Staline
Stalin
Režie:
Karl ZéroObsahy(1)
Vítěz nad Hitlerem, otec národů, strůjce znovuzrození velké Rusi a zločinec Josif Stalin vládl Sovětskému svazu pevnou rukou víc než pětadvacet let... Kdo byl ve skutečnosti Josif Stalin? Čím si dokázal svůj lid podmanit? Proč nastolil režim založený na teroru? A především – jak se mu na mezinárodní scéně podařilo stanout po boku vítězů, když se nedlouho před tím paktoval s nacistickým Německem? Tento film přiblíží mimořádný osud bývalého gruzínského lupiče, který se stal jedním z největších zločinců lidských dějin. 9. března 1953 miliony komunistů, pacifistů a občanů, které spojil po celém světě odpor proti nacismu, oplakávají smrt Josifa Stalina. Všechna poválečná mládež skálopevně věří, že tento „muž z oceli“, bez něhož by celá Evropa padla do Hitlerova područí, je skutečně „otcem národů“, jak hlásá sovětská propaganda. Opěvují zarputilého obránce míru, dobráka s knírem, „slunce dělnických tříd všeho světa“, ikonu, jejíž portrét vévodí jídelnám všech opravdových proletářů. Po celém Sovětském svazu se rozezněly sirény. Byla přerušena práce a muži smekali čepice dokonce i v gulazích. V Moskvě se se Stalinem naposledy loučí miliony lidí. Zatím netuší, že opěvují lidskou zrůdu, jednoho z největších zločinců dvacátého století. (Česká televize)
(více)Recenze (10)
Poučenému fanouškovi historie nemá tento francouzský dokument prakticky co nabídnout. Opakuje to, co už je dávno známé, a vynechává důležité kapitoly Stalinova života. Na ploše 50 minut je konec konců nemyslitelné rozebrat život státníka, který několik dekád ovládal jednu z nejvýznamnějších zemí planety. Snímek se nevyhnul ani faktickým chybám, ale nejsou natolik zásadní, aby bylo nutné kvůli tomu snímek zatracovat. Pro diváka, který je odkázán na kusé informace z hodin dějepisu, může být dokument přínosný, takže tříhvězdičkové nadělení a 60 % celkového dojmu považuji za adekvátní. ()
Hoci Francúzi nepovedali veľa noviniek, predsa čosi. V záplave dobovo všeobecne jednoznačného odsúdenia Stalina a jeho všetkých skutkov dvakrát odznelo, že bol veľmi schopný a šikovný politik. Otázkou zostáva, či za plánmi tejto líšky, všetkými masťami mazanej, oblbnúcej i amerického prezidenta Roosevelta, hostiaceho ho na svojej dači vodkou, bolo skutočne len a výlučne upevnenie vlastnej moci. Alebo šlo Stalinovi najmä o udržanie režimu v Rusku čo najdlhšie. A preto všetky tie zdanlivo nezmyselné presuny národov, národností, skupín obyvateľstva a procesy (skvele to popísal Alexander Solženicyn v monumentálnom, 10 rokov písanom diele Súostrovie Gulag). Za ktorými v skutočnosti možno bol prepracovaný účinný prostriedok utlmenia možného odporu a zabránenie zmeny boľševického režimu. ()
Volodimír2 tu uvádza, že sa Stalin ukázal na verejnosti naposledy 27.3.1953, čo bol už viac ako tri týždne mŕtvy. Zrejme ide o omyl. Pýta sa tiež, či Chruščov bol menšie zlo ako Stalin. Nuž, menšie zlo ako Stalin bol zrejme aj psychopat.Hitler. Pred ním sa aspoň nemusela bať väčšina vlastného národa. Inak je to priemerný dokument, ktorý neponúka veľa nového, za to ponúka mnoho záberov z propagandistických odpadových filmov, kde Stalina hral Maxim Štrauch. ()
Viděl jsem hodně dokumentů o Stalinovi, ale tento přináší neuvěřitelné množství nových bizarních informací. ()
Dokumentárny film z pôdy Francúzov, ktorí sa rozhodli natočiť film o Stalinovi. Prečo, to vedia iba oni, ale samotný dokument nám nepriniesol žiadnu novú informáciu. Prijateľné bolo aj zhodnotenie jeho pôsobenie voči západným spojencom. Stalin sa stal v očiach Churchilla aj Roosevelta hrdinom, človekom vďaka ktorému bolo možné oslobodiť Európu a záver vojny len zvýšil jeho kult osobnosti vo svete a markantne v Sovietskom zväze. Stalin sa naposledy ukázal na verejnosti dňa 27.3.1953, keď navštívil Labutie jazero v Boľšom teátre. Dokument hovorí aj príbeh o posledných dňoch Stalinovho živote na jeho dači v Kunceve na okraji Moskvy. 1.3.1953 v neskorých večerných hodinách našiel Stalina na zemi, po silnej mŕtvici, zástupca veliteľa vojenskej ochrany vily Lozgačov, keď mu priniesol súrnu depešu. Nik z jeho poskokov nemal odvahu vstúpiť do jeho izby. Prvý bol informovaný Berija, ale ani ten nič pre jeho záchranu neurobil. Lekár prišiel až na zásah Chruščova 24 hodín po mŕtvici a to už bolo neskoro. Nakoniec Stalin zomrel 5.3.1953 o 21,30 hod. Beriju obvinili zo špionáže a v decembri 1953 bol popravený. Sovietsky zväz riadil po dobu jedného roka Malenkov, pokiaľ si Chruščov neupevnil pozíciu. Od roku 1954 bol Chruščov na čele štátu. Žeby to bolo menšie zlo? ()
Další dokument, z něhož jsem se nic nedozvěděl. Nejen žádný nový fakt, ale ani žádná nová myšlenka. Začněme původem (dále se již nepouštějmě) tohoto zvláštního muže s poškozeným mozkem. Byl skutečně Gruzínec, jak se tu dvakrát tvrdí, nebo byl etnicky Jižní Osetínec, jak se tvrdí jinde (Gori, kde se narodil je poblíž Jižní Osetie). Byl by v tom velký, možná zásadní rozdíl. Osetínci jsou indoevropané, pravděpodobně potomci Skythů, a dříve obývali mnohem větší území než dnes (např. "voda" se osetsky řekne "don", což platí i pro veletok Don; "nart" je hrdina, a nartské eposy se významem poměřují s Mahábháratou)... A tak ho přece jen nechme Gruzíncům, stejně tak vypadal - i když zdání někdy klame (tak jako Stalin). Ale přece. Přece jsem se jen něco dozvěděl: poslední Stalinův spis o hospdářství, je kterém doporučuje bartrový obchod, a který autoři dokumentu považují za "návrat do doby kamenné" (po všem socialistickém usilování). I to by zde mohlo být předmětem diskuse (z mé strany je bártr mezi jiným: možnost zbavit se efektivně přebytků, jasný doklad, že moje zboží je žádané, přijít lacině k žádoucím věcem, vesměs potravinám, možnost rozšiřování produkce). Ale z mé strany už jí mám dost. ()
Francouzský dokument o Stalinovi - výborný přehled ve svižném tempu, ikdyž nepřináší nic již všeobecně neznámého, nicméně i mne jako někoho, kdo má k tomuto paranoidním vrahounovi něco načteno zaujaly tři info: 1) když se Hitler valil na Moskvu a jeho vojska byla 6km od ní, uspořádal Stalin přehlídku k výročí bolševické revoluce, které se i zúčastnil, aby podpořil morálku obyvatel 2) poprvé letěl letadlem až v roce 1943 na konferenci v Teheráně 3) po rozkazu, že město s jeho jménem Stalingrad nesmí padnout za žádnou cenu, bylo během bojů zastřeleno agenty NKVD 15.000 vojáků , kteří chtěli udělat "krok zpět" . Nakonec k němu celkem dobře pasuje citát, že to byl nejtalentovanější politik 20. století, z mála zdrojů dokázal vytřískat naprosté maximum. ()
Na levé noze měl podivně zdeformované prsty. Pravoslavné pánbíčkářky z jeho čtvrti to považovaly za ďáblovo znamení. Budoucnost to koneckonců potvrdila. Spolužákům tvrdil, že Bůh neexistuje. Ke každodennímu chlebu tohoto "vzdělaného gangstera" patřily bankovní loupeže, vymáhání výpalného, vydírání, žhářství, loupežná přepadení, a dokonce i vraždy. Lenina okamžitě nadchla jeho nakažlivá živočišná síla. Říkal o něm: "Stalin je vzácná směs intelektuála a zabijáka." Lenin ještě nevěděl, že budoucnost ukáže, jak bylo toto přirovnání výstižné. Na konci roku 1907 Jekatěrina umírá Stalinovi v náruči na tuberkulózu. Později řekl: "Byla to jediná bytost, která dokázala mé srdce z kamene obměkčit. Zemřela a s ní zemřely i mé poslední srdečné pocity k lidstvu." Kdyby tato žena nezemřela, možná by se dějiny vyvíjely úplně jinak. Problém je v tom, že Jekatěrina zemřela velice mladá, a pro Stalina to byla skutečná rána. Všichni svědci, jeho známí i příbuzní se shodují, že právě v tomto okamžiku se cosi zlomilo. Zatvrdil se. Lenin ve své závěti Stalina nedoporučil: "Stalin je příliš hrubý na to, aby mohl zůstat generálním tajemníkem strany. Navrhuji proto jeho odvolání a na jeho místo jmenovat člověka, který by oproti soudruhu Stalinovi měl tu výhodu, že by byl tolerantnější, loajálnější, zdvořilejší a pozornější k ostatním soudruhům, a především by nebyl tak náladový!" Stalin prohlásil: "Smrt vyřeší všechny problémy. Není člověk, není problém." A také: "Když zemře člověk, jedná se o tragédii. Smrt milionů lidí je statistika." Chruščovovi nestačily nadřízenými stanovené kvóty lidí, určených k likvidaci, a z vlastní iniciativy se začal dožadovat zvýšení počtu lidí určených k popravám. Po vylodění v Normandii si stěžuje Stalin, už nikoli veřejně a před Spojenci, ale jen mezi svými. Prohlásil: "Ten zmetek Churchill se vylodil ve Francii! Kdyby to neudělal, tak bychom došli až do Paříže!" Stalin nemá strach z toho, že zemře. Bojí se, že ho někdo zavraždí! Myslí si, že o své smrti rozhodne jedině on sám. V tom se však mýlí. Smrt Stalina nakonec zastihla ve chvíli, kdy připravoval poslední čistku, svůj poslední výstřel: proti děsivému "spiknutí bílých plášťů", údajně zosnovanému židovskými lékaři, najatými "americkými imperialisty". 5. března 1953 na jeho dače přichází konec. Stalinova dcera Světlana vzpomíná: "Byl to příšerný pohled! Cosi mezi demencí a hněvem. Plný hrůzy ze smrti, před spoustou neznámých lékařů sklánějících se nad ním. Potom zvedl levou ruku, jako by všem ukazoval nahoru. Na něco, co hrozí nám všem." Stalin zemřel na přemíru podezíravosti. Ve chvíli, kdy připravoval proces se svými lékaři. Jeho poslední vražda byla jeho vlastní. Jediná, kterou nechtěl spáchat. Jediná z vražd, kdy se vrah stal svou vlastní obětí. ()
Diktátor Stalin je podle mě výborný dokument. Stojí především na velké dramatičnosti a velmi detailní práci s archivními materiály. Já k tomu přidávám velmi dramatickou hudbu jako klad stejně jako kupříkladu zajímavé, osvěžující pozadí u odborných hostů oproti běžným dokumentům. ()
Je to perfektní dokument na který se dá koukat. ()