Obyčejní lidé

Redford měl varlata z titanové slitiny, když si jako debut vystřihl takový kus. Skvostný, citlivě vedený snímek s bezchybnými hereckými výkony (Sutherland!). Obzvláště hezky a jemně byla postupně odhalována postava matky, egocentrického, středostavovského plaza, který váží každý problém svých blízkých hlavně otázkou "co na to řeknou sousedi?" (01.09.2012)

Nadherny film. Je prijemne, ze sa mi este obcas podari najst nejaky filmovy klenot. Najviac sa mi pacili sceny rozhovorov medzi ustrednym hrdinom a jeho terapeutom. Vsadim krk na to, ze sa tymto filmom museli aspon trochu inspirovat Ben Affleck a Matt Damon pri pisani scenara k Good Will Hunting. Nejak specialne by som vyzdvihol Donalda Sutherlanda, ktoreho mam za drsniaka, ale tentokrat si zahral citliveho otca a potom ustredneho hrdinu v podani Timothy Huttona. Mam ho rad uz dlhsi cas, ale vela jeho starsich filmov som nevidel a tak to budem musiet napravit. 8/10. (09.02.2013)

Výtečný film o (ne)porozumění a (ne)schopnosti naslouchat bližnímu. Svým tématem je nadčasový, má obecnou platnost a to zvláště v dnešní moderní uspěchané době. Klobouk dolů před výkonem Timothy Huttona. Moc se mi líbil závěr - žádný srdceryvný doják nebo snad velké usmíření se nekoná, v podstatě finální scéna naznačuje otevřenost příběhu a jeho možná východiska. (04.06.2009)

Jeden velký domeček z karet, který bohužel již dávno spadl. Ústřední trojice si toho ovšem ještě nestihla všimnout a každý se topí ve své vlastní kaluži problému a předsudků, které se nakonec musí slít jedna do druhé a smíchat se. Výsledkem může být buď jedna velká, silnější skupina, nebo hotová chemická reakce. Obyčejní lidé nabízejí emotivní zážitek obou příkladů zároveň. (24.01.2010)

85%. Excelentní konstrukce rozkladu rodinných, společenských i individuálních vztahů po emocionálně silně traumatické události, která se vyprávěním nesnaží být ničím víc, než obyčejnou povídkou o obyčejných lidech, avšak v jádru působivého scénáře skrývá silný psychologický rozbor tabuizovaných vzorců, o kterých se nikdy nemluví, natož aby se prožívaly; a ono to funguje. Empatie čiší ze všech stran, ze všech scén i postav, perfektní výkony zde podávají herci v čele se skvělým Donaldem Sutherlandem, kterého jsem potud z nepochopitelných důvodů spíše přehlížel; myslím, že po Ordinary People měřítka upravím. Kontextové vnímání rozmanitých vzorců chování tří hlavních postav, jejich motivace a proměny vzájemných pocitů, zavánějící zdánlivým pocitem nutnosti držet se stereotypních paradigmat, do sebe zapadají, jako by jejich vývoj psal sám život; zoufalství navazující na minulé události a gradace iluzorního pocitu viny na vás jako diváka dopadá jako rosa na trávník; překvapivost některých momentů, stejně jako reakce postav na ně berou dech. Aby také ne, Alvin Sargent své nesporné scenáristické kvality prokázal už sedm let zpátky v Paper Moon a zde, ve vrcholné formě, předal "zelenáči" Robertu Redfordovi žezlo, které se zdálo býti obrovským soustem, leč ten jej zvládl s talentem sobě vlastním a vznikl z toho pro mě osobně zatím jeden z nejlepších režisérských debutů vůbec a zásadní snímek s překvapivě osvobozujícím závěrem, jehož psychologické dopady by měly být otevřeny všem. Špičková záležitost. (31.12.2014)