Přípravy k filmu T

Kde začít? Předesílám, že jsem filmové texty i Ponrepo-dramaturgii pana Klepikova vždy obdivoval a na jeho film se upřímně těšil. Dokonce je zaštítěn jmény, která jsou mi drahá: Effenberger, Dvorský, Král. A téma světa, který už skončil, je mi v obmýšlení velice blízké. [...] Bohužel film pro mne byl nezměrným utrpením. Možná to bylo rozpoložením, ve kterém jsem se nacházel, ale když jsem sledoval jeho mladé-herce figuranty, měl jsem dojem, že sleduji kůzlátka určená na porážku. Film zamilovaně ulpívá na krásných, nevinných mladých lidech, co se narodili do světa, který už skončil, a tím byli údajně podvedeni. To je nesmysl a není to pravda. Je to noetický omyl, který podkopává celou základní premisu filmu. Byli podvedeni - probůh kým? Prozřetelností? Zlým demiurgem? Existencí samotnou? Ne. My všichni jsme se narodili do už končícího světa, ale každý z nás - podle svých dispozic - je mu schopen vdechnout alespoň marginální smysl. Ale obávám se, že hrdinové filmu tohle ještě netuší, a Klepikov se nad nimi spíš dojímá, než aby jim nasypal do očí sůl a tím je na okamžik probral. [...] Pokud někdo cituje Effenbergera, musí umět rozeznat autentické od neautentického: to ale Klepikovův film nedokáže. Autenticitu hledá v samotném konceptu mládí, na které pohlíží bez jakýchkoliv nároků.  Zdůrazňuji: film má mnohé neotřelé inscenační a střihové nápady, ale ruku na srdce: poslouchat hodinu hýkání, zpívání, přihlížet "nevinné" tělesnosti jeho figurantů, to je prostě nesnesitelné. Zdá se mi, že tomuto mládí chybí nakažlivý esprit, který by mne jako diváka ovlivnil a přivedl k větší spoluúčasti. Je zavinuto samo v sobě. Když se v poslední třetině ozve tiráda, ve které autor oslovuje nejmenované dámy a pány, aby "nám dovolili milovat" a hlavně "být sami sebou", musel jsem se štípat do ruky, abych se přesvědčil, zda se mi to nezdá. Bylo to až trapné. Kdo komu má co dovolit? Ke komu se to Klepikov obrací? Pléduje za něco, co jeho film popírá každým gestem: jeho hrdinové jsou vším, jen ne sami sebou.  [...] Petr Král mluví v jedné sekvenci o kráse doznívajícího ticha, které může nastat po konci hudby/světa, ale toho film bohužel nikdy nedosáhne, tuto krásu není schopen navodit. Koupe se v bezbřehém žvanění,  které toto ticho popírá a zabíjí. Film se staví jako by proti spektáklu developerského a jiného "dospělého" světa, ale nevšimne si, že jinému bezelstně přitakává: především infantilní pseudorevoluci Extintion Rebelion. Ano, tak by se to dalo říct: sebeuspokojivě přitakává spektáklu pod rouškou revolty proti němu.  [...] Ve filmu je nicméně alespoň jedna krásná pasáž z Nuslí, kdy Klepikov v komentáři mimo obraz přemítá nad tím co lze vidět či nevidět z okna a do toho "jedou" záběry dělníků pracujících na tramvajové refýži. V tu chvíli se film snad poprvé nadechne a ukazuje čím by mohl být - vlastním pozorováním a vlastní konfesí. V tu chvíli je na okamžik autentický, autor mluví za sebe, za své vidění, bez figurantů, a náhle je plný skutečné, nikoli předstírané poezie. Ale trvalo to jen krátce. Natočit film bylo jistě pro autora důležité a očistné, a já nechci být zbytečně zlý. Samotný koncept i provedení je v českém kontextu jistě obdivuhodné, zvlášť ve zvukové rovině pro kterou má Klepikov velký cit, nicméně mé myšlenky po prvním zhlédnutí byly bohužel takovéto. [...] UPDATE 14. 12. 2021 Musím říct, že jsem na film od shlédnutí dost myslel, a vybavoval si některé sekvence - třeba jak ti dva kluci jdou po Albertově a foukají na sebe kouř - a je to tak pěkně rytmicky stříháno. Nebo mi v uších zněla závěrečná pasáž, téměř taková zpěvohra, kde se k infinitivu "milovat" přidávají různé přívlastky. Prostě ten film dost po shlédnutí pracuje v hlavě, a to je vždy dobré znamení. Se snímkem nesouhlasím ideologicky a v rovině temperamentu, ale marný ten film rozhodně není. Po shlédnutí Okupace musím zvednout hodnocení, protože je třeba ocenit, když někomu o něco jde, a nevytváří jen naleštěný produkt. (27.11.2021) (méně) (více)