Koníček mladého fotografa Ondřeje se točí kolem pilotování ultralehkých letadel. Při jednom z takových letů zahlédne u osamělé vily dva muže, z nichž jeden střílí na druhého. Podaří se mu scénu vyfotografovat, je však přitom spatřen. Než se mu podaří snímek vyvolat, je film nešťastnou náhodou zničen. Vzápětí na to se v rockovém klubu seznámí se smutnou modelkou Viktorkou a také bohatým podnikatelem Walterem Rychmanem, který mu nabídne práci.
Po návratu zjistí, že mu někdo prohledal ateliér a brzy nato pochopí, že Walter byl ten, kdo střílel. Přestože podnikatel tvrdí, že šlo o nevinnou zábavu, tzv. paintball (hra na vojáky, kdy po sobě hráči střílejí kuličky s barvou), žádá po Ondřejovi negativ a když mu fotograf řekne, že ho nemá, vyhrožuje mu. Ondřej se rozhodne přijít záhadě na kloub a pouští se do vyšetřování na vlastní pěst. Stále více se však zaplétá do nepřehledné hry, v níž se lze jen stěží orientovat. Viktorka, se kterou se mladý fotograf sblíží mu představí podivný svět světáckých flákačů a zbohatlíků.
Z různých náznaků se v Ondřejovi rodí podezření, že v případě Walterova střílení nešlo jen o nevinnou hru. Když však Ondřej podnikatele obviní z vraždy jeho společníka Schneidera, ten se vzápětí objeví živý. Hra však zdaleka není u konce a Ondřej má jen mizivou šanci na vítězství.(oficiální text distributora)
Definitivní vítězství formy nad obsahem, ten chybí a divák v téhle podivné (netuším, jak to mohlo působit v pětadevadesátém) výtvarné charakterizaci chtě nechtě trpí. Renč nebyl soudný, když svůj kousek Na vlastní nebezpečí označoval jako akční dobrodružství, nevím, jak si hájil tenhle vyprázdněný obsah. Pocitový film? Reflexe doby, ve které žijeme (jsme žili)?(10.8.2014)
Český thriller devadesátých let... Už tohle lecos napoví. Z těchto snímků je cítit ta urputná snaha sestřást ze sebe ten socialistickej sliz a tvářit se co nejvíce západně. To co tenkrát mohlo trochu fungovat na mne dnes už nepůsobilo. Luki Vaculda kupodivu hraje uvěřitelně, více mne však bavil ulítlej Hanák. Ve filmu je zajímavá hudba O.Soukupa, u nějž mám ale hodně nutkavé podezření že se jedná o kanibalismus na hudbě Angela Badalamentiho z Twin Peaks... * *(3.2.2012)
Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá.(9.7.2016)
Existuje mnoho věcí, které pravděpodobně v životě nepochopím. Patří mezi ně záliba v růžové barvě, vyšší matematika, princip fungování televizního ovladače, proč ještě nikdo nezabil Jiřího Krampola a jak je možné, že dva lidé, kteří společnými silami natočili Rekviem pro panenku - tedy Renč a Geislerová -, spáchali zločin v podobě Války barev.(7.7.2007)
Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011)(19.9.2011)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
castor
Definitivní vítězství formy nad obsahem, ten chybí a divák v téhle podivné (netuším, jak to mohlo působit v pětadevadesátém) výtvarné charakterizaci chtě nechtě trpí. Renč nebyl soudný, když svůj kousek Na vlastní nebezpečí označoval jako akční dobrodružství, nevím, jak si hájil tenhle vyprázdněný obsah. Pocitový film? Reflexe doby, ve které žijeme (jsme žili)?(10.8.2014)
Big Bear
Český thriller devadesátých let... Už tohle lecos napoví. Z těchto snímků je cítit ta urputná snaha sestřást ze sebe ten socialistickej sliz a tvářit se co nejvíce západně. To co tenkrát mohlo trochu fungovat na mne dnes už nepůsobilo. Luki Vaculda kupodivu hraje uvěřitelně, více mne však bavil ulítlej Hanák. Ve filmu je zajímavá hudba O.Soukupa, u nějž mám ale hodně nutkavé podezření že se jedná o kanibalismus na hudbě Angela Badalamentiho z Twin Peaks... * *(3.2.2012)
NinadeL
Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá.(9.7.2016)
Faidra
odpad!Existuje mnoho věcí, které pravděpodobně v životě nepochopím. Patří mezi ně záliba v růžové barvě, vyšší matematika, princip fungování televizního ovladače, proč ještě nikdo nezabil Jiřího Krampola a jak je možné, že dva lidé, kteří společnými silami natočili Rekviem pro panenku - tedy Renč a Geislerová -, spáchali zločin v podobě Války barev.(7.7.2007)
igi B.
Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011)(19.9.2011)