Válka barev

Definitivní vítězství formy nad obsahem, ten chybí a divák v téhle podivné (netuším, jak to mohlo působit v pětadevadesátém) výtvarné charakterizaci chtě nechtě trpí. Renč nebyl soudný, když svůj kousek Na vlastní nebezpečí označoval jako akční dobrodružství, nevím, jak si hájil tenhle vyprázdněný obsah. Pocitový film? Reflexe doby, ve které žijeme (jsme žili)? (10.08.2014)

Tohohle filmu jsem se dlouho zbytečně bál, protože jsem čekal kdovíjakou artovku. Z první čtvrthodinky - luxusně nasnímané, ohudebněné a atmosférické - jsem přitom cvrkal blahem do gatí. Ale jakmile nastoupí Viktorka, film se začne táhnout, protože Ondřejovo zamilované dovádění s ní je o ničem a jen povážlivě ředí detektivní zápletku, která je ve výsledku hodně jednoduchá. Když jsem si před filmem přečetl oficiální text distributora, měl jsem za to, že popisuje cca první třetinu filmu, jenže on popisuje jeho 80 procent! Kolem a kolem - zajímavý domácí pokus zaseknutý napůl mezi atmosférickým mysteriózním thrillerem a nudnou pocitovkou. (05.08.2017)

Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá. (09.07.2016)

Existuje mnoho věcí, které pravděpodobně v životě nepochopím. Patří mezi ně záliba v růžové barvě, vyšší matematika, princip fungování televizního ovladače, proč ještě nikdo nezabil Jiřího Krampola a jak je možné, že dva lidé, kteří společnými silami natočili Rekviem pro panenku - tedy Renč a Geislerová -, spáchali zločin v podobě Války barev. (07.07.2007)

Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011) (19.09.2011)