Režie:
Filip RenčScénář:
Filip RenčKamera:
Juraj FándliHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Aňa Geislerová, Barbora Hrzánová, Soňa Valentová, Eva Holubová, Jaroslava Hanušová, Jan Schmid, Filip Renč, Eduard Cupák, Věra Nováková, Vlasta Mecnarowská (více)Obsahy(1)
Administrativním omylem se čtrnáctiletá Marika dostane místo do dětského domova do ústavu pro mentálně choré, odkud není úniku. Panuje v něm nelidská mašinérie a sadistické vychovatelky používají tak drastické "výchovné" metody, že se dívka rozhodne bezvýchodnou situaci řešit zoufalým činem... (Magic Box)
Videa (1)
Recenze (443)
V době, kdy si lze o skutečném případu snadno vyhledat a přečíst nejeden článek, mi upravené skutečnosti v žánrovém filmu tolik nevadí (ač matoucí formulace v úvodních titulcích zůstává na pováženou). Filipu Renčovi se podařilo stvořit hutnou atmosféru, spolu s níž Requiem pro panenku funguje jako efektní psychothriller o křehké hrdince ve spárech byrokratického omylu a velkého lidského zla, i s nejedním zneklidňujícím prvkem (telefony s připevněnou zamčenou kladkou), napínavě vedeným dějem po celou dobu či na československý film i nečekaně odvážnou lesbickou scénou. Depresivní bezvýchodisková situace v socialistickém ústavu pro postižené tu navíc v druhé rovině vytváří i silné podobenství (tehdy čerstvě padlého) totalitního režimu. Hodně má svůj podíl na zážitku i sugestivní Soukupova hudba a herecké výkony všech zúčastněných hereček, nejvíc mě však vedle Ani Geislerové zaujala Bára Hrzánová v bravurně ztvárněné retardované Johancce. Scénář je možná, jak ve zdejších ohlasech často zaznívá, trochu černobílý, ale naštěstí jsem vnímal i světlé momenty, např. příhodu o tom, jak Johanka pořád kreslí tu samou kliku se sluncem a jak je v klíčové scéně později tento prvek vypointován, stejně tak zajímavá zmínka o minulosti některých vychovatelek. Jediné, co mi vyloženě nesedlo, bylo přehnané využití zpomalených záběrů. Mám dojem, že se musel Renč inspirovat v Carrie, kde využil De Palma podobný styl ve scénách velkého požáru (i s podobnými detaily na oči zrzavé žhářky v pozici pachatelky a oběti okolí zároveň), jenže zatímco u De Palmy ve fantaskním příběhu na mě zpomalená stylizace fungovala a díky ní jsem chvíli zůstal v nejistotě, nakolik (ne)jsou dané scény jen pouhou představou či snem, zde jsem ji shledal rušivou a měl jsem pocit, že čistě realistický způsob provedení by na mě působil efektněji. Jinak mě Requiem pro panenku úspěšně dostal do onoho nepříjemného transu, jak jsem zhruba čekal. Samotná výpověď je totiž pořád silná a nadčasová. [80%] ()
Otevřeli se dveře světu, filmaři se přestáli bát a Filip Renč si hned v mezi dobí dvou republik vytvořil film, na který se prostě nezapomíná. Uznávám, že filmařsky jsem s ním měl trošičku problém. Především proto, že se ve většině času odehrává ve tmě. To ale zastiňuje samotný příběh, který je dost brutální. A Aňa Geislerová v něm předvádí, že post nejvýraznější české herečky si vydobyla naprosto poctivou formou. ()
Příběh dívky (Geislerová), která je vinou komunistické byrokracie a nezájmu a jedince uvězněna v zařízení pro psychicky narušené chovance. Requiem pro panenku je jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Je to trochu horor, trochu dokument a trochu thriller. To vše natočeno s dech beroucí rutinou, která překvapí i po letech. Ke konci je v něm sice příliš zpomalených záběrů, což dost brzdí dynamické finále, ale nijak to neubírá celkovému vyznění. Je škoda, že už Renč natáčí jen průměrné slátaniny pro peníze, a ne nic co má hlavu a patu. Jako by se už nesnažil nic sdělit. A přitom pro to očividně má ty nejlepší předpoklady. ()
Temné a depresivní drama, které se Renčovi povedlo( až na zbytečnou exhibici ve sprše). Nejlepší film představitele kdysi malého Julia Fučíka. Je však třeba připomenout, že film je stále uváděn s dovětkem - podle skutečné události, což je lež. Dívka Věra K. ( zde jako Marika) byl opravdu nezvladatelný spratek, který vše na nebohé vychovatelky nahrál a při výsleších si ona údajná zvěrstva vymyslel. Když v polovině 90.let vyplavala pravda na povrch, J.Klíma se vychovatelkám, jimž onen spratek spolu s filmem zkazil život, omluvil. F.Renč tak nikdy neučinil... ()
Renč je zřejmě exhibicionista, kterej chtěl, aby jeho pinďoura vidělo hodně lidí, tak jako reklamní trik použil "natočeno podle skutečné události". Než jsem se na Requiem pro panenku podíval, trochu jsem zagooglil a vyhledal jsem si nějaký informace o tom, jak to ve skutečnosti bylo. Tenhle film je možná inspirován skutečnou událostí, ale to je dost velkej rozdíl. Když už chtěl Renč timhle na někoho udělat dojem, tak si moh třeba aspoň odpustit záběr, ve kterym se vyskytuje IFA L60, protože ta se v roce 1984 nevyráběla. Taky třeba scéna z motorestu mi nějak nepasovala do roku 1984. Takovýhle výherní automaty tu tenkrát určitě nebyly. A možná i některý oblečení a účesy poněkud předběhly dobu. Prostě našlo by se toho dost... A když to budu brát jako vymyšlenej příběh, tak tomu dám maximálně 2 hvězdy. Prostě to neni nic extra, takže moc nechápu, kde to nabralo takový vysoký hodnocení. Jestli tady něco zaslouží pochvalu, tak snad akorát výkon Eduarda Cupáka, kterej ovšem nedostal moc prostoru. Radši se podívejte na Requiem za sen :-) ()
Galerie (11)
Zajímavosti (38)
- Film natočil Filip Renč dle reportáže publicisty Josefa Klímy uveřejněné v knize Brutalita. (keddy79)
- Eva Kováčová, podle níž je film natočen, prozradila, že snímek má s realitou společného jen velmi málo. (Dlee)
- René Lízna, kterého lidé znají spíše jako Evu Kováčovou, je po smrti. Žhář, který ještě jako dívka způsobil v roce 1984 požár sociálního ústavu v Měděnci v severních Čechách, při němž zahynulo 26 pacientek, utekl z brněnské léčebny a ukončil svůj život pod koly vlaku. K tragédii došlo 26. července 2014 na trati mezi Černovicemi a Židenicemi v Brně. (sator)
Reklama