Pod ochranou nebe
The Sheltering Sky
Il tè nel deserto
Nebo, čo nás chráni
Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Debra Winger, John Malkovich, Campbell Scott, Jill Bennett, Timothy Spall, Sotigui Kouyaté, Nicoletta Braschi, Paul Bowles, Philippe Morier-Genoud (více)Obsahy(1)
Port a Kitty jsou manželé již deset let a přesto spolu nemohou žít. připlouvají proto do Afriky, aby k sobě opětně našli cestu. Úchvatná krajina nespoutané Sahary jedinečně dotváří pozadí o sblížení. Port se však nechává svést krásnou arabskou prostitutkou a ani Kitty není zrovna žádná jeptiška. Port však nečekaně umírá na neznámou chorobu. Kitty až jeho smrtí poznává, jak hluboce svého manžela milovala. Je už ale příliš pozdě. Po jeho smrti Kitty pološílená bloudí pouští a je zachráněna skupinou arabských nomádů. Zanedlouho začne prožívat až pudově vášnivý sexuální vztah s jejich náčelníkem. Ve stavu naprostého vyčerpání je zachrání lidé od červeného kříže, ale Kitty představa návratu do civilizace děsí. Musí proto učinit konečné životní rozhodnutí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $2,075,084║Tržby Celosvetovo $2,470,000║ ()
Vznešená nuda, jenom lehce opepřená Bertolucciho sexuální otevřeností a cameem Malkovichova penisu. Možná, že kdyby se ve filmu nesešli dva z největších onanistů světového filmu - Režisér Obrazoborec a Herec Narcista - dopadl by mnohem líp. ()
Bertolucci téměř v každém ze svých filmů bourá jedno sexuální tabu - viz. anální sex v Posledním tangu v Paříži či incest ve Snílcích. Ani Pod ochranou nebe není výjimkou - ke slovu se tentokrát dostává polygamie... Naprosto sarkastický rozpor mezi prvními 100 minutami a posledními 38 minutami filmu. Studie odcizení v dusivém písku. Autor románové předlohy Paul Bowles jako vševědoucí vypravěč. ()
Rosselliniho Cesta po Itálii, Leanova Cesta do Indie, Antonioniho Povolání reportér - a mnoho dalších existenciálně-romanticko-symbolických road movies vytane na mysli při sledování Pod ochranou nebe. Přiznám se, že mám pro podobná vyprávění slabost; jejich ztvárnění hledání životního smyslu, identity a partnerského štěstí v metafoře cesty do neznáma ve mně obecně hluboce rezonuje. Bertolucci skvěle režíruje své herce a také z Johna Malkoviche a Debry Wingerové dostal velmi úctyhodné výkony - jak ve scénách emocionálně vypjatých, tak subtilně civilních. Vynikající je melancholický Sakamotův soundtrack i (místy surreálná) filmová montáž Gabrielly Cristiani. Pokud jde o narativní strukturu filmu, nejnápadnější je na ní jednoznačně výskyt postavy od příběhu distancovaného, vševědoucího vypravěče (sám sebe reprezentující autor románové předlohy filmu Paul Bowles) ve fikčním světě. Tato "postmoderní" manýra je ovšem zcela nadbytečná a zjevně samoúčelná (stejně jako proslulý záběr na Malkovichův penis, když jsme u toho) - postava vypravěče (ani záběr Malkovichova penisu) neplní ve filmu žádnou smysluplnou funkci. Naštěstí Bowles (dosti o penisu) ve filmu alespoň recituje několik pěkně napsaných pasáží ze své knihy, mezi něž patří i tato závěrečná, která dobře vystihuje jeden z leitmotivů příběhu: "Because we don't know when we will die, we get to think of life as an inexhaustible well. Yet everything happens only a certain number of times, and a very small number, really. How many more times will you remember a certain afternoon of your childhood, some afternoon that's so deeply a part of your being that you can't even conceive of your life without it? Perhaps four or five times more, perhaps not even that. How many more times will you watch the full moon rise? Perhaps twenty. And yet it all seems limitless." ()
U tohoto filmu jsem ocenil prostředí a celkem odsoudil Johna M. ()
Dost velka nuda a podpriemerne natoceny film o tom, ako to medzi manzelmi prestalo fungovat. 30 % ()
Sheltering Sky som si pozrel kvoli tomu, ze tento film spominaju v uvodnej niekolkominitovej scene v altmanovom Hracovi. Pravda, uvodna scnea Sheltering Sky je velmi premyslena, nie tak uz upkne formalny zvysok filmu. Bertolucci je dobra volba pre exoticky africky film, bohuzial, tentoraz je to skor obycajne remeslo nehodne literarnej predlohy. ()
O manželském páru Kity (Debra Winger) a Porta (John Malkovich) Moresbyových, kteří prožívají určitou krizi v manželství, která nastala stereotypem. Pomoci jim k tomu má cesta do arabské Francouzské Afriky, i když na to jdou oba trochu svérázným způsobem přes postele s někým jiným. Ale přichází nečekaný úder osudu v podobě smrti Porta. A Kity je uprostřed arabské Afriky sama ztracena, zjišťuje, že byla na manželovi více než závislá. Neví kam jde, spíš se nechává vléci náhodou. Přijímá osud velmi odevzdaně, i za cenu toho, že se sexuálně odevzdá komu chce, neboť jí dá najíst. Nakonec se dostane zpět do civilizace, ale zase spíše náhodně. O drsném životě v kraji Arabů, dobrá výprava a zajímavé pro arabsko subsaharské reálie, ale je to velice mělký příběh, možná ani ne po kotníky. Tady se rozhodně nikod v hloubce myšlenek neutopí, ani nezašplouchá. ()
48. Zlatý Glóbus za rok 1990 - cena (1) - *Nejlepší hudba - Richard Horowitz + nominace (1) - Nejlepší režie - Bernardo Bertolucci ()
Milostnému trojuholníku v slnkom prežiarenej a vetrom ošlahanej severnej Afrike chýba to najdôležitejšie - zaujímavosť. Napriek celkom peknej kamere siahajúcej po púštny horizont dominuje dejová nuda, ktorá sa síce neskôr, po prílive dramatických situácii v druhej polovici síce utlmuje, ale aj tak príbeh po krátkom čase rýchlo z hlavy vyfučí. Pritom Malkovich a odhaľujúca sa Debra Winger sú v pohode, menej už prvoplánová sexualita uprostred severoafrickýczh ruín, šiatrov a beduínov, kde skapal pes. ()
Bertolucci si na tomto snímku vylámal zuby. 1/3 filmu je naprostá nuda , 2/3 je poměrně dobrá a z celého filmu jasně nejlepší, ale poslední třetina zase stagnuje a spadává do stejné nudy jako na začátku. Co by filmu rozhodně prospělo je vyškrtnutí některých zcela zbytečných scén, které film akorát roztahují do šíře a diváka jen rozhodí (např. okradení Malkoviche cikánskou tlupou). Také stopáži by prospěla úprava o takových minimálně 30 minut méně. Jinak film nepřináší nic zajímavého, a už vůbec ne nového. Hlavní aktéři nejsou sice vůbec špatní , ale ani nijak nevyčnívají. Pro mě osobně veliké zklamání. ()
Těžká hloupost jak z harlekýnového románu pro osamělé dámy. Kolosální nuda s animální sexualitou a šerednou Debrou Winger. ()
Další nuda od Bertolucciho-já nevím,ale snad jeho všechny filmy mě dokonale uspávají ()
Podivný příběh, ve kterém se mísí starý a moderní svět. Pomalé tempo a zvláštní atmosféra někdy připomínají spíš sen. Z celého snímku sálá teskno. Vypravěčův monolog na konci filmu je jako bodnutí do srdce.. ()
Nie som velka Bertolucciho fanynka, ale musim povedat, ze tento film sa mi velmi pacil. Exoticke prostredie bolo zobrazene fantasticky, John Malkovich hral skvele, pribeh sa odvijal nenutene a vsetko tam malo svoje miesto. ()
Nejeden kritik měl Bertoluccimu za zlé, že zploštil literární předlohu - jenomže u kolika filmů k tomu nedojde ? Já jsem při prvním setkání s "Pod ochranou nebe" cítil nevoli nejen vůči ústřední dvojici, při druhém a třetím na mě příběh působil čím dál silněji - ne jako romantické dobrodružství (na to by v něm musel mít místo nějaký ideál), spíš jako záznam pozvolného rozleptávání bílé zpupnosti v marocko-alžírsko-nigerském srdci temnoty. Napětí mezi prázdnotou, neklidem a zoufáním přecivilizované duše našich turistů - pardon, cestovatelů - a zákeřnou malebností Afriky, jíž Storarova kamera proplouvá takříkajíc od "Apokalypsy" k National Geographic Magazine a zpět, podal Bertolucci velmi účinně. Mám dojem, že mu (na rozdíl od Bowlese, kterého jsem nečetl ?) nešlo ani tak o exotické příhody duše i těla jako o nastavení zrcadla vlastní kultuře. ()