Svůdná krása

Možná už stárnu, ale mně se Stealing Beauty nezdálo ani trochu pomalé. Za celé ty téměř dvě hodiny filmu jsem se nenudila ani chvíli (což se mi u mnohem akčnějších trháků stává pravidelně). Ani linie - Lucy: komu dá a jestli vůbec - mi nakonec nepřišla tolik podstatná a musím přiznat, že její zakončení pro mně bylo trošku předvídatelným zklamáním, nicméně opakuji – za zásadní ji nepokládám. Snad se tenhle film líbí především lidem se sklony k bohémství – a tím nemám na mysli ono nahaté hromadné koupání a jiné orgie, ale spíš o poznání nevinnější radostné užívání si okamžiků života, přestože jim předchází a následuje je všední realita. Jinak samozřejmě záběry nádherné krajiny. Itálii nemám ráda a navíc nesnáším vedro, ale po shlédnutí tohoto filmu bych se do Toskánska či na nějaké podobné místo asi někdy chtěla podívat. Stealing Beauty se mi moc líbilo – po stránce obrazové, atmosférou, tím, jak dokonale zachycuje rozpoložení dívky na prahu nových poznání (ach ty přechodové rituály ;) a její vnímání světa i s veškerým očekáváním, naivitou a jistou čistotou. A to společenství přátel i kolemjdoucích, žijících v podivném souladu i v nedorozuměních, či naopak srozumění s nevyhnutelným a s různými slabostmi, mě naprosto uchvátilo. Nádherný film. (26.01.2009)

Bertolucci miluje prírodu a mladé telá a z jeho bohémskej Zvodnej krásy je to poznať. Ak je niečo fascinujúcejšie, ako sexuálne sa prebúdzajúca Liv Tyler, tak potom už len jedinečná príroda toskánskeho vidieka, v ktorého kopcoch má umenie slávnu tradíciu. Výprava je prekrásna, podaná natoľko poeticky a "starodávne", že keď sa raz za čas objaví auto, pôsobí to rušivo. Hoci je snímka zaujímavo obsadená (Marais dva roky pred smrťou, Irons, Weisz, Fiennes, Flemyng), nikto - okrem atmosférickej výpravy a Tylerovej - nemá šancu. Ale neprekáža to. Skôr naopak. Najsilnejšie scény: tanec a, samozrejme, sex. (30.10.2004)

Čarukrásná Liv a její pečlivý letní výběr milence v kopcích mezi vinicemi. Léto, erotika (Weisz!, Tyler) a milá postava pana Maraise, směs angličtiny, italštiny a francouzštiny, titulky Anny Kareniny. A atmosféra, na základě níž dávám pětihvězdičkové nejčastěji. Kouzelná je i scéna, kdy jde Lucy po večírku k Alexovi, aby jí schválil nabíječe, a oba si myslí, že dnešní noc je ta pravá. (13.12.2015)

Nepochybuji, že Bertolucciho Svůdná krása je tím nejhlučnějším okamžikem ozvěn těch nejtišších písní Bilitiných, pro něž žádné zemské hranice neplatí: „Krásná lodi, jež jsi mne sem vezla podél břehův iónských, zůstavuji tě třpytivým vlnám a lehkou nohou vyskakuji na břeh. Vrátíš se do země, kde dívka jest přítelkyní nymf. Nezapomeň poděkovati neviditelným rádkyním a přines jim v obět tuto větévku, již jsem utrhla vlastníma rukama. Byla jsi borovicí na horách, a mocný Notos roznícen otřásal tvými jehličnatými větvemi, tvými veverkami a ptáky. Nechť Boreas tě nyní vede a žene tiše k přístavu, černá lodi, provázená delfíny za příznivého vlídného moře.“ (10.10.2011)

Že je Stealing Beauty o strate panenstva by bolo trochu dosť cynickým konštatovaním, každopádne to v tejto rovine bolo napínavé ako ten najvybičovanejší thriller. Éterická Lucy (Liv Tyler je bohyňou medzi herečkami svojej generácie) je mimoriadne inteligentná bytôstka, uvedomujúca si vlastnú príťažlivosť, rozhodnutá nekupčiť s ňou, zároveň však cielene a po celý čas jemne vyzývavá, potešená záujmom okolia a vytešená zo seba samej, ktorá sa už cíti byť tak trochu ženou, aj jej stále vyhovuje zostávať dievčaťom, skrátka sa práve pretvára, umiera a rodí, zatiaľ čo to málokto v jej okolí vníma, chápe a preciťuje (možno smrteľne chorý Alex?)... to skrátka nejde aby nenadchlo, nezískalo si, nedýchlo tak silne, až to ťažko rozdýchať. Bertolucci pozitívne šokoval, je ten posledný, od koho by som čakal toľkú dávku poetiky a vkusu. (21.10.2008)