Asistentka

Kávovar, kopírka, telefon. Vyhoření po americku. Julia Garner má svěšená ramena i často stažený žaludek, kousá se do rtu, tu a tam něco šeptne a stojí za spoustou neviditelné práce. Čerstvě pracuje jako asistentka, kolegové ji přehlížejí či využívají, hlavně je pak svědkyní permanentně probíhajícího (ne)viditelného sexuálního zločinu. Jedná se totiž o velkou produkční společnost a není těžké pochopit, na koho se tu celou dobu ukazuje. I za jejím neustálým napětím stojí právě obávaný šéf, ač pro diváka vlastně celou dobu nepřítomný. A právě zlo – on samotný i to, co dělá – je skryto za zavřenými dveřmi. V místnosti, kde je ten velký chlapský svět i pořádný gauč, na který se nesedá. Řešení je v nedohlednu (rodiče na dálku a přes telefon nic „nepoznají“ a rozhodně ani nevyřeší, personalista potřebu změny systému necítí, respektive jen tiše přihlíží), celé je to nicméně úsporné, přehledné, pomalé a svým způsobem nervózní. Australská režisérka a scenáristka Kitty Green má za sebou už několik angažovaných dokumentů, tady se strefuje do korporátního kolosu, kdy každý řeší jen to své, za roh se nechce dívat a na ta mizerně placená místa přeci čekají desítky dalších zájemců. Víc pro kritiky než diváky. Přesto silné tři hvězdy. (04.10.2023)

3,5  Spočiatku som sa pýtal sám seba: Je naozaj nevyhnutné zobrazovať všetky tie rutinné činnosti asistentky až do takých podrobností? K dokonalosti mi tam chýbalo snáď už len podrobné zobrazenie použitia toalety. Ale práve tento spôsob sa mi postupne dostával pod kožu a ja som celé to dianie začal veľmi intenzívne vnímat ako niečo veľmi skutočné. Začal som pociťovať to znepokojivé napätie, ktorého hlavný pôvodca je pred divákom rafinovane ukrytý. A toto napätie pretrváva počas celého filmu, hoci sa rozhodne nejedná o žiadny hitchcockovský thriller a na pohľad sa nič takého závažného nedeje. Ako to len tí tvorcovia dokázali? (15.04.2022)

„Asistentka“ je jedným z tých malých „veľkých“ filmov. Takmer zo všetkého, čo má k dispozícii (napr. prostredie), sa uskromní z minimom. Ale ten minimum využíva veľmi dobre a efektívne. Atmosféra a hudba sú v rezonancii – spoločne vytvárajú dostatočnú „depku“ pre príbeh a pocit frustrovanosti. To, že mnohý z nás sa totožní s príbehom a pocitmi Jane, nie je náhoda. J. Garner v roli asistentky je celkom presvedčivá. Záver, ktorý „príde len tak“, naznačuje to, že niektoré veci sa nemenia (prípadne len ťažko a veľmi pomaly). Škoda absencie skutočne údernej scény (stačila by jedna) – inak by boli jasné štyri hviezdy. Osobné hodnotenie: 79% (***) (07.11.2020)

Téma je silná a spoločensky závažná. Takže tých 5-10 minút, keď sa jej to venuje je dosť dobrých. A zvyšok? Zvyšok NIČ. Hra na každodennú atmosféru je šialená nuda. Takže tu máme ďalší film zo života, kde sa nič nedeje, nič sa nevyrieši a prospešný je akurát k rýchlejšiemu zaspaniu. Weinsteinovské bububu (fakt nie všetci producenti sú úchylné prasce) si zaslúži omnoho lepšie spracovanie aby mohlo spoločensky rezonovať. Zbytočný film s celkom dobrou herečkou. 4/10 (14.12.2020)

Jeden den v kanclu s uťáplou myškou, aneb cesta do hlubin kancelářské duše. Ta cesta je hodně kritická a hlavně jiná než jsem čekal. Přesto tím, že divákovi nic nevysvětluje, k ničemu se nevrací, jen si jede ten svůj další běžnej den, udělala filmu skvělou službu. Řekl bych, že film upletl z hovna bič. Jo a trailer je docela zavádějící. (24.05.2020)