Vokzal dlja dvoich
A Railway Station for Two
Stanica pre dvoch
Obsahy(2)
Klavírista Platon má nastúpiť na výkon trestu za dopravnú nehodu, ktorú v skutočnosti zapríčila jeho manželka. Chce sa ešte, možno naposledy, rozlúčiť so starnúcim otcom. Počas cesty vlakom ostane vinou servírky Viery na železničnej stanici v cudzom meste - bez dokladov i finančných prostriedkov...Napokon je so svojráznou ženou nútený stráviť dva dni, počas ktorých sa napriek počiatočným antipatiám obaja zblížia a uvedomia si mnohé o sebe samých. (RTVS)
(více)Recenze (25)
Zlatá Palma - výběr ()
Tak musím konstatovat, že mě Eldar Rjazanov už po třetí příjemně překvapil. Až uvidíte Věrunečku, nádražní servírku a z počátku stále kušnícího klavíristu Platona v příběhu z dob dávno minulých, tak mi možná dáte za pravdu, že do průměru ho snad ani nejde dát. Celý film se nese pochopitelně v duchu totalitní doby a k tomu jsem musela chtě nechtě také přihlédnout, ale v některých situacích jsem se musela smát, protože u nás to bylo nemlich to samé, například co se týkalo šmeliny. Botičky, šampony z ciziny, jo to byly rajský kšefty. Jejich vzájemné pošťuchování a poznávání bylo úsměvné, přitom ale i dojemné. Některé hlášky, co tam zazněly - "Odkud máte tu modřinu, soudruhu klavíristo?" mě úplně odzbrojily. Naopak, třeba to hašteření na tržnici mě zase moc nenadchlo. Ale celkově je to moc příjemně zabalené v mašličkách různých žánrů, ne jenom té romantické, ale i dramatické a komediální. Z celého filmu opět silně vyplývá fakt, že Eldar se vyzná moc dobře v lidských duších. ()
Ruská nátura je prostě jiná, než ta naše. Jejich mnohomluvnost a rozvětvenost nenadchne asi každého, leč na druhou stranu má cosi do sebe. Byť nese film označení romantický nejedná se o nepoživatelnou limonádičku, jak jsem tomu přivykla u stejného žánru v americkém či německém provedení. Z tého "romance" vám bude chvilku k smíchu, jindy z ní bude zase trochu mrazit. ()
Viděla jsem fakt dávno. Během brigády na VŠ v pokladně kina. Protože na sovětské filmy v podstatě nikdo nechodil, využila jsem čas a šla se z nudy podívat. A vzpomínka na ten film mě dlouho provázela. A po letech jsem ho opět vyhledala. A líbil se mi opět převelice. ()
Tohle je opravdu lahodný zážitek. Přes dvě hodiny trvající vyprávění příběhu, v němž je velmi záhy zřejmé k čemu směřuje, ale přesto ani chvíli nenudí. Cesta k pointě je podaná tak mile a zajímavě, místy humorně, že se člověk nechává unášet sledováním přeměny tuctového chlápka v osobnost, které přiznává značnou dávku sympatií, a servírky - protivného střeva v citlivou a nejen fyzicky krásnou ženu. ()
Nenechajte sa zmiasť, nádražie rozhodne nepatrilo iba tejto dvojici, tam to bolo plné ľudí a neinak tomu bolo aj v jeho okolí. Kde sa pohli, tam bolo živo. Film treba brať ako rozprávku pre dospelých, nad ktorou si kedysi poplakali naše mamy a niekde vzadu v hlave sa mi marí, že som ju už kedysi dávno videl. Kam to celé smeruje je síce od začiatku dané, ale keďže ide o vzťah ľudí vo veku, kedy už stratili mnoho životných ilúzií a viackrát sa v živote sklamali, tak náhľad do ich duší pôsobí aj napriek nedôveryhodnosti celej zápletky úprimne. Ale možno sa len svet zmenil a kedysi sa ľudia spontánnejšie púšťali do reči. Proste taký inteligentný doják so sympatickými hercami a kto videl Iróniu osudu tak presne vie, v akom duchu sa ponesie aj Nádražie pre dvoch. 70% ()
Mám slabost pro Rjazanovovu tvorbu, reálie jeho filmů působí nesmírně věrohodně, v druhém plánu často na tu dobu také kriticky odkrývají tehdejší sovětskou realitu. Má neobyčejný cit pro výběr herců a je znát, že jim důvěřuje. Basilašvili určitě není typ romantického hrdiny pro běžného diváka, Gurčenková už nebyla nejmladší, přesto i cynik musí s dvojicí sympatizovat. Ljudmila Gurčenko, představitelka Věry, na CSFD sice profil nemá, doma se však od filmu "Karnevalová noc" (1956) těší hvězdému postavení i respektu coby herečka. ()
Výborný film. Úvodný spor o rubeľ dvadsať odštartuje reťaz náhod a schválností, ktoré paradoxne ústrednú dvojicu zbližujú. Prakticky všetko sa deje na železničnej stanici a mozaika prostredia, ľudí a ich správania skladá dokonalý obraz vtedajšej šestiny sveta. A to som zatiaľ videl iba prvú časť. Jediné, čo mi na filme prekážalo bolo trochu silené posúvanie deja, čo je problém takmer všetkých príbehov odohrávajúcich sa na minimálnom priestore. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 6.1.1987, réžia českého znenia (ÚPF 1984) = JAN MORAVEC (21.2.2011) ()
Muj druhy Rjazanov a opet spicka. Moc se mi libi to jeho hledani cesty jednoho cloveka k druhemu. Ac je vetsina snimku pojata komedialne, emoce strikaji a srdce divakovo jihne. Nelze prehlednout narazky na tehdejsi sovetskou realitu. ()
V ruských a sovětských komediích se moc nevyznám (snad kromě lovů a rybolovů, a kdysi Pruhované plavby). Ovšem stejně tak v českých, a tak mohu jen porovnat světské "nádraží" s československou "vesničkou", které vznikly přibližně ve stejné době. A protože jsem ochoten to udělat, musím i říct, že nádraží je o třídu výš - nejen proto, že má vyšší ambice, ale i proto, že to byl prostě pěkný pár.... A také proto, že mi "večeře na dače" připomněla jednu historku z Buddhova minulých životů (džátaky), kde si mistr testuje budoucí choť, zda není pyšná (to byla dříve asi nejhorší ženská vlastnost) - odmítne tři jídla, jedno jí dokonce hodí pod nohy. Ona se ale nevzdá a z oněch tří upraví ještě čtvrté, které již přijme. ()
ocenenia : MFF Cannes 1983 - Nominácia na 1. cenu ()
Pianista Platon projíždí vlakem jedním městem. Na nádraží se během oběda, který je tam pro cestují připraven, pohádá se servírkou Věrou, když odmítne zaplatit za jídlo. Kvůli tomu mu ujede vlak. Navíc díky Věřinu příteli přijde i o doklady a musí na nádraží čekat na jeho návrat. I přes prvotní vzájemné antipatie se s Věrou začínají sbližovat. ()
Nejen o dvou zamenenych kufrech... ()
Tohle je vážně velmi dobrá záležitost, ze dnes již neexistujícího SSSR. Znáte ten pocit, když vidíte nějaký film a na jeho konci si uvědomíte, že jste viděli něco výjimečného? Nečekáte nic a najednou dostanete mnoho, výjimečný zážitek. Přesně tak je to s tímto filmem. Klavírista Platon Sergejevič se dostane vlivem servírky Věry, do velkého průšvihu. Odjede mu vlak a on zůstane trčet na stranici. Z letmého setkání obou hrdinů se ale postupně vyvine vlivem náhody a vzájemných sympatií v krátkém čase mnohem víc. Vztah, který oběma hrdinům změní jejich životy na pořád. Minulost doléhající na oba dva hrdiny a budoucnost, která je více než nejistá je neodradí od toho najít si k sobě cestu. Jak by řekl klasik: „Amor vincit omnia“ neboli „láska všechno přemůže“. Možná se bude zdát zápletka s osudovým seznámením příliš „tuctová“, ale já ji v tomhle případě kvituji s nadšením. Skvěle to funguje ostatně jako celý film. Dlouho na mě z filmu „nedolehla“ jeho civilnost tak jako v tomto případě. Ten způsob herectví, to prostředí v němž se film odehrává i samotní hrdinové, jsou pro mě zvláštní, nebo lépe řečeno velmi cení. Atmosféra je zřejmě neopakovatelná, 80. léta v SSSR, nepůsobí ovšem jako tíživá deka represe a deprese, ale naopak divákovi umožní ponořit se do opravdu „civilní“ atmosféry té doby, kde lidé žijí svými životy a svými problémy. Viz. např. scéna na tržišti s melouny, skvělá ukázka bezprostřednosti lidí, kterou ve dnešních filmech moc nenajdete, bez strojenosti přetvářky. Pokud se snad odvážíte si film pustit čeká vás na dnešní dobu netradiční zážitek, laskavé pohlazení po duši filmového diváka. ()
Stretnú sa dvaja, on a ona, úplnou náhodou, a strávia spolu takmer celý film. Koľkokrát sme to už videli, viac či menej romantické. A tu je to zase celkom iné: sovietske, zápletka pre rubeľ dvadsať, v staničnej reštaurácii bez michelinskej hviezdy, a podmazom je okrem dychovky len hluk a trúbenie vlakov. Zároveň vďaka príbehu, dialógom, vtipu a kamere neuveriteľne zábavné, pútavé, a nebojím sa napísať, aj romantické. Plus výborná záverečná pieseň, ktorá si ako jediná vyslúžila aj kompletné titulky. –––– Ako ma vy kŕmite, tak ja spievam. –––– Hovoril som ti, aby si strážil melóny. Nič viac! ()
Rjazanov je skutecny kral romantiky. Nevidel jsem od nej zatim jediny spatny ani prumerny kousek. Vyjimkou pak neni ani tento dvoudilny film s mym oblibencem Olegem Basilasvilim v hlavni roli. Lyudmila Gurchenko sice nepatri mezi nejkrasnejsi herecky vychodu, ale moje sympatie si ziskala okamzite, a jeji vykon je presvedcivy a bezchybny. Nadhera, nadhera, nadhera... (+mala role pro Nonnu Mordjukovou) ()
Někdy záleží, kdy, kde, jak a s kým film vidíte:-). ()
Výborný sovětský film, který přes svou délku nenudil a prakticky neměl hluché místo, výborné byly herecké výkony obou hlavních představitelů Ludmily Gorčenkové a Olega Basiašviliho, zajímavá byla kamera především v zimních záběrech okolí sibiřské věznice. Nemohu nic vytknout, příběh člověka, kterého čeká vězení za zabití člověka při autonehodě, vlastně jen dva tři dny, které nuceně strávil na zapadlém venkovském nádraží, kde se seznámil s ráznou, ale citlivou servírkou, která mu pomohla v těžkých chvílích, kdy mu její vinou ujel vlak, poté na dva dny postrádal občanský průkaz a navíc v noci na nádražní lavičce mu zloděj ukradl z kabátu všechny peníze... Všechno to je retrospektivně vyprávěno ve chvíli, kdy jde Platon na propustku do nejbližší vsi, kde ho čeká jeho žena - vlastně servírka Věra... A teď jsem si přečetl, že týž režisér je autorem filmu Ironie osudu. Oba filmy jsou si dost podobné. ()
Rubel dvadsať ()