Koníček mladého fotografa Ondřeje se točí kolem pilotování ultralehkých letadel. Při jednom z takových letů zahlédne u osamělé vily dva muže, z nichž jeden střílí na druhého. Podaří se mu scénu vyfotografovat, je však přitom spatřen. Než se mu podaří snímek vyvolat, je film nešťastnou náhodou zničen. Vzápětí na to se v rockovém klubu seznámí se smutnou modelkou Viktorkou a také bohatým podnikatelem Walterem Rychmanem, který mu nabídne práci.
Po návratu zjistí, že mu někdo prohledal ateliér a brzy nato pochopí, že Walter byl ten, kdo střílel. Přestože podnikatel tvrdí, že šlo o nevinnou zábavu, tzv. paintball (hra na vojáky, kdy po sobě hráči střílejí kuličky s barvou), žádá po Ondřejovi negativ a když mu fotograf řekne, že ho nemá, vyhrožuje mu. Ondřej se rozhodne přijít záhadě na kloub a pouští se do vyšetřování na vlastní pěst. Stále více se však zaplétá do nepřehledné hry, v níž se lze jen stěží orientovat. Viktorka, se kterou se mladý fotograf sblíží mu představí podivný svět světáckých flákačů a zbohatlíků.
Z různých náznaků se v Ondřejovi rodí podezření, že v případě Walterova střílení nešlo jen o nevinnou hru. Když však Ondřej podnikatele obviní z vraždy jeho společníka Schneidera, ten se vzápětí objeví živý. Hra však zdaleka není u konce a Ondřej má jen mizivou šanci na vítězství.(oficiální text distributora)
První polovina 90. let minulého století byla magická! V rámci české kinematografie se našly peníze na nejrůznější obskurnosti a Filip Renč frčel na Antonionim, Geislerce a Lynchovi. To všechno, spolu s (pro Renče typickou) sebestředností, nespoutanými ambicemi i potřebou vypořádat se s počítačovou animací a amorálností raného kapitalismu v Čechách, dalo vzniknout Válce barev, režisérově v pořadí druhé zásluze o stát v oblasti umění (vždyť Tomáš Hanák má srovnatelné fluidum jako Dáma s polenem!!!). Za zmínku stojí, že tuhle slátaninu zadotoval tehdejší guru komerčního televizního vysílání Vladimir Železný. Těžko se proto ubránit vzpomínce na Vladimírovo vystoupení v legendární novácké freak show Volejte řediteli, kde se hrozící divácký nezájem a finanční provar snažil odvrátit tím, že Válku barev vydával za „chvályhodný pokus o Zvětšeninu pro mladou generaci“. Už tehdy bylo z jeho strnulého úsměvu poznat, že odteď bude JEHO televize financovat už jenom neškodné komediální výplachy.(2.9.2016)
Ani bych neřekl, že je to guláš, je to spíše dort, ovšem od pejska a kočičky. Taky by se dalo říci, že je to postmoderní, což se dá říci o všem, o věcech dobrých, zajímavých, i o tom, co je jenom blbé a vydatně se tváří že jako je něco. Tot je podle mne ten druhý případ. Mix barev uvedených Kodakem, zoufale se potácejícího Mejly (čí to byl proboha nápad?), Dagmar Ďáskové s Aňou, Jana |Svěráka ve společnosti Viléma Rubeše, pokud se nemýlím, Adélky G (ještě že Agáta Hanychová byla moc malá, jinak by se tam velice hodila a FR by ji jistě režijně zvládl levou), . Děsivý jakoscénář dvou homogenních tvůrců, obvykle rozbitá jakorežie, kostýmy ve stylu Eliška má ráda divočinu (i když paní Pecharová jinak umí), No a přidá se trocu odvaru Zvětšeniny, aby si intoši přišli na své a mohli to mediálně zviditelnit, je možno se odkázat i na Davida Lynche, tomu taky skoro nikdo nerozumí. Panáčkova poznámka o narcisovi bez talentu je docela přesná. Nejlepší byl když v roce 1979 vystřihl malého a roztomilého chlapečíčka Julia Fučíka, to byla bomba. Nebo bombička? Asi bych to nazval Jak je zbytečné míti Filipa.(13.9.2010)
Nejvetsi chyba toho snimku je doba jeho vzniku, kdy se proste filmy jinak netocily a zvlast ne, pokud na ne nebyly penize. Film natoceny podle stejne predlohy s lepsim scenarem a lepsim obsazenim (proti Tomasi Hanakovi ci Ane Geislerove nic, jenom Lukas Vaculik je otresnej) a trikrat takovym rozpoctem, trosku rizly videoklipovosti Nocni hlidky, by byl dnes v kinech uzasny trhak.(8.4.2006)
40% — Po Requiem pro panenku jsem byl celkem namlsaný, ale film mě v zásadě zklamal. Tajemné chování postav a hlavní zápletka byla, bohužel, již v době uvedení dost profláklá, takže nemohla představovat žádné napětí. Protože to byla jediná myšlenka filmu a žádné jiné překvapení se nekonalo, nemůžu ani já hodnotit výše než dvě hvězdičky.(11.3.2016)
Tohle byl pro mě zatím asi umělecky jeden z nejrozporuplnějších filmů, jaké jsem kdy viděl.
Začátek mě nudil, první třetina mě vyloženě obtěžovala, otravovala, nudila. Zdlouhavé nudné záběry o ničem, které by tam vůbec nemusely být. Chápu, že se autor snažil proplétat občas umělecké prostřihy pohledem feťáka, ale mě to film neskutečně kazilo. Jediné co mě na začátku donutilo film nevypnout a nevyhodit z okna byl okamžik, kdy hlavní hrdina fotil z letadla ony kritické záběry. Potom mě film už jen rozčiloval. Z hlavního hrdiny dělá autor místy totálního naivního idiota, poté zase naopak těžkého paranoika. Nevadí mi, co autor s hlavním hrdinem provádí, ale to jak moc přehnaně to je vylíčené.
Takže střihem i přes českého lva mi to připadne spíš jako experiment než jako kvalitní dílo. Na druhou stranu na konci filmu zpomalené záběry příjezdu policie mi připadly naopak velmi nadčasové.
Obsahově se mi film začal líbit až velkým překvapením kdy hlavní hrdina nalezne hlavního záporáka v kaluži krve, než se dozví "pravdu".
Jinak bych film asi hodnotil jako něco mezi totálním odpadem a experimentem, na který dostali autoři filmu peníze, které potřebovali vyčerpat.
Na tento film musíte mít specifickou náladu, já ji asi dnes při shlédnutí neměl. Každý kritik si na tom filmu něco najde, kdo se nebude snažit, najde jen to záporné, kdo se rozhodne vyhodit svůj čas nad tímto filmem, chce si najít i nějaké světlejší okamžiky na filmu. Film hodnotím i pozitivněji díky tomu, že má dobrý konec, jaký jsem od filmu chtěl. Neříkám jestli jsem ho očekával, ale chtěl. Tento film bych shrnul jednou větou. "Dostaneš to co od toho filmu chceš." Moc jsem toho nečekal, občas jsem se nechal mile překvapit, když už se objevilo nějaké nadšení, tak bylo ihned zadupáno do země nějakou hloupostí, nebo nesmyslným záběrem na "umocnění dojmu z filmu".
Dám tomu 50% s těžce odřenýma ušima když budu optimista. Okem pesimisty tomu dám 30% za vcelku dobře zvládnuté role. To že hlavní hrdina je chvilku těžce naivní, potom zase těžce paranoidní není vinou herce, který roli zvládnul dle mého názoru nadprůměrně. Záporák byl krásně zahraný. Falešný mafián, kterého jsem si zaškatulkoval prvních 5 vteřin, co se objevil v záběru. To se autorům skutečně povedlo.(18.6.2014)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
Dupac
První polovina 90. let minulého století byla magická! V rámci české kinematografie se našly peníze na nejrůznější obskurnosti a Filip Renč frčel na Antonionim, Geislerce a Lynchovi. To všechno, spolu s (pro Renče typickou) sebestředností, nespoutanými ambicemi i potřebou vypořádat se s počítačovou animací a amorálností raného kapitalismu v Čechách, dalo vzniknout Válce barev, režisérově v pořadí druhé zásluze o stát v oblasti umění (vždyť Tomáš Hanák má srovnatelné fluidum jako Dáma s polenem!!!). Za zmínku stojí, že tuhle slátaninu zadotoval tehdejší guru komerčního televizního vysílání Vladimir Železný. Těžko se proto ubránit vzpomínce na Vladimírovo vystoupení v legendární novácké freak show Volejte řediteli, kde se hrozící divácký nezájem a finanční provar snažil odvrátit tím, že Válku barev vydával za „chvályhodný pokus o Zvětšeninu pro mladou generaci“. Už tehdy bylo z jeho strnulého úsměvu poznat, že odteď bude JEHO televize financovat už jenom neškodné komediální výplachy.(2.9.2016)
Peabody
odpad!Ani bych neřekl, že je to guláš, je to spíše dort, ovšem od pejska a kočičky. Taky by se dalo říci, že je to postmoderní, což se dá říci o všem, o věcech dobrých, zajímavých, i o tom, co je jenom blbé a vydatně se tváří že jako je něco. Tot je podle mne ten druhý případ. Mix barev uvedených Kodakem, zoufale se potácejícího Mejly (čí to byl proboha nápad?), Dagmar Ďáskové s Aňou, Jana |Svěráka ve společnosti Viléma Rubeše, pokud se nemýlím, Adélky G (ještě že Agáta Hanychová byla moc malá, jinak by se tam velice hodila a FR by ji jistě režijně zvládl levou), . Děsivý jakoscénář dvou homogenních tvůrců, obvykle rozbitá jakorežie, kostýmy ve stylu Eliška má ráda divočinu (i když paní Pecharová jinak umí), No a přidá se trocu odvaru Zvětšeniny, aby si intoši přišli na své a mohli to mediálně zviditelnit, je možno se odkázat i na Davida Lynche, tomu taky skoro nikdo nerozumí. Panáčkova poznámka o narcisovi bez talentu je docela přesná. Nejlepší byl když v roce 1979 vystřihl malého a roztomilého chlapečíčka Julia Fučíka, to byla bomba. Nebo bombička? Asi bych to nazval Jak je zbytečné míti Filipa.(13.9.2010)
Sekel
Nejvetsi chyba toho snimku je doba jeho vzniku, kdy se proste filmy jinak netocily a zvlast ne, pokud na ne nebyly penize. Film natoceny podle stejne predlohy s lepsim scenarem a lepsim obsazenim (proti Tomasi Hanakovi ci Ane Geislerove nic, jenom Lukas Vaculik je otresnej) a trikrat takovym rozpoctem, trosku rizly videoklipovosti Nocni hlidky, by byl dnes v kinech uzasny trhak.(8.4.2006)
mh.mail
40% — Po Requiem pro panenku jsem byl celkem namlsaný, ale film mě v zásadě zklamal. Tajemné chování postav a hlavní zápletka byla, bohužel, již v době uvedení dost profláklá, takže nemohla představovat žádné napětí. Protože to byla jediná myšlenka filmu a žádné jiné překvapení se nekonalo, nemůžu ani já hodnotit výše než dvě hvězdičky.(11.3.2016)
3k7
Tohle byl pro mě zatím asi umělecky jeden z nejrozporuplnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Začátek mě nudil, první třetina mě vyloženě obtěžovala, otravovala, nudila. Zdlouhavé nudné záběry o ničem, které by tam vůbec nemusely být. Chápu, že se autor snažil proplétat občas umělecké prostřihy pohledem feťáka, ale mě to film neskutečně kazilo. Jediné co mě na začátku donutilo film nevypnout a nevyhodit z okna byl okamžik, kdy hlavní hrdina fotil z letadla ony kritické záběry. Potom mě film už jen rozčiloval. Z hlavního hrdiny dělá autor místy totálního naivního idiota, poté zase naopak těžkého paranoika. Nevadí mi, co autor s hlavním hrdinem provádí, ale to jak moc přehnaně to je vylíčené. Takže střihem i přes českého lva mi to připadne spíš jako experiment než jako kvalitní dílo. Na druhou stranu na konci filmu zpomalené záběry příjezdu policie mi připadly naopak velmi nadčasové. Obsahově se mi film začal líbit až velkým překvapením kdy hlavní hrdina nalezne hlavního záporáka v kaluži krve, než se dozví "pravdu". Jinak bych film asi hodnotil jako něco mezi totálním odpadem a experimentem, na který dostali autoři filmu peníze, které potřebovali vyčerpat. Na tento film musíte mít specifickou náladu, já ji asi dnes při shlédnutí neměl. Každý kritik si na tom filmu něco najde, kdo se nebude snažit, najde jen to záporné, kdo se rozhodne vyhodit svůj čas nad tímto filmem, chce si najít i nějaké světlejší okamžiky na filmu. Film hodnotím i pozitivněji díky tomu, že má dobrý konec, jaký jsem od filmu chtěl. Neříkám jestli jsem ho očekával, ale chtěl. Tento film bych shrnul jednou větou. "Dostaneš to co od toho filmu chceš." Moc jsem toho nečekal, občas jsem se nechal mile překvapit, když už se objevilo nějaké nadšení, tak bylo ihned zadupáno do země nějakou hloupostí, nebo nesmyslným záběrem na "umocnění dojmu z filmu". Dám tomu 50% s těžce odřenýma ušima když budu optimista. Okem pesimisty tomu dám 30% za vcelku dobře zvládnuté role. To že hlavní hrdina je chvilku těžce naivní, potom zase těžce paranoidní není vinou herce, který roli zvládnul dle mého názoru nadprůměrně. Záporák byl krásně zahraný. Falešný mafián, kterého jsem si zaškatulkoval prvních 5 vteřin, co se objevil v záběru. To se autorům skutečně povedlo.(18.6.2014)