Arabské blues
Arab Blues
Režie:
Manele LabidiScénář:
Manele LabidiKamera:
Laurent BrunetHudba:
Flemming NordkrogVOD (1)
Obsahy(1)
Psychoterapeutka Selma (Golshifteh Farahani) se vrací z Paříže do rodného Tunisu, aby si splnila sen a otevřela svou vlastní ordinaci. Mladá emancipovaná žena v novém prostředí naráží na řadu překážek – od neustálých dotazů, proč je stále svobodná, přes velmi svérázná očekávání klientů, až po bizarní předpisy komplikující schválení její terapeutické licence. Selma je ale odhodlaná uspět a staví se k problémům čelem. Milá komedie o boření předsudků, nových přátelstvích a návratu ke kořenům okouzlila publikum na festivalu v Benátkách a v Torontu. (Aerofilms)
(více)Recenze (16)
Hlavní hrdinka má šmrnc a celkem sympaticky vypaluje jednu cigaretu od druhé. Ale je to moc arabské a málo francouzské, přitom kulturní srážka se absolutně nekoná, zároveň to není ani satira, ani sociální sonda. Naprosto to neví na jakou notu to má hrát. Ve výsledku to je neuvěřitelně nudné a fádní s bizarnim panoptikem postaviček, arabsky ukřičeným a rukama lomícím, které jakoby jen mělo rámovat příběh klišovitým chováním. ()
Arabský temperament, humoru asi toľko ako ho má hocjaký bradatý terorista a neexistujúca pointa filmu. Vraj to má byť film o borení predsudkov. Podľa mňa je to skôr výstraha pred návštevou Francúzska. ()
Je to více francouzské než tuniské. V řešených problémech slečny Selmy je alespoň vidět humor. Celý film je vlastně o ní. V Paříži se cítí vykořeněná a tak se vrací do Tuniska. Revoluce arabského jara zde proběhla už dávno, ale přesto se vtiskla do povah obyvatel. Tunisko je vykresleno s legračními chvilkama a přesností a s mnoha karikaturami. . Jsou zde různá tabu a nevyřčená pravidla a normy. Zajímavá je psychoanalitická linka Freuda a Selmi. Dilalogy nejsou špatné. Příběh je příjemný, chytrý, nenucený, byť předvídatelný. Předsavitelka hlavní role Golšifteh Farahaníová je původem íránská herečka, která se prosadila v hollywoodských produkcích včetně pátého pokračování Pirátů z Karibiku. Vyzařuje z ní osobitost. I když třeba jen v propoceném triku balí kufry, spojuje exotický půvab s osvojeným šarmem Pařížanky. A to přesně sedí k postavě mladé psychoterapeutky, která se s francouzským diplomem vrací do rodného Tuniska, aby si tu otevřela praxi. Psychoanalýza mezi Araby? Nesmysl, tvrdí jí všichni včetně příbuzných. „A pokud už se tady lidi potřebují vypovídat, u mě v kadeřnictví nezavřou pusu,“ poučí ji jedna z prvních klientek. Ordinace zapadlá na střeše, falešná Coca-Cola, namísto auta rachotina, zkouška na alkohol bez přístroje, pouze lehce erotickým dýchnutím na tvář přitažlivého, leč nesmlouvavého policisty, který diagnostikuje pálivou omáčku. To je pár ukázek barvitého světa věčného smlouvání, handrkování, povykování a dětinských pokusů o drobné podvůdky, jehož temperament je mile osvěžující. Zvláště když se z nečekané fronty na freudovskou zpověď vydělí vděčné figurky, jako je paranoik hledající v léčitelce duší agentku Mossadu, muž se zálibou v ženských šatech či zoufalec, kterému se v noci zdává o Putinovi. Výmluvný obraz nadto poskytuje ministerstvo zdravotnictví, kde ženu nejprve uštěpačně odkážou na „pauzu na oběd, která přece platí i ve Francii“, načež jí sdělí, že její žádost o licenci bude kladně vyřízena, „dá-li Bůh“, a nakonec jí nabídnou ke koupi přímo v úřadě pokoutní dámské prádlo. Debata o dotyčné žádosti, která „je sice úplná, ale něco jí chybí“, už se blíží kafkovské absurditě.Nicméně postupně se do odlehčené nálady vkrádá více smutku i nejednoznačnosti, počínaje školní rebelkou, která učiteli islámu v hodině ukázala nahá prsa, a konče duchovním, jenž si chtěl přivodit znamení na čele, jen „abych byl jako ostatní, když už nemám plnovous“.Politika se tu přímo nezmiňuje, ozvěny takzvaného arabského jara lze však stále vycítit v pozadí. Autorka rozdala karty vynalézavě, neboť nezávislá a neprovdaná žena soustředěná na svou profesi působí podezřele i nepochopitelně: proč se dobrovolně vrací do země, kterou ostatní touží opustit, do země, již sám strážce zákona označuje za blázinec, nicméně tvrdošíjně se pokouší zavést do ní pravidla. „My tady nejsme primitivové,“ vpálí do tváře světácké vetřelkyni. ()
Kdosi tady mudruje, že se jedná o odrazující snímek o Francii. Nikoli. Sice se v něm francouzsky hovoří (proč asi?), ale tato místy lehce nahořklá komedie nám přibližuje situaci v současném Tunisu (to je, prosím, arabský stát s převážně islámskou kulturou, v Africe). Golshifteh Farahani je mi sympatická, šikovná, zábavná to fešanda, bavila mě celý film. Absurdity, zpátečnické manýry, byrokracie, beznaděj svobodné, vzdělané, zcestovalé mladé ženy v čemsi, co mi je cizí a vlastně mi to ani není příjemné. Hlavou zeď neprorazíš, pohnout nelze ničím, racionální schéma je sci-fi, běžný moderní způsob života taky a to vše je podáno úsměvně a s lehkostí. Mně se to líbilo. V podstatě příjemná kritika systému, předsudků i nesmyslných tradic, které nás můžou pobavit v rámci dovky, ale žít tohle denně? To bych se obešla. ()
Podivuhodně zvláštně hezký film. ()
Námet dobrý, no so scenárom je to bieda. Potenciál to malo, no celá komediálna pointa bola po celý čas utopená v takom ťažkopádnom pátose, ktorý mal navonok pôsobiť vtipne, ale skôr to vyznievalo skôr tragicky (ten humor tu bol skutočne vlažný). Postavy mali potenciál na to, aby spravili tento film zaujímavejším, no napokon to celé išlo do stratena a žiadna senzácia sa v tomto prípade nekonala. Osobne som po prečítaním popisu k filmu očakával niečo svižnejšie, zaujímavejšie a v podstate aj exotickejšie, keďže k dispozícii bolo skutočne interesantné prostredie arabského Tuniska. Žiaľ, nevyšlo... ()
Šablona, kterou jsme viděli 100x, ale dobře obsazená v prostředí, pro které mám slabost. Takový ten film zimní sychravý večer, který zahřeje... ()
Jednoduchá oddychovka, která občas hraničí s absurdnem a kapkou citového vydírání, ale nakonec vše dopadne jak má a diváka nezaplaví v slzavém údolí. ()
Všude dobře, doma nevím je pro mě trochu zklamáním. Podle popisu a traileru jsem čekala hořkosladkou komedii se zajímavými postavami. Tady mi chyběl nějaký uspokojivý vývoj postav a konec. ()
Zajímavé byly tuniské reálie, příběh méně, herecké výkony nejméně. ()
Poměrně nepodařený pokus zobrazit kulturní střet, který se zvrhl v pouhé čekání na bumážku, která nakonec vše vyřeší. Slaboduché vtípky, konstantně nešťastný pohled hlavní hrdinky a nic víc. ()
Výborný film. Krásný vhled do současného Tunisu, kde skoro nic nefunguje. Proto asi arabskou kulturu nedokážeme pochopit. Je to tak hodně jiné od našeho západního vnímání světa. ()
Na hodinu a pol som sa preniesol do pre mňa neznámej krajiny a bola to veľmi príjemná teleportácia. Charizmatická hrdinka je obklopená panoptikom rozmanitých postáv a denne bojuje s predsudkami a bizarnosťami reality a aby bolo jasné, komédia to nie je, milý pane. Ťažiskom sú tu najmä osobité charaktery a ich vnútorné problémy, čierny humor stavia na absurdite činov a rečí postáv, zatiaľ čo film si drží príjemnú "letnú" atmosféru a hýri farbami. Nechcem tu robiť hĺbkovú analýzu, veď každý divák je zodpovedný sám za seba a za to, čo na ňom jednotlivé filmy zanechajú. Len si dovolím dať odporúčanie ľudom, čo tu hodnotili jednou a dvoma hviezdami - nechajte si svoje marvelovky a všetky tie prázdne preefektované lunaparkové jazdy pre seba a možno sa radšej vyhýbajte skutočným filmom. Sklamanie z nepochopenia sa nedostaví a ušetrený čas môžete venovať iným aktivitám. ()
V každé civilizované zemi je potřeba mít na odbornou práci licenci - stát tím garantuje kvalitu práce a hlídá odvod daní. Nikde vám potřebná razítka nebouchnou druhý den, ani ve Francii, jen v Libanonu je větší míra nejistoty. Kdyby se to neodehrávalo v exotickém prostředí, nebylo by na co koukat. ()
Možná to své kvality má, ale je to natočeno značně neatraktivně. Vůbec není důvod se na takový film dívat, protože osobně mi nedal vůbec nic. Příšlo mi, že si to na film jenom hraje. ()