Reklama

Reklama

Recenze (4)

Jenni 

všechny recenze uživatele

Motto: "Je mrtvej, protože byl na dně." Smekám nad tím, jak Jean Renoir dokáže Gorkého divadelní kus převést na plátno a udělat z něj skutečný film, doslova "nejlepší francouzský film roku 1936" a předstupeň k Velké iluzi a Pravidlům hry. Pokud se vyčítá Orsonu Wellsovi, že Shakespeara krátil naprosto barbarsky, pak Renoirovo zpracování v roce úmrtí autora musí být úplným znesvěcením. Výroky a dialogy si bere odkudkoli, vymýšlí svoje pro nové situace a nové příběhy. A tak tu je v ústředí snímku postava Popela (Jean Gabin), jeho přátelství s baronem (který se celý život jenom převlíkal) a láska k Nataše. Ostatním postavičkám z noclehárny není dán takový prostor, ale výborní zůstávají Luka ("Jak mrtvé litovat, když živé nelitujem? Nedovedem politovat ani sami sebe.") nebo herec, jehož organismus je otráven alkoholem: "Jsem na cestě ke znovuzrození, jak řekl král Lear. Získám svý jméno, svý divadelní jméno. Tady ho nikdo nezná. Dovedeš pochopit, jak je strašný ztratit jméno? Moje jméno. Dokonce i psi mají nějaký jméno!" A v Hamletovi... v Hamletovi básník říká... Slova, slova, slova! To je skvělá věc. Kdysi v ní hrál hrobníka. "Umřít – spát – nic víc. A spánkem, řekněm, ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran, jichž tělo dědicem." Herec je navíc dobrý člověk. Nebouchá. Je to vzdělanec. "Kostyleve, nemám žádné peníze. Neodpustíš mi to? Aby ses odměnil za mé dobro." - "Copak se dá dobrota srdce měřit na peníze? Dobro lidský - to je první ze všech hodnot!" Teď mi ještě někdo opatřete Kurosawův "remake" z roku 1957 a budu spokojen. ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Renoir, Gabin a Jouvet - špičkové kino včerejška. Někteří kritici si posteskli na režisérův pesimistický pohled na svět, ale co by chtěli - ostatně film (k jehož natočení dal umírající Gorkij údajně osobní svolení) končí happyendem, který předlohu vlastně zrazuje, a v dialozích je každou chvíli čemu se zasmát... Na scénáři spolupracoval Jevgenij Zamjatin. ()

Reklama

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Zajímavá adaptace dramatu Maxima Gorkého o beznaději lidí, kteří se ocitnou na samém dně společnosti. Renoir nás prostřednictvím charismatického zlodějíčka Pepéla (Gabin) a zkrachovalého gamblera - barona (Jouvet) - zavádí do jakési špinavé ubytovny, jejiž majitelem je jistý Kostylev. Zde se koncentrují všemožné existence, jejichž jediným společným jmenovatelem je chudoba a pocit beznaděje. Často mezi nimi vznikají silné třenice a hádky, z nichž lze vypozorovat charakterové vlastnosti jednotlivých postav i pravý stav jejich situace, která je tak zoufalá, že někdy jsou ochotni podlehnout milosrdným lžím, jen aby unikli tvrdé realitě (viz postava herce-alkoholika). Celý film táhne především herecká hvězda Jeana Gabina a neméně také Louis Jouvet, který postavou barona vnáší do příběhu neobvyklý prvek ze světa bohatých. ()

F.man 

všechny recenze uživatele

No nevím. Zatímco román Gorkije pracoval se všema postavama a načrtnul filosoficko-beletrickou fresku chudobné společnosti, Renoir svůj snímek staví hlavně ma zlodějí Pepelovi, kterého hraje (opět moc dobrý) Gabin a ostatní psotavy nechává dost v pozadí. Poměrně temný a komplexní román tak ztrácí na své údernosti a to ještě Renoir svůj příběh zobrazuje až naivně prostě, takže to celé místy působí až pohádkově. Nevím, čekal jsem asi něco jiného, tohle bylo až moc ploché... One day, everything will be ours. We'll go away together. To live the good life where no one knows us. ()

Galerie (27)

Reklama

Reklama