Vzestup Jordana Petersona

Tento dokumenty nemá žádnou filmovou kvalitu, ale to by mi příliš nevadilo, kdyby aspoň ukazoval, jak věci jsou. To yb měl dokument totiž dělat. Pokud se však podíváte na tento dokument a máte pocit, že Peterson je vlastně docela fajn, tak to je přesně tím, co si tvůrci chtěli, aby jste si mysleli. Jedná se o velmi tendenční dokument, který staví Petersona do role bojovníka proti ideologiím a mesiáše mladistvích mužů s malým otazníkem ohledně toho, aby se náš bojovník proti ideologii nestal tím, proti čemu bojuje... To se ale z velké části už stalo. To říkám jako člověk, kterému Peterson v těžkých chvílích pomohl, ale přesto nemohu tvrdit, že je bezchybný. Není, naopak je to docela kokot, kterej vypadá, že má teorii na všechno, ale ve skutečnosti řadě věcem nerozumí, často se plete, používá zcestné analogie a každej opravdovej intelektuál ho hravě roznese na kopytech (viz. debata s Žižkem, který k němu byl ještě vlídný). Jiní intelektuálové jím pak vysloveně pohrdají (Chomsky). Peterson se stal slavným díky svému protestu roku 2016 proti kanadskému zákonu B-16, který si interpretoval tak, že jedinec, který nazve druhého jedince špatným zájmenem, myšleno jiným, než pod kterým si onen jedinec přeje být jmenován (nebo ho vyloženě odmítne nazývat tím zájmenem, ačkoliv o to bude požádán), tak pude právně stíhán. Jedná se o naprosté nepochopení zákona. O žádné kriminalizování zájmen přirozeně nešlo. To by bylo absurdní. Když už člověk proti něčemu protestuje, měl by vědět, o co se vůbec jedná. V opačném případě vypadá jako hlupák. Pokud nám však jsou ukazovány jen záběry, jak se ho s pískotem snaží přehlušit afektované transbukvice nebo zaujaté novinářky, tak se pak jeví v dobrém světle. Ani v tomto dokumentu nestojí proti sobě rovnému, případně je dokument tendenčně sestříhaný a oponentura nedostává prostor se vyjádřit. --- Doporučuji vám přečíst si esej Nathana J. Robinsona "Jordan Peterson: The Intellectual We Deserve", ale jeden příklad za všechno:     Říká, že bojuje proti „ideologii“, přestože se neustále vyjadřuje k sociálním otázkám tím, že rozvíjí svou vlastní teorii všeho. Když se ho tazatel zeptal, co si myslí, že by lidé měli udělat, aby něco změnili, s ohledem na jeho věčnou opozici ke studentskému aktivismu, Peterson odpoví:    "…Stalo se to v 60. letech a jak to chápu já, tenkrát jsme přišli na ten přihlouplý nápad, že způsob, jak se prezentovat jako zodpovědná lidská bytost, je chodit s transparenty na protesty, abychom tak změnili názory nezainteresovaných lidí, a tím dosáhli nějaké utopie. Myslím, že je to všechno ujeté. Myslím, že je to opravdu ujeté. A myslím si, že je naprosto absurdní, aby se studenti učili, že tak se mají ve světě chovat. Za prvé, pokud je vám devatenáct, dvacet nebo dvacet jedna, nevíte zatraceně nic. Nic jsi neudělali. O historii nic nevíte, nic jste nečetli a po většinu let své existence jste byli zcela závislí na ostatních..."    Aktivismus je pro Petersona teda otřesný fenomén započatý v 60. letech, který vypadá tak, že banda arogantních spratků drží „papíry na klacích“. Nevadí, že to, o čem mluví, je běžněji známé jako Hnutí za lidská práva a na „papíru na tyčích“ bylo napsáno „Překonáme!“ a „Ukončete rasovou segregaci školy“. A nevadí, že to fungovalo, a byla jednou z morálně nejvýznamnějších událostí 20. století. Peterson, který je zjevně mimozemšťan, pro kterého je politická akce nepochopitelnou záhadou, si myslí, že to nebylo nic jiného než padesát let dětinského mávání transparenty. Aktivisté proti vietnamské válce se léta snažili zastavit zvěrstva, která zabila milion lidí, a měli velmi významný vliv na tom, že na tato zvěrstva upozornili a nakonec se je podařilo zastavit. Ale studenti jsou ale podle něj ti, kteří „nevědí nic o historii“. (01.03.2022) (méně) (více)

Tenhle dokument by mohl být rozebírán jako lekce v propagandě vydávaná za vyvážený pohled. Je mi líto Petersonových kritiků, kteří byli zneužiti pod záminkou natočení nezávislého dokumentu, aby byly jejich výpovědi manipulativně začleněny tak, že nemají šanci se vyjádřit. Je vtipné, jak někdo prohlásí něco kritického, načež následuje střih na Petersona, který řekne, že podobná obvinění nejsou pravdivá, přihodí nějakou anekdotickou příhodu, která to údajně vyvrací, aniž by ve skutečnosti reagovala na jakýkoliv argument, a začne hrát vítězoslavná hudba - a smutné je, že jeho příznivci mají v téhle absurdní anti-argumentaci pocit absolutního morálního vítězství. Protože Jordan říká, že se jeho kritici pletou. Ve světě, kde je Jordan největší autorita, se proti takovému argumentu dá stěží něco namítnout! (Ty nejzákladnější výtky vůči němu, vůči nimž se nejde vymezit historkami ze všedního života, začleněny nejsou.) Další krok za zrcadlo Petersonova kultu stojícího na sebeklamu, aroganci a neschopnosti (sebe)kritického myšlení. V pár momentech to bylo v něčem přínosné, a sice tím, že režisérka zjevně natolik sdílí Jordanovu optiku "kontroverzního učence říkajícího nepříjemné pravdy" (který ve skutečnosti kateruje většinovému názoru, vypisuje si tučné šeky za každý veřejný výstup a ve své pozici nejcitovanějšího akademika současnosti pláče, že je obětí cenzury), že z filmu mnohdy nevědomky sálají všechny ublíženecké komplexy, malichernost, hrdá neinformovanost a neznalost základních faktů a pojmů, zkrátka ideologicky motivovaná arbitrárnost Petersonova postoje. I když by některé momenty měly vyznívat dramaticky nebo triumfálně, jsou především směšné. Jako tour-de-force petersonovským grandiózním bludem to je tedy občas poučné, ale pokud to mám hodnotit podle štítku, který si to samo volí, tedy "vyvážený pohled na fenomén Jordana Petersona", musím upřednostnit hodnocení, které odpovídá škodlivosti možnosti, že by tomu někdo uvěřil. Peterson je skutečně hrdina vygenerovaný dnešní dobou a tenhle dokument je na něj óda, což je nesmírně depresivní. Dřív by stačilo prokázat, že jeho tvrzení jsou fakticky a statisticky mylná, že jeho výklady jiných autorů jsou v přímém protikladu s jejich texty, že jeho definice pojmů nemá základ v realitě - to jsou všechno věci, na které jde velmi snadno ukázat, ale je to jedno. Bohužel žijeme v postfaktické realitě. Objektivní lživost Petersonových prohlášení není pro jeho příznivce podstatná, protože chlápek v saku říká, co chtějí slyšet.. Kdybych chtěl hrát blbýho, řeknu, že s tímhle filmem by měli být nespokojení v první řadě Jordanovi příznivci, kteří by měli tím spíš chtít funkčně a upřímně vyargumentovaný film. Ale to by byl samozřejmě z mé strany vědomý nesmysl, protože vím, že Petersonův kult stojí právě na tom, že v pozici, jakou Peterson coby megaúspěšný zastánce většinového názoru má, není vázaný povinnosti dodržovat fakta, logiku a etiku, jeho prohlášení stojí na jeho autoritě a na jeho moci, ne na nějaké "pravdě". A právě to je pro jeho příznivce vzrušující a lákavé. Díky Jordanovi vědí, že oni jsou ti, co budou mít poslední slovo. Ale asi je to jedno. Nejsem naštvaný na lidi, co mají svou Peterson-fázi - obzvlášť na mladé kluky, kteří nic o ničem neví a slyší tohohle pána, který říká charismaticky věci, co znějí, jako že dávají smysl. Pokud mají kritické uvažování, tak se na Petersona za půl roku stejně vykašlou, protože jeho tvrzení se jim v hlavě prostě rozpadnou pod tíhou jejich absurdního pokrytectví. A pokud ne, tak by tak i tak nějaké podobné ideologii propadli, možná i horší. Tenhle dokument nakonec nebude mít větší váhu ani jedním směrem, tak nevím, proč si to vylívám zrovna tady. (31.03.2020) (méně) (více)