The Guard
Režie:
Ivan RenčScénář:
Ivan RenčKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Luboš FišerHrají:
Jiří Hrzán, Věra Tichánková, Karel Mareš, Helene Verschuur, Miloš Willig, Otto Ohnesorg, Václav Král, Nataša Gollová, Jindřich Heidelberg, Miloslav Novák (více)Obsahy(1)
Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání.
(oficiální text distributora)
Recenze (86)
V jednom dokumentu věnovaném životním osudům Jiřího Hrzána vyprávěl tuším Jan Kačer, že na počátcích své divadelní dráhy se měl Hrzán objevit na jevišti v zanedbatelné úloze, vlastně štěku. Udělal z toho ale tak exhibicionistický výstup, že si představení ukradl v podstatě pro sebe a vyvolal rozhořčení představitele hlavní role. Ze dne na den se zrodila nová herecká hvězda. Tahle vzpomínka se mi vybavila, když jsem sledoval jeho herecký koncert v roli hlídače. S Hrzánem totiž úspěch snímku stojí a padá. Scénář má výrazné rezervy. Chtěl by být podobenstvím o tom, jak se obyčejný snadno manipulovatelný vesnický blb vystavený vlivu vnějšího prostředí a v pozici, kde má možnost zneužít své postavení, postupně změní v tyranskou zrůdu. Jenže druhý Spalovač mrtvol se nekoná, protože případné poselství úspěšně narušují komediální prvky a vedlejší motivy, jakými jsou např. uprchlý recidivista, který si z hlídače nepokrytě dělá srandu, nebo motiv nerovného partnerského vztahu, po zásluze potrestaného. Scénář zkrátka nemá ten správný tah na bránu, ale i tak se jedná o zajímavý, v lecčems provokativní, snímek a doklad vysoké úrovně české kinematografie své doby. Celkový dojem: 80 %. ()
Jeden z posledních dozvuků české ´Nové vlny´, už z doby, kdy normalizační režim začínal naplno zatínat drápy a čistky mezi filmovými tvůrci postupně nabíraly svých obludných rozměrů. Místama režijně dost nezvládnuté, někdy až fušerské, ale ten námět a scénář, dokonale mapující úpadek charakteru jednoho zakomplexovaného mladého člověka (v přesném uchopení Jiřího Hrzána), je tak skvělý, že tyhle mušky lze přehlédnout. Pro Ivana Renče to byl celovečerní debut, ale jeho podobenství bylo natolik odvážné a proti srsti tehdejších schvalovatelů, že to byl zároveň z donucení i jeho poslední film na poli hraných celovečerních filmů. ()
Doznívání filmových šedesátých v plné parádě. Subjektivizovaná narace sice nedosahuje takové sdílnosti a mistrovství jako v Herzově majstrštyku Spalovač mrtvol, nicméně dostatek sugestivity dodává snímku výtečný Jiří Hrzán, který postavu životního loosera a přezrálého dítěte, které se oddává pošetilým snům, zpodobnil s naprostou přesvědčivostí. Podivné "uzrání" jednoho vězeňského hlídače líčí možná Renč místy až neobratně unyle, nicméně vývoj hlavní postavy a některé skutečně působivé kompozice nahradí veškerá negativa. Po formální stránce by se dalo vytknout leccos, stejně tak nutno poukázat na fakt, že film pouze těží z odkazu klasik jedné z vrcholných dekád českého filmu, nicméně to sotva něco změní na skutečnosti, že Hlídač je cosi jako zaprášený nenápadný klenot, který rozhodně patří do zlatého fondu české kinematografie. Ačkoli Pepík Vildomec nedosahuje zneklidňující excentričnosti Fuksova Romana Kopfrgingla, jeho podivná labilita a dušená brutalita, která v závěru vygraduje do vskutku tragikomického zupáctví, má vnitřní logiku a dostatečnou dramatičnost... Hlubokou zakomplexovanost vystihuje Vildomcův přerod dokonale. ()
Životní role Jiřího Hrzána v posledním záchvěvu tzv. České nové vlny... ()
Provokativní zobrazení rozvráceného charakteru (velmi ukázněný a především výborný výkon J. Hrzána v hlavní roli). Podle mě vůbec jedna z nejlepších dramatických rolých J. Hrzána a role na kterou se po všech těch komických známých figurkách tak trochu neprávem zapomíná. Zvláštní a určitě I mimořádný malý-velký film. ()
Až doteď bych nevěřila, že může v sedmdesátých letech takový film vůbec vzniknout. Scénář je výjimečný, Hrzán dostal šanci, jaká přijde jednou za život a nepromanil jí ani náhodou. Klenot českého filmu. ()
Po zhliadnutí filmu "Hlídač" som si musel upraviť svoj názor na herecké umenie Jiřího Hrzána. Doteraz som ho totiž považoval len za takého nenápadného, druhotriedneho komika. No to ako stvárnil v tomto dramaticko-poetickom snímku hlavného hrdinu bolo niečo pozoruhodné. Hrzáň dodal postave väzenského dozorcu Josefa Vildomeca vierohodnosť, hĺbku a akúsi pokrivenú charizmu. Z jednoduchého, naivného, zakomlexovaného snílka sa stal chladný sadista. "Hlídač" je neprávom pozabudnutý klenot českej kinematografie. **** ()
V popise k filmu sa uvádza, že je to jedna z mála dramatických rolí Jiřího Hrzána. V tomto dielku to je však klasická tragikomická postavička, vzdialene mi pripomínajúca Kronerovho Brtka z Obchodu na korze.... Je vidieť, že šesťdesiate roky boli v československej kinematografii veľmi plodné na netradičné filmové postupy a ich stvárnenia. Vďaka za to obdobie.... Tento film Ivana Renča nenechá nikoho na pochybách, že stvárnenie psychiky hlavnej postavy sa dá špičkovo podať vynikajúcim filmovým spracovaním podfarbené takisto nemenej krásnou hudbou. P.S.: "prerodu" hlavného hrdinu sa určite nevedel dočkať jeho podvraťák...) ()
Mohla bych se tu rozplývat nad úžasným hereckým výkonem JIřího Hrzána nebo nad skvělým výběrem lokalit. Já bych se ale chtěla podělit o to, co ve mně film způsobil. Zpočátku jsem byla mírně na rozpacích, rozjezd se mi zdál pomalý, ale kochala jsem se reáliemi. Jak se začal film více rozjíždět, přibývalo vztahů a mě do vcuclo do děje! Na konci jsem si začala lámat hlavu, co vlastně bylo špatně? Byla to výchova přepečlivé maminky, či nízká inteligence? Chybějící otec nebo málo uznání od druhých? Co vlastně z toho nanicovatého chlapíka udělalo zvíře? Nakolik mohla zapůsobit milující manželka? Mohlo být něco jinak, kdyby se maminka ke snaše chovala přívětivěji? Kolik takových nenápadných chlapíků chodí kolem nás, úslužně se usmívající a doma tahají kočku za ocas? Mírně znepokojivé ... U mne film splnil to podstatné - měl poselství. 76% ()
V neveselém příběhu hlídače Pepy září Jiří Hrzán. Nejkrásnější jsou scény s majákem doprovázené hudbou Luboše Fišera. Celkově se mi tento snímek hodně líbil, ale některé pasáže mi připadaly poněkud slabší, málo přesvědčivé. ()
Snad životní role pana Hrzána. Skvělé, hudebně geniálně kompozičně vyladěno L.Fišerem. ()
Zbabělci a srabi, vybíjející si svou bezmoc na bezbranných obětech, lemují historii českého prostoru jako lipové aleje. Bohužel ()
Moc zvláštní film. Hrzána má rád, ale krom Prcka z Nebeských jezdců jej mám spíše zafixovaného jako herce, který hraje různé sranda figury nebo táty (nejčasteji hrával manžele paní Maciuchové) ve všelikých těch rodinných filmech ze zedmdesátek. Úplně nejvíc se mi vždy vybaví ve filmu Drahé tety a já. Ale tady divák jasně pochopí co to bylo za herce. Film je o ukřiknutém dozorci ve věznici, který si nechá lecos líbit od vězňů s nimiž se snaží být navzdory napomínání vedení věznice za dobře. Své přetlaky si doma vybíjí na svém psu, kterého vždy odvede na procházku a následně uvázaného u zbořené zdi jakého statku surově zbije klackem. Hrdina si svůj sadismus dokonce uvědomuje, protože se vždy pořádně rozhlédne zda není někdo nablízku než začne ubohé zvíře bít. Zdá se tedy, že v provopátku si uvědomuje, že koná špatně a když ne kvůli svému špatnému svědomí, má strach co by na to řeklo okolí. Zde tedy musím podotknout, že mně filmaři naštvali, protože pes je filmu bit opravdu a měl jsem problém se na to jako majitel podobného chlupáče koukat. Sadismus hrdiny to ukázalo dokonale, ale vždy jsem opovrhoval filmaři, co pro efekt ve filmu zabíjeli nebo mučili nějaké zvíře. Bití psa hlídače vždy na chvilku zklidní, nicméně je to pro něj celkem pravidelný rituál jak udržovat své emoce na uzdě. Vnitřně sní o službě na majáku. Rád chodívá s kostelníkem na věž jejíž schody mu evokují maják a když kostelník bije na zvon, on se rozhlíží zaluziemi okna kostelní věže po okolí jako by byl na ochozu majáku. Sní o tom jak obsluhuje čočku i jak z vody vytahuje topící se ženu. Ačkoliv má pevné zázemí, hrdina volí poněkud zvláštní únik do jiného světa. Už jen to poukazuje na jeho podivný duševní stav, protože kdo ví, služba na majáku je jedna z nejobtížnějších kvůli náročnosti, délce a hlavně samotě. Vězni si z jeho snahy být s nimi za dobře dělají legraci, opovrhují jím .... Následné události způsobí, že se ze skrývaného sadisty stane sadista skutečný tentokráte už v samotné věznici... Bestie je už zkrátka venku... Můžeme se domýšlet proč je hlavní postava jaká je, já si myslí, že to byl vadný jedinec od prvopočátku. Deviant, jehož temné stránky jednoho dne vyplují an povrch. Těch případů je známo hodně. Lidéco žili ve spořádaných rodinách, kteří ale už od mládí měli potřebu týrat a zabíjet. Nejčastěji zvířata. Takoví Dexterové. Někteří své temné pudy zvládli ukočírovat, jiní začli mít potřebu zabíjet víc... Tohle byl hodně zajímavý film o psychicky narušeném jedinci, velmi zajímavá staudie povahy sadistického člověka. Mně se ale asi proto nejvíce líbily ty snové představy z majáku. Hudba ve filmu od pana mistra Fišera byla nádherná! Dávám za 4 buchty. * * * * ()
Parádní jízda Jiřího Hrzána, v níž prokázal jednou provždy, že byl excelentním hercem nejen laciným komikem. Veliká byla rovněž představivost a odvaha režiséra do tohoto drsného snímku ho obsadit. ()
Občas se sice stane, že se mi nějaký film nelíbí, ale až tak?!? Mouloidní bachař se sebou nechává v práci vorat a zlost si vybíjí na chudáku psovi. Pak si vezme holku, kterou jeho matka nesnáší, a která mu uteče s uprchlým vězněm. Bachař se naštve, přestává být mouloidním a zlost si místo na psovi vybíjí na vězních, což se pozitivní projeví nejen na jeho platu, ale i postavení... Je mi líto, ale tenhle film prostě nemůžu. Hodina a půl života do slova a do písmene v... ()
Pravá konzistence pouťového barvotisku: směs romantiky a celoživotního pohřbu. Právě jsem viděl dokonalý černobílý barvotisk. Ta vzácná dečka: nestravitelné. O Vildomcovi samotném nelze říci, že by se nějak změnil, prošel vývojem či prodělal „přerod“. Jeho jednoduchý duševní organismus pouze provedl přepólování, což pejsek jistě ocení. Obranná vytěsňující reakce: zhroucení iluze nutí k nesnesitelnému přímému pohledu a je tedy nutno beze zbytku zlikvidovat její trosky a nahradit ji jinými bezpečnými brýlemi. Ostatně z hlediska psychohygieny není co vytknout. Nejstrašnější na tom všem je to jojo na konci, naznačující, že nejde o problém nějakého Pepíka Vildomce. Teď teprve je jako všichni ostatní. Tohle v roce 1970, prosím pěkně. Pokud jde o Hrzána: vždycky jsem byl bezradný, co si s ním vlastně počít, jak ho vnímat; nyní vím, že mi chyběl hlavní díl mozaiky. /// Komentáře: Marigold (jediný nespoilerový) a Jusek (který je hlavně kvalitním postižením obsahu s politizujícím vyhodnocením). Zajímavý pohled nabízí též MarJel (při troše trpělivosti). Z podprůměrně hodnotících stojí za pozornost jen Ulrich. Komentář od uživatele „nehodnotit“ budiž ukázkovým příkladem stereotypní divácké nechápavosti. ()
Tak tedy alespoň pro mě naprosto neznámý skvost, od pro mě neznámého režiséra a s figurou, kterou bych se nebál trošku porovnat s postavou pana Kopfrkingla. Zde ale není morbidně romantických vrah, ale duševně zaostalý Pepíček Vildomec, pilný a opravdu hodný i důvěřivý, ale na druhou stranu se v něm skrývá také hnusnej, sadistickej hajzl. Bohužel, do nedávna to o Pepíčkovi věděl pouze jen jeho pes. Náhlé rozzáření mysli a docvaknutí všech skutečností, které lze nazvat jeho vývojovým vrcholem, životní ranou i reloadem. Přizpůsobení se zvyklostem a "normálnu" znamená pro zmíněnou němou tvář velkou úlevu, pro jeden námořnický sen zkázu a pro vězně vojnu jak řemen. Naprosto vvnikající Jiří Hrzán v silném obrazu prvorepublikového hlídače vězňů, který je potřeba vidět považuješ-li se za znalce československé kinematografie. ()
Hrzán proslul jako rozverný komik, ale jako dozorce věznů si ho dokázal představit málokdo. Nevím, kde režisér Ivan Renč našel odvahu ho obsadit do zcela nesympatické role a tím populárnímu herci umožnit rozšířit jeho herecký rejstřík o temnou postavu nebudící před svěřenými vězni respekt, neznající citové reakce a nemající soucit ani s němou tváří, v tomto případě psem, kterého mlátí u odlehlého lesíku, aby si vybil svůj vztek a frustraci. Měl jsem s filmem dva zásadní problémy. Hrzán mně v roli přišel divný, a to asi byl záměr, a neznat ho z jiných mnohem známějších veselých filmů, tak bych zvažoval, jestli komika jenom celou dobu nepředstíral, a i přesto ho mám v jeho komických rolích mnohem radši. A druhý problém představovalo líné tempo z kterého se film po celou dobu nevyvlekl a tak se vyskytlo k mé neradosti také až příliš nudně nezáživných pasáží. Film začínal být tak nějak neosobní a postupně o ničem. On ten film byl vůbec takový nějaký málo divácký a jsem si jistý, že širší divácká obec ho ani vyhledávat nebude. Zapomenutý zůstane i nadále. Rozporuplných 50% ()
Na československé pomery aj na pomery českej novej vlny pomerne atypický film, pôsobiaci v dobrom slova zmysle európsky artovo. Trik je v hlavnej postave, nad ktorou treba počas deja premýšlať, namiesto jej neuváženého zavrhnutia. Má niektoré nemenné rysy spojené s psychologickým vývojom a jej vzťahy s okolím tento vývoj značne ovplyvňujú, respektíve spúšťajú ďalšie mechanizmy netradične napísanej postavy. Maják a more dodávajú feelingu filmu ten správny, trochu desivý a zároveň príťažlivý temný nádych. Nebál by som sa povedať, že za Hlídača by sa nemusel hanbiť ani samotný Bergman (a ďalší). ()
Vôbec som o tomto filme nevedel a tak som bol primerane zvedavý. Ale všeobecnú spokojnosť až nadšenie s väčšinou zdieľať nemôžem. Rovnako ako pohoršenie nad mlátením psa. Zhodnúť sa však môžem na výbornom stvárnení postavy bachara Vildomca, ale to ma pri kvalitách Jiřího Hrzána až tak neprekvapuje. Takže celkovo vnímam tento film ako zaujímavý, i keď nedorobený pokus využívajúci doznievajúcu novú vlnu. ()
Související novinky
Věra Tichánková 1920 - 2014
Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (více)