Ztraceno v překladu

Nejsem velký fanoušek těch extra realistických filmů ze života. Tenhle je tak opravdový, tak všední, že ho nejspíš nedokážu úplně naplno ocenit, přestože má skvělou atmosféru a sílu. Víc než 70% ze sebe ale nevymáčknu. (22.05.2010)

Ukazuje se, že nejen v kuchyni, ale i ve filmu je občas ženská ruka nepostradatelná. Sofia Coppola vzala na první pohled obyčejný příběh dvou momentálně zmatených lidiček a vykreslila v něm kouzelný, poetický a nikoliv fyzický vztah plný nevyřčených pocitů a existencionálních myšlenek. Exotické prostředí Japonska působí na hrdiny jako další nepochopitelná věc sbližující je dohromady, k asijské kultuře je přistupováno s humorem, avšak přesto jde poznat, že režisérka chová k Japonsku respekt a rozhodně nechce divákům poslat zprávu "nejezděte do Tokia." Ztraceno v překladu má několik vlažnějších pasáží, jistě to nebude pro každého záživný, natož vzrušující film, ale žádný strach, k nudnému artu má hodně, hodně daleko. 8/10 (21.05.2012)

Moc milý film. Jemný. A postavy v něm se nechovají jako vždy, nýbrž se stávají lidmi, skutečnými lidmi. Nechala jsem se vtáhnout mezi ně. Nechtěla jsem být ten, kdo to sleduje. Chtěla jsem se procházet po Tokiu. Po městě, které toužím navštívit. Za to všechno jsem nucena dát plný počet. Prostě to tak chci a basta. Neboť ten film je předvším "lidský". Jediné, co mohu udělat, je doporučit ho ke zhlédnutí. (07.03.2009)

Jelikož mě první film od Sofie Coppoly (Virgin suicides) dokázal nadchnout, čekal jsem něco podobnýho i v případě tohoto filmu. Začátek sice nebyl špatnej, ale pořád jsem očekával, že musí přijít "něco", kvůli čemu si film vysloužil tak vysoký hodnocení. Jenže asi tak uprostřed se ve filmu odehrála pasáž, kdy hlavní postavy jdou nejdřív do nějakýho klubu a potom následuje asi 10-ti minutová scéna s karaoke a přesně od tý chvíle jsem přestal doufat, že to "něco" ještě přijde. Postupně se dostavila nuda a ta vydržela až do úplnýho konce. Když si tak pročítam komentáře, tak se nestačim divit. Každýmu se zřejmě líbil film, kde se skoro celou dobu nic zajímavýho neděje a hlavní postavy spolu jen tak kecaj o ničem. Ale proti gustu... (30.08.2008)

Kultivované prázdno. Bill Murray bez šťávy. Tiché zoufalství. Pěkná, ale šedivá Scarlett. Nuda... Nuda v Tokiu. (11.06.2006)

9 / 10 Filmový minimalizmus dotiahnutý do absolútnych krajností podčiarkujúc tak to, čo je na celom príbehu najdôležitejšie - postavy. Bill a Scarlett sú na prvý pohľad divný pár, na druhý tiež, no na tretí si už jedného bez druhého nevieme predstaviť. Obaja sú si navzájom majákom v preľudnenom Tokyu plnom šikmookých Japancov, ktorých chápanie je nám vzdialenejšie ako ňadrá Angeliny Jolie a možno aj preto sa s nimi dokážeme tak ľahko stotožniť. No a čo sa týka Sofie Coppola, nielenže dobre vyzerá, ale aj dobre píše a vynikajúco režíruje. Človek si ani nedokáže predstaviť aké ťažké je pracovať na scenári bez jediného výbuchu či prestrelky, na scenári, kde sú jediným ťahúňom ľudia z mäsa a kostí, a pritom sa nestratiť v spletitej sieti ich vzťahov. Niečo na tých génoch bude... (15.04.2005)

Žánrově těžko zařaditelný film. Trochu mi připomněl Strach a chvění, nejen svým námětem, ale i atmosférou - také jsem se skoro po celý film usmíval. Bill Murray má po deseti letech konečně roli, ve které mohl ukázat své kvality. Scarlett Johansson je podobně zasněná a elegantní jako v Muži který nebyl. A režisérka je zřejmě po tátovi:) (27.01.2004)

Jako by to byly dva filmy, které k sobě nepatří. První polovině bych dal dost vysoké hodnocení, ale po odchodu Charlottina muže se film nepochopitelně láme a do té doby nešťastná osamocená dívka má náhle plno kamarádů a známých, s kterými chodí do heren a barů (neskutečně dlouhá a především zcela zbytečná scéna). Bill Murray hraje svého stárnoucího pozapomenutého herce přirozeně, je vidět, že má se svou postavou hodně společného. Jenže co na tom, když scénář je děravý jak ementál. Sofinka evidentně bude dobrá režisérka, ale psaní by měla přenechat někomu jinému (muži :)). (11.10.2005)

(1001) Sakra, Scarlett vůbec nezní jako Scarlett. No ale jestli jí během natáčení bylo fakt 17, tak se není čemu divit. Nicméně. Mám ráda Scarlett, mám ráda Billa, mám ráda filmy, kde se nic neděje, a mám ráda filmy o nenaplněné lásce, ale mezi mnou a Ztraceno v překladu nějak nedošlo ke kontaktu. Možná nemám ráda Sofii Coppolu. (29.12.2018)

Ale ano, tenhle filmeček podle mě není špatný... Jenže není zdaleka tak dobrý, jak by tomu odpovídaly nadšené ovace kritiky a části diváků. Ztraceno v překladu boduje tím, že přišel ve správné době se stylem, po kterém byla poptávka. Diváci a zejména kritika byli zkrátka unaveni vysokorozpočtovými produkcemi nabitými digitálními triky a akcí a toužili po civilním, kultivoaném projevu. Není to v pravém slova smyslu komedie, ryze humorných situací je tam pomálu, a pokud se objeví, jsou to ty, které vzbudí na rtech úsměv, rozhodně ne smích. Mnohem víc je to nenaplněný milostný příběh mezi nerovnými partnery bez reálné perspektivy. Kladem snímku jsou herecké výkony ústřední dvojice a scénář, který těží ze znalosti filmového prostředí a japonské kultury. Na druhou stranu jsem už viděl mnohem silnější filmy na podobné téma a nic výjimečného jsem ve filmu nezaznamenal. Některé scény mají tak přetaženou stopáž, že mohou dokonce i nudit... Spíš slabší 4 hvězdičky, celkový dojem: 70 %. (13.08.2007)

Film přesně jak má být. Scéna se šílenou ženskou která chce lostáhnout kalohoty je opravdu nezapomenutelná... a je jich tam mnohem víc (17.05.2005)

Tak tohle je dost osobní. S každým dalším zhlédnutím mám film radši a na konci jsem pořád stejně dojatý (ne-li víc než při předchozím promítání). Potencionální divák by se měl připravit nato, že snímek nikam neutíká, vše v něm má svůj čas. Není to žádné ukecané komorní drama, hodně toho Sofia říká obrazy, hudbou, ale i tichem ve správné chvíli. Každopádně role Boba i Charlotte jsou napsány jejich představitelům přímo na tělo, zvláště Billovi. Jinak je tenhle film hodně o pocitech, ale nechybí zde ani decentní humor. Podstatnou část tvoří také závěr, který mě osobně, jak už jsem poznamenal, neustále dojímá (ikdyž je takřka bezeslov, každý divák docela přesně vycítí, co si ti 2 "říkají"). Nebudu moc originální, ale označení "milý film" snímek velice dobře vystihuje a mně nezbývá než ho všem vřele doporučit. (16.12.2007)

From Tokio with love.. Unavený Peter Venkman už zkrotil všechny duchy světa, na jeho Scarlett O´Harovou teprve opravdové strasti čekají, stejně jako společná léčba okoralých srdcí, jenž lační po napumpování nové krve života.. Dcera slavného otce servíruje komorní příběh, neustále jemný, místy úsměvný, občas hořký, často nedoslovný či ztracený v šepotu a hlavně varující před životem v iluzi podobné golfovému trenažéru. S.Coppola mohla občas o něco dřív zakřičet po vzoru japonských reklamních režisérů: „Katto! Katto! Katto!“, ale já nemohu přihodit pátou hvězdu kvůli jiné věci - prvnímu záběru filmu. Bylo to pozadí v průsvitných růžových kalhotkách S.Johansson, nebo jen dublérky? Bylo to celé k divákovi citově upřímné, nebo šlo jen o chytré artové divadlo s využitím jména a tehdejší žánrové poptávky? A když je nejedno divákovo srdce pohlazeno, není to vlastně všechno úplně jedno..? (14.06.2011)

PARÁDA !!!! PARÁDA !!!! PARÁDA !!!! Strašně jsem se těšil a odešel jsem naprosto nezklamán. Bill Murraya jeho výraz a mimika v tomhle filmu.... no paráda. A Scarlet tam byla hrozně kouzelná a vůbec... Jednou to vidět nestačí.... Bravo Sofie!!! (20.04.2004)

Po druhém zhlédnutí jsem si uvědomila, jak vše, co je Ztraceno v překladu, působí nenápadně a lehce a přitom dokáže vyzařovat něco silného a nepopsatelného. Scarlett Johansson je fascinující žena a výjimečná herecká osobnost a pohled na její herecký um mi přišel jako pohled na zářící klenot. Tak nějak na mě působí její osobnost. Jeden režisér o ní napsal: "Sledovat ji je jako hypnóza..." Dokonalost, jemnost a krásu celého filmu završil nádherný konec. (14.08.2007)

Som veľmi vďačný tomu, že sa gény po rodičoch dedia, a že Sofii sa preniesli práve tie otcove, hlavne čo sa týka režisérskeho umenia. Veľmi príjemný filmík, citlivosť, akou je nahradená vtipná scéna s neopísateľným humorom scénami ponorených do úplnej melanchólie je nevídaná. Pomalé plynutie a iluzionická hudba síce dodávali svoje čaro, no nie vždy mi tam pasovali. Mám aj trošku slabosť na Ribisiho a to, že nedostal viac priestoru sa mi nepáčilo. No všetko mi to vynahradil superpohodový Murray. 80%. (17.05.2006)

Skvost. (25.12.2008)

Obyčejný příběh dvou bezvýznamných lidí v dalekém světě....není to komedie, je to plynoucí život, dvou protagonistů, kteří přišli a odešli. Část jejich života v krásném a vzrušivém Tokiu. Málo filmů se vryje do paměti diváka na delší dobu jako tento. S.Coppola a K. Dunst mají plány do budoucna a tak se můžeme těšit na něco dalšího, tentokrát z francouzské historie, kdy se v únoru 05 začíná ve Francii točit Marie Antoinetta................ (13.11.2004)

Muž a žena. Oba dva jsou v cizí zemi, jejíž kultuře ani jazyku nerozumí. Oba dva se cítí osamělí, dokud se jednoho dne nepotkají v baru. Jestli vám to připomíná další romantický film, věřte, že Ztraceno v překladu jím není. Vypráví totiž o úplně něčem jiném. Přátelství a porozumění, díky němuž oba dva zase začínají nacházet víru v sebe sama. Melancholický, krásně lidský film, na který člověk vzpomíná ještě dlouho poté, co ho poprvé viděl. (25.10.2006)

Skvost, a místy dokonce pravda... Nevídané ve filmu. (08.05.2007)