Havel

Bez ohledu, jaký je čí vztah k Havlovi, toto je banální film, který nepřináší nic zajímavého. Zobrazuje Havla jako člověka se žlázami, ale bez mozku. Za celý film nic konkrétního nenapíše, s nikým nediskutuje, nevidíte pořádně žádnou jeho divadelní hru, veřejný proslov nebo moment, kdy v diskusi spojí oddělené tábory. Havel je ve filmu potlačený jako politická a intelektuální osoba a řeší se jenom jeho soukromá morálka, ale bez toho, že si uměl užívat života i jinak. Kdyby byl Havel konzervativní politik, který upírá práva homosexuálům (případně lživě tvrdí, že už mají vše, co potřebují), a sám byl vskrytu homosexuál, tak by šlo o konflikt zásadní. Ale mít milenky v liberálním disidentském prostředí, které žádalo víc svobody nikoli v soukromé ale veřejné sféře, žádný konflikt nezakládá. (23.07.2020)

Óda na castingovou a maskérskou genialitu... a na stylovou rozplizlost, logickou nesoudržnost a celkově dramaturgicko-režisérskou nesoudnost. Portrét státníka jsem věren slovům pana režiséra nečekal, ale takovou podivnost také ne... A kupodivu se i na jindy u "citlivých témat" smyslů zbavených Českých Lvů (pamatujete na tu nepochopitelnou žeň čtyři roky předtím u Masaryka?) projevilo, že tady "asi něco není v pořádku" - a tak se ocenění dočkali jen a pouze maskéři Adriana Bartošová a René Stejskal. 60% (17.12.2023)

Docela zajímavá forma (ty zcizovací efekty - divadlo, metafory - žebřík na uhlí). Dvořák v pohodě, víc mě ale fascinoval Hofmann. Občas bylo těch vyfabulovaných věcí až příliš - proč by mě třeba Majer (Kohout?) bránit své ženě podepsat Chartu 77, když byl spoluautorem toho textu? Ale hlavně se mnou ten film emocionálně vůbec nehnul, což je u filmu o Havlovi docela zvláštní. A pokud se máme na Havla dívat jako na film životopisný, tak tento žánr je nedotažený přímo trestuhodně. 50%. (17.08.2020)

Naprosto špatně zpracovaný ten konflikt Havla s totalitou. Nejdramatičtější scéna se mě tam jeví, ta ve které Havel své ženě a milence nad sklenkou vína navrhuje, aby všichni tři žili na Hrádečku, to bylo teda něco. Většina chlapů by takovou žádost asi nepřežila, ale ten film nemá  dusnou atmosféru ani při vysleších, ani dizidentskou náladu nebo atmosféru tehdejší doby a než udělat takový závěr, tak to radši nic. Oceňuji, že zde není Havel nějak glorifikován, protože toho jsem se bál, ale tohle tvůrci zvládli docela dobře. Naprosto perfektní je to s herci. Viktor Dvořák jedinečný, opravdu bylo vidět, že má Havla nastudovaného, zrovna tak Martin Hofmann jako Lanďák se trefil a palec nahoru Aňu Geislerovou i ona Olgu dala dobře. No, dám filmu stejný počet hvězd jako bych dal i Havlovi, tedy 3 s přimhouřenýma očima. (18.01.2022)

Václav Havel bez jiskry. Chybí tomu emoce. Podařená je mizanscéna a výprava, scénář neobjevný, stejně jako casting - to, co skvěle fungovalo v Českém století, kde si Havla bravurně střihl Marek Daniel, tady moc nefunguje...Viktor Dvořák prostě Havel není, alespoň v mých očích. Martin Hofmann ovšem Lanďák jo! Slávek Horák není špatný režisér, ovšem to, co zdobilo jeho režijní debut Domácí péče, tedy jakási opravdovost a obecně lidský rozměr, to jeho Havel nemá...velká škoda...Havel je bohužel stejné zklamání jako Milada...velmi důležitý biografický film o velké české osobnosti, který se bohužel tak uplně nepovedl...přesto díky za něj! (13.11.2020)

// Jako ty čtyři hvězdy jsou hodně na hraně a objektivně to prostě není tak komplexní a precizně zpracovaný portrét, jaký by si pan prezident zasloužil - o tom žádná. Na druhou stranu, jako příběh muže, který nebyl bez chyb, ale postupně získával sebevědomí k tomu, aby mohl vést, to na mě fungovalo báječně. Metafory nebyly tak banální, jak jsem se bál, naopak jsem ocenil, že se někdo snažil rozvést psychiku hlavní postavy i jinak než pouhým dialogem, herecky bez problému (na konci se Dvořák v Havlovi regulérně ztratil), řemeslně to taky vypadalo jak mělo a byť už to v určitých chvílích řešilo celou tu zápletku se ženami až zbytečně skandálně (večeře...), těmi výslechy a posledními deseti minutami si mě to nakonec získalo. Chybující film o chybujícím člověku, budiž. 7/10 (09.08.2020)

Vyprázdněné figurky v tomhle pimprlovém divadélku zanechají ty nejzásadnější otázky skoro nedotknuté. Proč to s ním Olga tak dlouho vydržela? Proč právě tento roztomilý človíček uhranul tehdejší společnost? Do toho se mísí školácké metafory, které už ve scénáři museli působit jako ze Smoljakova Trháku. Pod Havlem se tak na výslechu drolí pevná půda pod nohami, což filmaři znázorní rozvrkanou židličku, která se v ten osudový okamžik pod ním zřítí. Trochu soudnosti, přátelé. (24.07.2020)

Havel mě neurazil. Gratuluju. Jiný cíl předpokládám a doufám nebyl, protože jiného cíle tahle impotentní, sterilizovaná a ustrašená... věc... dosáhnout nemůže. Rozbor nějakých nezáměrných implicitních vyznění by byl dost nešťastný, na druhou stranu Havel je zcela zjevně filmem, který k hlubšímu zamyšlení nevybízí a nestojí o něj. Musím si vygooglovat nějaké reakce ze zahraničí - jsem zvědavý, jak budou reagovat na Havla jako postavu, zvlášť když je zobrazený předně jako zakřiknutý ťunťa. Není mi jasné, čím vyvážit jeho osobní morální selhání ve vztahu k Olze (která nejsou v žádném vztahu s politickou linkou a jsou beztak zobrazena jako normální a odpovídají pohledu na ženy všech ve filmu včetně filmařů samotných, tak mi ani není jasné, o jak pochybné chování má v kontextu příběhu jít) a už vůbec jak chápat, že se film na rozdíl od všech ostatních a aktivnějších postav věnuje zrovna tomuhle nezajímavému pánovi - lidem bez znalosti Havlova jména to musí být mnohem divnější. Že je nakonec odnikud prezidentem, musí být hodně WTF zvrat srovnatelný s Šestým smyslem. PS: Že byl do role předního českého intelektuála Patočky obsazen prototyp českého anti-intelektuálního snobství oproštěného od myšlenky a názoru Jiří Bartoška, by byl v jakémkoliv jiném filmu podvratný vtip, zde je to jen smutné. (01.01.2021)

Havel je film o lidech, kteří měli rádi cigarety, a který i z nekuřáka udělá závisláka. Toť má trocha do mlýna. Jinak... kritici všech zemí... vy víte co. Spojte se, jděte domů, koho to zajímá... Někdo říkal, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. HAVEL A NICE DAY. ✌🏻 (23.07.2020)

Velká Lucerna ze 3/4 plná, to jen pro škarohlídy, co mluví o propadáku. _________ Mnohem lépe zvládnuto než podobné životopisné filmy jako Masaryk, Milada nebo Toman, které všechny trpěly zmateným vyprávěním. Tady vždy víte, kdy právě jsme a co se zrovna děje. Snad jen postavy Bartošky nebo Seidlové mohly být lépe představeny. Ve zkratce sledujeme Havlův život od 1968 do 1989, práci v disentu, věznění, i osobní život, a film ho neukazuje jako nějakou modlu, ale jako obyčejného člověka se svými chybami. Viktor Dvořák v hlavní roli je velmi přesvědčivý, překvapivě i Aňa Geislerová jako Olga. Dále uvidíte i stále populárnějšího Martina Hoffmana. Ve filmu je překvapivě i dost humoru, hlavně ve scénách s estébáky a jejich směšným chováním a hláškami ("Subjekt zašel do objektu":)). Film končí, když Havel vstoupí na balkon na Václavském náměstí promlouvat k davu, což je až magické, a při titulcích vidíte skutečného Havla při setkáních s nejvýznamnějšími světovými politiky, a vy si uvědomíte, jak významnou osobnost jsme v něm měli a že svoboda, kterou jsme si vybojovali, rozhodně není samozřejmost a i 30 let po revoluci musíme bojovat proti těm, kdo nám ji chtějí vzít. (23.07.2020)

Občan Havel vykuřuje. Hlavní postavu bohužel značně zastiňují vedlejší charaktery. Manželka Olga kolem sebe šíří auru nedoceněné ženy, která si zaslouží respekt a Landovský je zase živel, který strhává všechnu pozornost na sebe. (27.01.2021)

Velká škoda, že to jen klouže po povrchu zajímavých postav, vztahů, Havlovy tvorby i pořádného dramatu a pomáhá si to úsměvnými metaforami. Ale vypadá to líp než epizoda Českého století a je to vtipnější než většina současných domácích komedií. Takže i když bylo zaděláno na mnohem výživnější film, dost mě to bavilo. (29.07.2020)

„Taky bych ti měl něco říct. Ty nejlíp víš, že v určitých, abych tak řekl soukromých záležitostech, nejsem tak úplně morálně pevný…“ - „A nemoh bys mi to jednou prostě neříct?“ - „Když já ti nechci lhát.“ Snahu o zlidštění a poukázání na fakt, že to byl krom jiného „taky jen chlap se slabostí pro ženy“ určitě beru, ale…když on mě ten film nechal docela chladným. Ne snad proto, že by byl natočen nějak odtažitě, ale neobsahuje (alespoň z mého pohledu) nějaké emoce, které by se mnou hnuly. Dvořák si svou předlohu zjevně pečlivě nastudoval, přesto je jeho ztvárnění tak nějak jalové. Což se dá říct o i většině dalších postav s čestnou výjimkou Hofmannova „Lanďáka“, který se vyřádil a jako na jediného mě bavilo se na něj koukat. Předchozí Horákova Domácí péče mě zaujala víc, měla navrch věci, které Havlovi chybí, což z něj dělá film veskrze průměrný, bez větších negativ, ovšem ani kladů. „My všichni jsme věděli, do čeho jdeme, a šli jsme do toho s tímto rizikem dobrovolně.“ - „Všichni…i všechny ty děti, které teď budou dlouhé roky bez rodičů?“ (28.02.2021)

Přicházení. S pokorou, nerozhodností a strachem před prázdnou A4. Střetnutí banality a niternosti i na úrovni metafor, kterému lze s výjimkou závěru vyčíst emoční přešlapování nad tématem lidské slabosti a odvahy. Královské reggae Dvořák i Hofmann nekrotící živel jménem Lanďák v rámci možností precizní. Posledních pár minut a záběry u titulků pro mě znamenaly krutou připomínku současnosti, kdy ti dva orgáni na nejvyšších postech nehledají u morálky pevnost, ale dno.. (06.09.2021)

Po loňské Amnestii přichází na řadu sólový životopis Havla sledující období od konce 60. let do poloviny 80. let s kratičkým epilogem roku 1989. Osobně nemůžu říct, že bych předchozí film Slávka Horáka jakkoli adorovala, ale jeho Havel je hravý, velmi lidský a s uměřenou dávkou umělecké licence. Je doslovný v emocích jednoho lidského osudu, který definoval osobní postoj k morálce. Viktor Dvořák si už svého Havla natrénoval na prknech divadla Rokoko ve hře Čapek, ve filmu Pražské orgie a nyní ho jen doladil do dokonalosti. Adrian Jastraban pro změnu svého Dubčeka už umí ze sólového slovenského filmu Dubček a zde jen pokračuje na jistotu. Úplnou novinkou je Olga Havlová v podání Ani Geislerové, která nám v posledních letech pravidelně dokazuje, že dozrála do skvělé úrovně a velké osobnosti našich dějin také mohou být bez zaváhání jejím novým oborem (už teď se těším na její Němcovou). Velkým překvapením je Martin Hofmann jako Lanďák (ty tam jsou ty nevkusné manýry, které ho po seriálu Most! málem jako herce vyřadily). Mezi slabé až rutinní výkony patří Kohoutová Seidlové, Kohout Majera a Patočka Barťáka. Jsem ráda, že už doba pokročila a už i tento životopis je tématem samostatného filmu. Jako ještě lepší zpracování bych viděla celý jeho život, ale v době, kdy se za životopis považuje i jedna klíčová událost z celého života sledované osobnosti, je Horákův výsek vcelku ideální. (24.07.2020)

Neurazilo, pobavilo, nenadchlo. Kontroverznejším témam sa to vyhýba, ale zrejme preto, že ide o čiastočne film vytvorený v takzvanom štátnom záujme - produkovaný Českou televíziou, podporený príspevkom štátneho fondu. Navyše, vo filme sa vyfajčí zhruba tisíc cigariet, čo je asi najviac od filmu Kouř. A okrem toho, mať na hrade zjavného bonvivána, sukničkára, rebela i buržujského synáčika v jednom - priznajme si, kto by nechcel mať aspoň raz takého prezidenta? Tak veľmi sa odlišujúceho od zástupu dôstojných pánov, smiešnych politrukov, vyšinutých egomaniakov či ľahko zabudnuteľných persón. Môžem mať voči VH tisíc výhrad (aj mám), ale to, že prijal Franka Zappu, Rolling Stones, Lou Reeda a Plastic People of the Universe na Pražskom hrade, ako oficiálne návštevy prezidenta, si zasluhuje absolutórium. To, že Vratislav Brabenec odchádzal z oslavy jeho narodenín pomočený a váľajúci sa po chodníku si zaslúži fľašku šampanského (a nie výsmech a urážky od Rossa Hedvička, ktorý o tejto skvelej udalosti a radostnej zvesti zverejnil fotodokumentáciu - a áno, Vráťa Brabenec je elita národa). Ak už rebel, sukničkár a opilec, tak aj v úrade, prečo nie. Aj s rovnako naladenými kamošmi z mokrej štvrte. Poznámka: Zopár kolegov užívateľov tu skuhrá, že málo myšlienok, prejavov a hier vo filme. Ja hovorím: našťastie. Úvahy patria na papier, hry do divadla, prejavy na námestia alebo do parlamentu. Ak by sa toto dopustilo, vznikol by ďalší z radu pekelne toporných a nudných filmov. Okrem toho, Ivan Martin "Magor" Jirous sa pomerne dlho pohyboval v Havlovej blízkosti, pred aj po revolúcii. Za nejakého myšlienkového inšpirátora, radcu alebo motivátora lebo filozofa ho nikdy, naozaj nikdy pri osobných rozhovoroch neoznačil. Nespomínal ho totiž vôbec. Za skutočného myšlienkového umeleckého a filozofického guru považoval Egona Bondyho. Myslím, že viem prečo. Pretože Vašek Havel v porovnaní s Egonom Bondym žiadny veľký mysliteľ nebol, max taký populárny rétor. (09.11.2020)

Jak si Václava Havla pamatujeme? Skrze jeho hodnoty, které ctil, skrze jeho důvěru ulice/obyčejných lidí, skrze jeho jméno za hranicemi, skrze jeho prozápadní orientaci, skrze smysl pro humor, jisté rebelství, skrze jeho první novoroční projev, který nešetřil kritikou poměrů v zemi, která podle něj „nevzkvétá”. A pro mnoho jiného. Chápu, že si tvůrci nevybrali Havlovu prezidentskou kariéru a končíme jeho vstupem na balkon před zaplněné Václavské náměstí, ovšem… zoufale mi chybělo, že jsem ve snímku režiséra Slávka Horáka neviděl Havla s někým diskutovat, neviděl scénu, která by ukázala sílu jeho slova, jeho intelektuálství. Tenhle Havel prostě nepřináší nic nového. Jen nabízí pár momentů z morálního dospívání chybujícího manžela a dramatika. A pozdějšího nepravděpodobného hrdiny. Ano, Viktor Dvořák je mu místy hodně podobný, ovšem živelnost přítele Pavla Landovského (Martin Hofmann) mě bavila o dost víc. Dvořák se místy hodně upíná k Havlově charakteristické výslovnosti hlásky r (a typickým řečnickým pomlkám), jenže někde v půlce jeho soustředěnost klesá a v dikci není úplně důsledný. Nevyčítám mu to, ale prostě je to znát. Přesto klobouk dolů. Naopak přes prsty by měl dostat zvukař. Nechápu, jak to mohlo po zvukové stránce projít. Buď jsem nahluchlý, ale některým dialogům bylo zoufale špatně rozumět. Hudební podkres, kamera nebo výprava jsou fajn, ovšem scénář je prostě neobjevný. Celku chybí emoce. A čekal jsem, že mě to zasáhne mnohem intenzivněji. (16.11.2020)

Kdo čeká komplexní portrét Václava Havla ve 105 minutách, bude zákonitě zklamán, protože tohle není ten typ filmu. Tohle je totiž taková především náladová záležitost, která záměrně nechává většinu postav bezejmennou a divákovi je nabízí jako nějaké personifikace různých názorů a povah té doby. Havla (mimochodem mám dojem, že ani jeho jméno během filmu nezaznělo) dokonce nenechá s výjimkou četby doznání pronést jeden jediný projev, zformulovat pořádnou myšlenku, nedá prostor žádné jeho hře a ukazuje ho pořád hlavně jako obyčejného člověka, jenž hledá správný životní postoj a zároveň se ten život snaží žít. Jak se Havel měnil a díky čemu a proč se rozhodl stát prezidentem, film ukáže ve zkratce během tří scén s Dubčekem. Protiváhou k tichému Havlovi v úžasném podání Viktora Dvořáka je samozřejmě burácející živel Landovský Martina Hofmanna, Aňa Geislerová mě potěšila tím, jak byla negeislerovská, a režisér Slávek Horák měl zase hodně nápadů, které mu navíc vyšly - hravé, pro někoho příliš doslovné metafory, dusivá atmosféra vězení i humorná odlehčení na těch správných místech... Havlovi se tu nestaví pomník, ale i tak film jeho odkaz oživuje stylově a důstojně. (23.08.2020)

Au au au ... Trochu jsem se obávala, aby to tvůrci nepřepískni a nestvořili nějaký heroický opus. Tak v tomto směru mohu být klidná, přepískni to přesně opačným směrem ... Vždycky tvrdím, že člověk žije sám svůj život pokud žije, po smrti se stává lidovou ústnou slovesností - buď hrdinou, pokud byl v oblibě nebo odpadem lidské společnosti, pokud v oblibě nebyl. Havel byl jaký byl, možná to nebyl žádný velký hrdina, ale taky to nebyl úplný posera. Když už nám ty životopisné filmy moc nejdou, což takhle točit dokumenty s citacemi z díla, s archivními záznamy a s výpovědí lidí, kteří dotyčného znali (ideálně z obou táborů). Nechci nic hodnotit ani rozebírat, prostě se to nepovedlo. (19.11.2022)

Že byl Havel vocas film nepopírá takže v tomhle směru ok, ale na druhou stranu bejt jeho fanda forever tak budu nasranej jakou nulu z něj film dělá. Jako nezaujatý divák jsem dostal nezajímavý film s nevýrazným hrdinou.20% (02.12.2020)