Hlídač

Hrzán proslul jako rozverný komik, ale jako dozorce věznů si ho dokázal představit málokdo. Nevím, kde režisér Ivan Renč našel odvahu ho obsadit do zcela nesympatické role a tím populárnímu herci umožnit rozšířit jeho herecký rejstřík o temnou postavu nebudící před svěřenými vězni respekt, neznající citové reakce a nemající soucit ani s němou tváří, v tomto případě psem, kterého mlátí u odlehlého lesíku, aby si vybil svůj vztek a frustraci. Měl jsem s filmem dva zásadní problémy. Hrzán mně v roli přišel divný, a to asi byl záměr, a neznat ho z jiných mnohem známějších veselých filmů, tak bych zvažoval, jestli komika jenom celou dobu nepředstíral, a i přesto ho mám v jeho komických rolích mnohem radši. A druhý problém představovalo líné tempo z kterého se film po celou dobu nevyvlekl a tak se vyskytlo k mé neradosti také až příliš nudně nezáživných pasáží. Film začínal být tak nějak neosobní a postupně o ničem. On ten film byl vůbec takový nějaký málo divácký a jsem si jistý, že širší divácká obec ho ani vyhledávat nebude. Zapomenutý zůstane i nadále. Rozporuplných 50% (15.01.2012)

Vôbec som o tomto filme nevedel a tak som bol primerane zvedavý. Ale všeobecnú spokojnosť až nadšenie s väčšinou zdieľať nemôžem. Rovnako ako pohoršenie nad mlátením psa. Zhodnúť sa však môžem na výbornom stvárnení postavy bachara Vildomca, ale to ma pri kvalitách Jiřího Hrzána až tak neprekvapuje. Takže celkovo vnímam tento film ako zaujímavý, i keď nedorobený pokus využívajúci doznievajúcu novú vlnu. (09.04.2023)

Mohla bych se tu rozplývat nad úžasným hereckým výkonem JIřího Hrzána nebo nad skvělým výběrem lokalit. Já bych se ale chtěla podělit o to, co ve mně film způsobil. Zpočátku jsem byla mírně na rozpacích, rozjezd se mi zdál pomalý, ale kochala jsem se reáliemi. Jak se začal film více rozjíždět, přibývalo vztahů a mě do vcuclo do děje! Na konci jsem si začala lámat hlavu, co vlastně bylo špatně? Byla to výchova přepečlivé maminky, či nízká inteligence? Chybějící otec nebo málo uznání od druhých? Co vlastně z toho nanicovatého chlapíka udělalo zvíře? Nakolik mohla zapůsobit milující manželka? Mohlo být něco jinak, kdyby se maminka ke snaše chovala přívětivěji? Kolik takových nenápadných chlapíků chodí kolem nás, úslužně se usmívající a doma tahají kočku za ocas? Mírně znepokojivé ... U mne film splnil to podstatné - měl poselství. 76% (25.03.2014)

Doznívání filmových šedesátých v plné parádě. Subjektivizovaná narace sice nedosahuje takové sdílnosti a mistrovství jako v Herzově majstrštyku Spalovač mrtvol, nicméně dostatek sugestivity dodává snímku výtečný Jiří Hrzán, který postavu životního loosera a přezrálého dítěte, které se oddává pošetilým snům, zpodobnil s naprostou přesvědčivostí. Podivné "uzrání" jednoho vězeňského hlídače líčí možná Renč místy až neobratně unyle, nicméně vývoj hlavní postavy a některé skutečně působivé kompozice nahradí veškerá negativa. Po formální stránce by se dalo vytknout leccos, stejně tak nutno poukázat na fakt, že film pouze těží z odkazu klasik jedné z vrcholných dekád českého filmu, nicméně to sotva něco změní na skutečnosti, že Hlídač je cosi jako zaprášený nenápadný klenot, který rozhodně patří do zlatého fondu české kinematografie. Ačkoli Pepík Vildomec nedosahuje zneklidňující excentričnosti Fuksova Romana Kopfrgingla, jeho podivná labilita a dušená brutalita, která v závěru vygraduje do vskutku tragikomického zupáctví, má vnitřní logiku a dostatečnou dramatičnost... Hlubokou zakomplexovanost vystihuje Vildomcův přerod dokonale. (22.09.2005)

Zajímavý příběh romantického snílka a zároveň vyšinutého násilníka v jedné osobě Josefa Vildomce, kterým prostupuje kouzlo starých časů. Silný prožitek tohoto psychologického dramatu je navíc zvýrazněn typicky krásnou hudbou skvělého Luboše Fišera. Renčův Hlídač i Herzův Spalovač jsou unikátními psychopaty československé tvorby a zároveň oblíbenci všech příznivců našeho filmu. (08.02.2014)