Misery nechce zemřít

Ze všech těch adaptací děl Stephena Kinga se jen málo z nich dalo vychvalovat, ještě z menšího počtu adaptací byl poté spokojený sám přezdívaný král literárních hororů. Na rozdíl od takového Osvícení Stanleyho Kubricka ovšem mezi nejoblíbenější adaptace Stephena Kinga patří Misery nechce zemřít z roku 1990. Režírující Rob Reiner už měl tehdy s adaptováním Kinga zkušenosti, adaptoval již Stůj při mně. Po více než 30 letech je poté film opětován díky mistrovsky děsivému výkonu Kathy Bates, která si tehdy za svůj výkon došla pro zaslouženého Oscara. Tak napůl neprávem ovšem její fantastický výkon zastínil i druhý vynikající herecký výkon. A to výkon Jamese Caana.   Misery nechce zemřít funguje jako ten správně nepříjemný psychologický thriller, který dokáže vyvolat nepříjemnost i napětí. Misery nechce zemřít stojí především na dvou silných hereckých výkonech, kdy jde sice z Kathy Bates správný respekt, James Caan ovšem naopak dokázal vyvolat zoufalost a strach z prakticky každé mimiky. Scénář Williama Goldmana byl sice ve finále o ždibec něžnější než knižní předloha (především i proto, že jeden stěžejní moment z knihy by prostě neprošel), ta správná nepříjemnost ze situace, ve které se hlavní hrdina vyskytne ovšem výtečně fungovala prakticky celou dobu. A v rámci 100 minut se prakticky v uzavřeném prostoru servíruje skutečně pocitově nepříjemná podívaná, která je ovšem vedena solidní audiovizuální stránkou.   Annie Wilkesová v podání Kathy Bates se dodnes umisťuje na seznamu těch nejlepších záporáků a skutečně se není čemu divit. Bates je přitom jednoduché uvěřit její milou a pozornou stránku, jakmile ovšem dojde na zásadní odhalení o osudu Misery, objeví se šílenec, který snadno dokáže vyvolat noční můry. Reiner nemohl přijít s lepším castingem. Kathy Bates totiž na pohled skutečně působí jako milá dáma, od které by málo čekal páchání onoho teroru, který následně celý film páchá. Oscar nemohl být v součtu více zasloužený.   James Caan poté ve své kariéře získal jednu ze svých uklidněnějších rolí, skutečně ovšem platí, že je jeho výkon zastíněn tak trochu neprávem. Napůl především proto, že výkon Bates je skutečně fantastický a napůl, protože je i díky tomu výkon Caana krapet nedoceněný. Reiner nepodcenil casting ani na tomto místě, Caan poté nepodcenil úlohu, která sice na první pohled nevybízela k kdovíjak herecké extravágnosti, Caan ovšem Paul Sheldona a jeho propadání se do většího zoufalství a přitom pořád projevování racionálnosti a snaze nevzdat svůj boj o život zahrál fantasticky.   Už samotný námět původního románu může působit na takzvané meta bázi, kdy slavný spisovatel napsal román o slavném spisovateli. Při diskuzi mezi Sheldonem a Misery poté dochází ke konfrontacím, které vybízejí k otázkám ohledně toho, zda jsou autoři díla naprosto zavázáni svým fanouškům, potencionálně nemají právo na kariérní rozkvět, pokud o to nestojí sami fanoušci a pokud je to na fanoušcích, měli by nadále plodit náměty do něčeho, co už je krapet vyčerpané a sám autor už neví, kam s konceptem dál jít. Na to ovšem v součtu vlastně v průběhu celého filmu tolik času není, stěžejní bylo očividně u Reinera právě prodání nepříjemně budované atmosféry, která velmi funguje i díky klaustrofobicky uzavřenému prostoru.   Knižní předloha možná v součtu zachází ještě o kousek dál, filmová Misery ovšem funguje jako ta ideální kompromisní adaptace, která si z knižní předlohy vezme to stěžejnější a nutně přitom nepřijde o celé jádro předlohy. Už lidé, kterým přijdou výsledné momenty z filmu nepříjemné by ostatně byli ze 100% věrné knižní předlohy ještě více znechuceni. Goldman za psacím stolem a Reiner na režijní židli v tomto ohledu zvládli přijít s nejlepším možným kompromisem, který přesto dokázal vyvolat solidní depku. Modernější adaptace by se už dnes možná nebála jít ještě o kousek dál, dost možná je ovšem přijatelný filmový kompromis z roku 1990 ten lepší.   James Caan pro všechny navždy zůstane především Sonnym Corleonem z Kmotra, pro spousty lidí ovšem zůstane navždy i Paul Sheldon. Kathy Bates sice ve filmu převedla jeden obří famózní herecký koncert, byla by ovšem škoda při té příležitosti zapomenout i právě na Caana, který roli v tomto filmu jednoduše nepodcenil. Reiner měl tehdy jednoduše štěstí na dva vynikající herce, bez kterých by filmová Misery nechce zemřít nefungovala tak skvěle..... (07.07.2022)

Jedna z vydařených adaptací Stephena Kinga převedená na filmové plátno,na které se mi velice líbila správně vygradovaná atmosféra a nepopsatelně výborné výkony obou hlavních představitelů. Ale po celém průběhu filmu mi začalo stále více a více docházet, jak se tenhle psycho-horor neuvěřitelně podobá svému staršímu bratříčkovi jménem Osvícení s šíleným Jackem Nicholsonem (srovnatelný výkon s Kathy Bates) pod taktovkou mnou obdivovaného Stanleyho Kubricka. Ovšem můj ''pomyslný žebříček filmů podle adaptace Stephena Kinga'' tenhle snímek narušil-řadí se na 4.místo hned za Zelenou míli,Osvícení a mím vítězem Vykoupení z věznice Shawshank. (21.11.2009)

Misery nechce zomrieť pokladám za jeden z najvydarenejších, najnapínavejších a najnervydrásajúcejších trilerov 90-tych rokov 20.storočia. Čo sa týka porovnávania kniha/film, film je o čosi miernejší (napriek tomu je to poriadny nervák a miestami totálne psycho, pri ktorom radšej odvraciam zrak). Napríklad knižné šokujúce useknutie spisovateľových nôh sa vo filme zmenilo „len“ na polámanie, ale v priamom zábere a triky sú v tej chvíli presvedčivo desivé. Toto dielo je nakrútené a nastrihané tak napínavo, že sa možno spotíte rovnako, ako Paul. Režisér Reiner vynikajúco pracuje s čoraz vypätejšími okamihmi. Keď si myslíte, že horšie to už byť nemôže, zistíte, že môže. Film sa vraj nakrúcal chronologicky (čo nie je bežná vec). Ak je to pravda, je to na ňom (v dobrom) vidieť. Svoje robí aj výprava strmých zasnežených hôr Severnej Ameriky a malej chalúpky uprostred nich. Atmosfére pomáha tiež hudba Marca Shaimana, kamera Barryho Sonnenfelda. (09.12.2012)

Výborný psychothriller, v nespočetné plejádě filmových adaptací literárních děl Stephena Kinga patrně 4. nejlepší ( po Vykoupení z věznice Shawshank, Zelené míly a Osvícení ). V našich podmínkách poměrně nedoceňovaný film, který v kinech jen tak prošuměl. Přitom tak pečlivě budovaná atmosféra se často nevidí. Životní role Kathy Bates. Věta: "Jsem vaše velká obdivovatelka" , mi na dlouho utkvěla v paměti...Celkový dojem 90 %. (07.05.2007)

Když umřel James Caan, tak mě napadlo, že bych konečně mohl zkouknout tenhle slavnej a všeobecně vysoko hodnocenej film. Ale po pár minutách jsem začal litovat, proč jsem se nepodíval radši na něco jinýho. Kathy Bates tu svou šílenou postavu zahrála opravdu přesvědčivě, a našlo se tam pár okamžiků, kdy se dá mluvit o nějaký atmosféře a napětí, ale celkově mě to nebavilo. A nejspíš tomu moc nepomoh ani ne zrovna povedenej českej dabing. (26.07.2022)