La Bête humaine
The Human Beast
La Bete humaine
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirKamera:
Curt CourantHudba:
Joseph KosmaHrají:
Jean Gabin, Simone Simon, Fernand Ledoux, Blanchette Brunoy, Jean Renoir, Guy Decomble, Julien Carette, Colette Régis, Marcel Pérès, Gérard Landry (více)Obsahy(1)
"Je to příběh Jacquese Lantiera, syna Augusty a Gervaisy. Pociťoval dědičnou zátěž a říkal si, že pyká za otce a dědy, kteří tolik pili, že mu ty generace opilců zkazily krev. Hlava mu pukala hrůzou člověka hnaného k činům, které vykonat nechtěl a jejichž příčinu neznal." Takto popisuje Emile Zola svého hrdinu strojvůdce Lantiera ze svého románu Člověk bestie. Člověka ztraceného, který se marně snaží překonat bestii, již má v sobě. Když naváže milostný vztah se ženou přednosty stanice, která se chce svého muže zbavit, je jeho osud zpečetěn. Člověk bestie, filmové zpracování Zolova románu režiséra Jeana Renoira, je dalším dílem poetického realismu ve francouzské kinematografii, jehož hrdinou je vyděděnec, muž, který nemůže uniknout sám sobě, svému osudu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Mussoliniho pohár - výběr ()
Člověk bestie připomíná parní lokomotivu s vyhaslým kotlem, co už dávno ztratila svůj cíl. Jean Renoir vypráví o životních útrapách titulních hrdinů se stejnou lehkostí a nonšalancí, jakou mají těžkotonážní vlaky na kolejích, to jest nulovou. Díky Bože za ty dary v podobě Jeana Gabina, ten totiž ani v takovém filmu neztrácí nic na svém charismatu. ()
Jeden z těch filmů pro pamětníky, u kterých člověk cítí přímo povinnost dát větší počet hvězdiček, než by odpovídalo jeho subjektivnímu pocitu z filmu. Je to zkrátka samá klasika. Slavná literární předloha od Zoly, slavný režisér Renoir a legendární Jean Gabin v hlavní roli. Nebudu ale zastírat, že jsem se při sledování nudil a několikrát zadřímal. Takže ano, film má určitě hodně co říct ctitelům filmové klasiky, těm, co v potu tváře navštěvují filmové kluby, aby si doplnili bílá místa ve své snaze zmapovat světovou kinematografii. Určitě potěší ty, co se filmem zabývají profesionálně, stejně jako filmovou kritiku, která může dlouze vychvalovat práci kamery a další filmové profese, ale mě jako diváka ten snímek zkrátka nepohltil. Dnes už máme jiné filmové tempo, filmy jsou civilnější bez patosu a divadelních póz v projevu herců, na vině bude v tomhle případě z mého pohledu možná i samotná předloha a žánr. Celkový dojem: 45 %. ()
Gabin - bestie. Výprava do hlbín duše strojvodcu parnej lokomotívy, ktorý sa zaplieta do príbehu plného lásky a nenávisti, roztáčajúcom kolotoč postupných vrážd. Človek, stratený v hlbinách úpadku a zatratenia, spytujúci si svedomie a zakrádujúci sa v najtemnejších kútoch ľudskej mysle. Depresívne filmárske dielo, ktoré však trpí unavenosťou tvorcov, odrážajúcou sa na tempe a záživnosti. A to je škoda, lebo látka je to skutočne silná. 70% ()
Skôr povinné filmové čítanie pre fanúšikov histórie kinematografie, než plnohodnotný dramatický zážitok. Minimálne z pohľadu mimo doby, kedy film vznikol. Lantier pôsobí v istých okamihoch ako nesvojprávny (v podaní Gabina to ale pôsobí uveriteľne), čo v podstate v rovnakej miere platí aj o podvádzanom manželovi a obaja sa rozhodujú na základe emócií. Renoir ale režíruje tak, že Človek beštia pomerne rýchlo ubehne a možno za to môžu aj zábery rýchlo idúcich vlakov. Najväčším kladom diela je ale kamera Curta Couranta. 70% ()
Francúzsku literatúru 19. storočia mám rád, i keď Zolu z nej najmenej. Renoir bol slávny režisér a Gabin ostáva pojmom. Otázkou teda je, prečo to nefunguje. A ono to nefunguje napriek tomu, že keď som film videl pred polstoročím vo filmovom klube, zanechal vo mne dobré spomienky. Asi to bolo preto, že som ešte nemal ani dvadsať rokov a prakticky všetko, čo som v klube videl mi pripadalo úžasné a dokonalé. Dnes tomu bolo inak. Film je pomalý až nudný, napätie nevyplýva z predošlého deja a negraduje, iba sa naraz prejaví. Vnímam to ako železničiarsky film, ktorému toho chýba dosť, aby bol drámou, na ktorú sa nezabúda. ()
Před dvěma lety jsem zůstal fascinován z Velké iluze, dneska jsem si konečně pustil od stejných filmových tvůrců Člověka bestii a přinesla mi téměř stejný podmanivý zážitek. Oba tyto filmy vnímám jako velkolepá díla francouzské meziválečné kinematografie. Člověk by neřekl, kam až různé odkazy můžou sahat, když i Jaroslav Marvan v Železném dědkovi o 10 let později říkal své milované lokomitivě úplně stejně jako Gabin „Lízo“... Déle jsem se filmu s obavami vyhýbal, osobně mívám rezervovaný vztah k tzv. „encyklopedickým“ snímkům, které bývají uznávané pro něco novátorského, ale coby diváka mě přesto někdy nedokážou bavit. Nicméně psychologický příběh o probouzení běsů v člověku na pozadí napínavé kriminální zápletky mě zaujal nejen tematicky nadčasovým obsahem, ale v nejedné scéně mě k mému překvapení dokázal uchvátit i svým uměleckým zpracováním. Souhra sehraného aktu, kamery, střihu a hudebního doprovodu nese v některých scénách přímo závan geniality, zejména ty s přítomností vlaku jsou v tomto směru až rytmickým způsobem nádherně vygradovány. Nasnímané projížďky vlaku z pohledu strůjvodce už tvoří kapitolu samu o sobě, v tragickém vyvrcholením se pak ve mě působivě s nadšením z filmu kloubily pocity mrazivého smutku. Renoir, Currant a Cosma se předvedli v plné tvůrčí síle... stejně jako Jean Gabin, o němž jsem se opětovně předsvědčil, že své nejlepší výkony před kamerou až na výjimky odehrál právě jako mladý na sklonku 30. let. 90% ()
Zola interpretovaný poetickým realismem. ()
Émile Zola napísal perfektnú knihu,ktorej sa zhostil scenáristicky a režijne velikán francúzskej kinematografie JEAN RENOIR,ktorý má k dispozícii výnimočného herca JEANA GABINA a vzniká takmer dokonalý film NATURALIZMU! Je si ťažké predstaviť,čo sa odohráva v hlave strojvodcu lokomotívy Lantierovi,ktorý nevie,čo činí,keď škrtí ženu,nerozumie tomu,prečo to robí.Asi to zdedil po predkoch,ktorí holdovali pitiu alkoholu,a tak sa tento človek postupne ocitá na hranici vlastného zničenia neovládateľnými pohnútkami konania,ktorému nedokáže zabrániť... So Séverine,ľahkou devou sa spoznáva vo vlaku,v ktorom došlo k úkladnej vražde jej soka s jej manželom,prednostom stanice,od tohoto počiatku kryje zločin,zamiluje sa do nej,odoláva pokušeniu zabiť tohoto vraha,totiž zo závisti sa zľakol možného rozchodu s atraktívnou Séverine,tak naplánovali akciu na odstránenie chlapíka menom Grandmorin! Moment,ktorý stavia Lantiera na zbesilý tok citov a pudov k Séverine,onedlho volí rozhodnutie,ktoré z neho urobí vraha a samovraha.Film,ktorý vyvoláva kopec otáznikov?Miluje svoju prácu,Nemiluje svoje vnútro,kde to vrie a raz sa stane tragédia! Kombinácia RENOIR-GABIN JE Návyková! ()
Jean Gabin je opäť skvelý, so svojími vnútornými pocitmi duševne chorého muža sa popasoval dokonale, ale to je málo. Niektoré sekvencie filmu neťahali za jeden povraz, pripadali mi zbytočne umelé a patetické. ()
Příběh člověka (hraje ho Gabin), který trpí duševní poruchou - někdy ho přepadají návaly úzkosti, a v takové chvíli dokáže i vraždit. V kontrastu s tím je jeho civilní stránka, která zabít nedokáže (viz. scéna, kdy chce zabít z lásky). O to silnější a nečekanější jsou pak jeho výbuchy násilí. Renoirovi se povedlo věrohodně přenést na plátno pocity člověka zmítaného někde mezi láskou a nenávistí... Zklamalo mě nasnímání jednotlivých sekvencí v kombinaci s dialogy (patetické,naivní...) , které jako by evokovaly divadelní představení, nebo, ještě lépe, románovou předlohu. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že to všechno je jenom jako, že herci hrají v kulisách, že je vše vytvořeno uměle... a to by se mělo jednat o realismus, ba naturalismus... I přes to je intensita některých scén vskutku mocná, takže si Člověka bestii (český název filmu) nenechte ujít. ()
Ztrápený strojvůdce Jacques Lantier (výborný Jean Gabin) o té své bestii uvnitř ví a snaží se ji krotit.. Od setkání se Séverine jsem o něj měla strach.. Netuším, která z těch lidských bestií byla horší, zda to byl Grandmorin či Roubaud, počítám k nim samozřejmě i Séverine.. Atmosféra starých vlakových nádraží, odstavených mašin, cigaretového dýmu, uhelného prachu dokonalá.. Za zmínku též nepochybně stojí krásné záběry z lokomotivy, vjezdy do tunelu, pohledy na železniční dvojkolí.. ()
Příběh filmu jsem už trochu znal díky remaku Human Desire od Fritze Langa. Nicméně o to víc mě zde určité věci překvapily. Mám pocit, že Lang úplně vynechal tu Jacquesovu posledlost a změnil konec, ale už je to skoro rok, co jsem to viděl. Jean Gabin je tady super jako vždycky. Na francouzských dramatech 30. a 40. let jsem vždycky oceňoval to, že ukazovaly věci trošku otevřeněji než cenzurovaná Amerika :-) ()
Samotný příběh je dobrý, přece jen je to vlastně francouzská klasika, ale v tomhle podání je výborný hlavně díky hereckým představitelům, kteří se zde sešli. Jean Gabin patří k nejlepším francouzským hercům, a tohle je snímek, který to docela pěkně dokazuje. I když je to na první pohled obyčejná historka z železnice, člověk zde hraje hlavní roli. ()
Výborně natočený, místy roztomile až směšně naivní skorofilm-noir. ()
Zbožňujem, keď zadám do vyhľadávania filmu "človek beštia" a čsfd mi nájde 5 filmov a anijeden z nich nie je správny. Potom si vyhľadám na imdb orginálny názov, skopírujem ho do okienka vyhľadaj na čsfd a nájde mi film "člověk bestie". Tak sa sám seba pýtam, ak je toto československá filmová databáza, kde je "k***a" slovenská časť??? Samotný film, evidenetne ovplyvnený úspechom Friga na mašine si vyslovene pochutnáva na záberoch (na tú dobu skvelých) na rušne, lokomotívy,vozne a vlakové súpravy. Horšie to však už je z dejom. To, že príbeh rozpráva aj postava, ktorá nakoniec dopadne ako dopadne je jedným z dôvodov, prečo je film tak nudný. Ani to, že sa potvrdí že za všetkým treba hľadať ženu filmu nijako neprospeje. Je to také melancholické a nezvládnuté spracovanie románu Zolu. Spomenul som to viackrát, málokedy sa filmové spracovanie vyrovná tomu knižnému a v tomto filme to bije do očí priam giganticky. Na rok 1938 si filmári na seba vzali asi ešte priťažké sústo, kedže kinematografia bola ešte tam, kde bola. 45%, budete sa nudiť a ak nie ste bláznom do filmovej klasiky tak to ani nezapínajte. Ja klasiku milujem, ale toto proste nevyšlo... ()
ocenenia : MFF Benátky 1939 - Súťažný výber ()
Viděl jsem suchý a drsný film o lásce, který by rozhodně snesl -noir příponu. Navíc v prostředí démonických parních strojů, které nezastavují, ale pouze drtí co jim stojí v cestě, stejně jako Gabin v roli Lantiera. Tato postava s nenuceně avšak uceleně prokresleným charakterem (rukou mistra), působí trochu jako ošklivě zadřená tříska (nebo Tříska na promínání Trierova Antikrista) a udává tón celému filmu. Celkem vzato, nadčasový film, kterému není mnoho co vyčítat. PS: Zajímalo by mě, jestli Renoair (případně Zola) opravdu chtěl sdělit, že Lantier je ona "bestie" z titulku. ()
"Zítřek bude jako včerejšek." Nádraží Saint-Lazare sloužilo jako předloha již Claudu Monetovi, příteli Augusta Renoira, otce Jeana Renoira, stejně jako přítele Emila Zoly, obdivovatele obou malířů. A film Jeana Renoira je právě slavným obrazům blízko. Vlaky, koleje, cigaretový dým, pot, vztek, láska, nenávist - vše je vyjadřováno s lehkostí tahů štětcem. Zdánlivě matně, chladně - přesto jistě závažně a plný emocí. ()
Renoir, Zola a Gabin. Francúzska herecká ikona v úlohe strojvodcu hrá opäť raz osamelého antihrdinu zo spoločenskej periférie, ktorý sa nešťastne zamiluje a jeho osud je spečatený. Veľmi pekná kamera (ladné pohyby s premyselnou mizanscénou), orchestrálna hudba (miestami som sa cítil ako vo filharmónii) a poetické dialógy, ktorých nositeľkou je najmä postava femme fatale v stvárnení Simone Simon. Výborne vygradované, tragické finále. PS: osobne mám radšej Langovú noirovú verziu, aj keď predlohe bol vernejší Renoir a mal zmysel pre poetiku záberov. ()