Režie:
Leo MartenKamera:
Jan StallichHudba:
Josef StelibskýHrají:
Josef Rovenský, Adina Mandlová, Alena Kohoutová, Arno Velecký, Ela Šárková, Karel Schleichert, Eliška Pleyová, Emanuel Hříbal, Karel Šilhánek, Karel Postranecký, Jaroslav Bráška, Václav Menger (více)Obsahy(1)
Doktor Bernhard je pohlcen svým povoláním a proto se jen málo věnuje své ženě Heleně a dcerce. Helena, která byla před sňatkem herečkou, svou neustálou samotou strádá. Není proto divu, že podlehne dvoření Bernhardova synovce Juliana. Jejich vztah však nemá perspektivu, protože mladá žena nechce v žádném případě opustit dcerku. Julian řeší situaci odjezdem s tanečnicí Lilo. Po nějakém čase těžce onemocní a může ho zachránit jen riskantní operace, kterou je schopen provést jedině doktor Bernhard. Obtížná operace se zdaří, Julian bude žít... (ČSFD)
(více)Recenze (15)
Diagnosa X opravdu není dobrý film, trpím u afektované mluvy Adiny Mandlové, která se bezradně rozhlíží kolem sebe, trpím pří sledování Arna Veleckého (ještě že nehrál ve více filmech) a ze všeho nejvíce trpím u malé Věrky s vizáží upíra. Cením si sice interiérových záběrů jako dokladu dobové módy a vkusu, nemohu ale popřít, že působí příliš stroze, studeně a neútulně a v žádném případě ne jako zabydlený dům. Naopak děkuji za Rovenského s vnitřními hlasy a spoustu dvojsmyslných narážek - obsadit podváděného manžela při představení loutkového divadla do role Kašpárka, za jehož zády se schází princ s princeznou.... . Ale především si cením věc která mne překvapila nejvíc - na rozdíl od mnoha dalších soudobých československých filmů Diagnosa X není pouhým sledem na sebe špatně navazujících scén, ale místo toho jsou scény výrazně vzájemně provázané. Zároveň film poskytuje opakovaně dostatek vodítek pro orientaci v ději filmu, ve kterém se potom nelze ztratit. ()
Bylo to půvabné. Seriózně tedy vůbec ne, ale vypreparujeme-li delikátní Adu, Ellu i Elišku, dále všudypřítomný vzhled nestydatého začátku 30. let a přidáme-li poutavost celého projektu, která je dosti založena na jeho nedostupnosti... nezbývá, než si užít i Rovenského vnitřní hlasy. Začínám si vážně všímat sympatické figury Arna... bude novým ideálem? ()
Hledám, co bych mohla pochválit ale moc toho nenacházím. Scénář poplatný době, kterému chybí přirozenost, což bohužel platí i o výkonu většiny herců. Vznikl film, který mne nezaujal a za pár měsíců asi nebudu vědět, o čem to bylo. ()
Banální, ale vlastně nadčasový příběh. Zaměstnaný muž, znuděná žena, které nestačí jen láska a to, že se o ni muž stará, takže si najde milence. Zajímavé kontrastem stále aktuálního příběhu zasazeného do kulis světa před téměř sto lety. Triviální děj ozvláštní mladá začínající Mandlová, záběry z pražských ulic 30tých let a také zajímavé dobové interiéry. ()
Téměř raketový nástup Adiny Mandlové na oběžnou dráhu barrandovského souhvězdí má na svědomí několik mužů velkého světa, kteří v drzé manekýně od Rosenbauma brzy vytušili originální herecký typ, byť její první filmové role byly zatím skutečnou školáckou průpravou. Vezmeme-li ale v potaz, že v době natáčení Martenova filmu měla Mandlová za sebou již úvodní výraznou epizodku v operetní revui Děvčátko, neříkej ne!, úspěšné vystoupení po boku Haase ve Fričově komedii Život je pes a smlouvu na titulní roli v adaptaci rakouského Domečku pod Emauzy a víme-li, že všechny jmenované projekty od sebe dělí necelé dva roky, pak je zcela přirozené, že se nakonec dokázala prosadit i v Diagnose X. Neshody, které zavládly v obsazení hlavní ženské role, hravě rozehnala svou přímočarostí a ironickým nadhledem, jež byl ostatně blízký také Rovenskému, který i přes společný vzájemný konflikt na place akceptoval Mandlovou jako rovnocennou partnerku. Výsledný tvar cele odpovídá dramaturgii první půle třicátých let čili nemám problém s přijetím tématu i Martenovy režie, která je v porovnání s jeho pozdější tvorbou plně koncentrovaná. Navíc Diagnosa báječně funguje jako cenná recepce tehdejší interiérové architektury, módy, bytového zařízení, automobilového průmyslu i dnes již zmizelých pražských lokací. Vedle výtečné psychologické hry Rovenského je nutno si samozřejmě povšimnout mimořádné fotogeničnosti nejen samotné Mandlové, ale především vyzývavé Ely Šárkové a pikantní Elišky Pleyové, kteréžto tvoří nezbytný doplněk k hlavní hrdince. Pakliže se na celek díváme tímto pohledem, rázem se stává z domnělého škváru lahůdkový cukrkandl, jehož příjemnou chuť nezkazí ani tlupa zdejších ignorantů. ()
Hm, tak to bylo otresne. Takovy skvar aby clovek pohldedal. Vyjma Rovenskeho, ktereho je vecna skoda byli vsichni "herci" opravdu k smichu/placi, ac o to urcite neslo. Milovnik Velecky zaplatpambu nedostal dal uz moc prileziotsi a Adina se nastesti o dost polepsila. Mym odhadem tak 60% zvukovy film - z nekterych zaberu Praglu by se dal postavit i docela slusny dokumentarni kratas pro turisty. ()
Všechny herecké "výkony" hravě přebíjí roztomilý dětský rozhovor v divadelním zákulisí o tom, proč je výhodné mít nezaměstnaného tatínka. ()
Snímek by měl velmi dobrý potenciál, kdyby se režisér nebo samotní tvůrci filmu zaměřili na nevěru mezi Helenou a Julianem a na žárlivost doktora Bernharda, ale vzhledem k tomu, že se tomu tvůrci nevěnovali, tak je snímek i přes svojí krátkou stopáž zdlouhavý a nudný. ()
Ac je zrejme o co tvurcum slo, tak scenar neni stastne napsany. Nejvetsim zklamanim jsou herecke vykony, dokonce ani zacinajici Mandlova nijak nezaujala. Mou pochvalu tak dostane pouze Josef Rovensky. Namet a dialogy take dobre. Prumerny dobovy film. ()
Obyčejný příběh o nevěře, který okořenila svou přítomností Adina, které to velmi slušelo. Hledání cest manželů k sobě je asi na tehdejší dobu vykresleno dramaticky, dnes to vyznívá drobátko neuměle. To ale lze taky považovat za "klasické ztavárnění", což je mi v jádru sympatickou interpretací, kloním tedy misky vah nad průměr.60% ()
Chce to dávku pružnosti, aby človek pojal réžiu Lea Martena, ale chlapík má môj obdiv. Proste mal ideu a šiel do toho. Výstavba filmu je haluz. A Eliškine výchovné etudy, to baštím. ()
Jo Adina, Ela a Eliska...to je podivana. Presne jak rika kolegyne NinadeL... ;) 4- ()
Leo Marten byl mizerný režisér a Špelina mu dodal navíc knihu, jejíž scénář ještě toto dílo dokonal. Na to, že v roce 1933 již vznikaly filmy, na nichž éra němého filmu stopy nezanechala, tady to bylo patrné zvláště z dlouhých pasáží provázených tklivou hudbou a zasněnými pohledy milujících a milovaných, ale i nešťastného doktora Bernharda. Film není naštěstí příliš dlouhý a mám dojem, že CS Film z něho ještě pěkných pár minut vyoperoval, aby se na to dalo koukat - možná tu část mezi Monte Carlem a příchodem Šárkové k lékaři. Žádná škoda. Rovenský se zde však objevil v jedné z mála vážných rolí, ale neodpusil si odpoutšějící závěrečnou scénu, v níž pochopil, že i lékař by se měl věnovat své rodině. ()
Něco strašného. Jekotu až až, do toho nesympatický a neposlušný fracek, no děs. Dále uvidíme němou zeměpisnou vložku, pouze za zvuků hudby. Už nikdy více. Naštěstí se to dá rychle zapomenout. ()
Kromě velmi půvabné Mandlové tady vlastně nic nebylo. Příběh se celou dobu hledal a bylo to tak roztahané, že už v půlce jsem myslela, že bude konec a ono ještě 30 minut zbývalo. Vztahy mezi postavami byly nezajímavé, občas ujel střih, kamera slušná, ale ne dobrá. Celkově to bylo bez pointy, děje a jakékoliv zajímavosti. ()