. (Ani by som neveril, že niečo také sa dá vážne napísať, ale vida, napísal som...;)) Aktualizácia: Po druhom a treťom pozretí musím pridať hviezdičku a to som ešte dumal, či nepridám dve. Asi som na prvý pokus nepochopil, že tento film nemá hlavného hrdinu (resp. že sú hlavní všetci) a príliš sa sústredil na Chevyho... :) (17.12.2014)

Díval jsem se na ni a dech se mi zrychloval. Zdála se být úzká, ale přesto mě jen pohled na ni vzrušoval. Na chvíli jsem zaváhal. Poklekl jsem a vsunul do té dírky nejprve dva prsty. Uvnitř byla vlhká. Cítil jsem, jak se roztahuje víc a víc. Nejraději bych prozkoumal její tajemství celou rukou, abych věděl jaká překvapení skrývá. Ale na to byla příliš těsná. Pravidelnými pohyby jsem se snažil udělat prostor a vlhkost neustále narůstala, až jsem ji cítil v celé dlani. Mé tělo se chvělo, těžce jsem zalapal po vzduchu. Na kolenou, na čele stékající pot. Popustil jsem kalhoty. Uchopil jsem toho obra, který byl pro ni nachystaný. Ještě jsem po něm párkrát přejel rukou. Byl dlouhý, tvrdý, ale v ruce tak jemný. Přiložil jsem jeho konec k cíli. Ta mokvající bestie se snažila klást odpor, musel jsem několikrát prudce přirazit celým tělem. Nakonec ustoupila pod mým stále rostoucím tlakem a vpustila mé monstrum do sebe. Pomalu jsem do ní pronikal stále hlouběji. Teď už byla krásně poddajná, vyhrál jsem. Měl jsem před očima, jak stříkám dovnitř a vše vytéká zpět sílou gejzíru. Už jsem to zažil tolikrát, přesto je ten pocit stále stejně opojný. Je to jako droga. Z druhé díry asi dvacet metrů ode mě se vynořil sysel. Pozoroval mou marnou lopotu se zahradní hadicí, jak se ho už po tolikáté snažím vyplavit z jeho nory v zemi. Vycenil své veliké bílé zuby a vypadalo to, že se směje. Nenávidím ho. Nejraději bych rozšlapal ten jeho drzý ksicht. (06.07.2012)