Stalinův státní pohřeb

Čo je veľa, to je veľa. Aj ako oslava najväčšieho vraha v histórii ľudstva sú dve hodiny priveľa. Nie som zástancom toho, aby sa akýmkoľvek zločincom vytvárali monumenty, či už pozitívne alebo negatívne, a ľudia si ich tak mohli pamätať a pripomínať ich meno. No a monumentom je aj tento film, ktorý v dokonalej kvalite oživuje obrázky z momentov, ktoré ľudstvo nemalo nikdy zažiť. Pridáva naviac nepôvodný zvuk, ktorý im dáva silný pocit autentickosti, až z toho mrazí a človek s trochu pomýleným myslením môže pri tých ódach začať diktátora obdivovať. Nepochybne sa takí nájdu a nepomôže im záverečné objasnenie v titulkoch. Takže tri hviezdy za výbornú technickú stránku a kvalitu odvedenej práce a nula hviezd za myšlienku a zmysel filmu. –––– Vzpomínali jsme na to, jak žil nejlepší člověk na planetě, který zvítězil v každé bitvě, který myslel na všechny lidi na světě, a téměř vůbec nemyslel na sebe. (02.11.2021)

Koncept dvě a čtvrt hodiny dlouhého střihového dokumentu je prostý – pomocí oficiálních vládních záběrů a bez mimoobrazového komentáře nebo hudby rekonstruuje dění v Sovětském svazu během čtyř dnů po smrti Stalina. Kvalitně zrestaurované archivní materiály, původně sloužící komunistické propagandě, ovšem Loznica využívá k tomu, aby zvýraznil absurditu a rozkryl prázdnotu kultu osobnosti. Vrstevnatý zvukový design a opakování obsahově podobných záběrů ukazují, do jaké míry bylo uctívání vůdce založené na mechanické reprodukci nicneříkajících symbolů a emblémů stalinistické ikonografie. 90% (10.11.2020)

Jeden z najšpičkovejších historických dokumentov, aké som ked videl. A pritom informácie zhola žiadne, okrem vystúpení komunistických pohlavárov v závere. Ale z filmu ide obrovská atmosféra, mráz, a to nielen preto, že tam zúril ruský marec. Striedanie čiernobielych a farebných scén bolo fantastické. Pozerať sa na ľudí ako povinne, ale aj úprimne plačú za svojim diktátorom, to ma nechávalo v nemom úžase. Celý Sovietsky Zväz sa na pár hodín povinne kompletne zastavil. A na tribúne bolo zaujímavé sledovať, ako si Chruščov hrkúta s Berijom, aby ho o pár mesiacov nechal odstrániť... (10.11.2021)

Zde půjdu proti proudu. Čekal jsem od dvě a čtvrt hodiny dlouhého dokumentu mnohé. Upřímně řečeno se nám ale nejvíce dostalo, krom sáhodlouhého žvanění sovětských představitelů buď na samotném pohřbu nebo do tlampačů, pohledů na tisíce a tisíce lidí, mířících k tělu Josifa Vissarionoviče Stalina. My sami jsme Stalina zahlédli jen v úvodu a pouze na chvíli. Ty zajímavější momenty se mísily s pořád dokola se opakujícími tytéž záběry, které jsme viděli už stokrát. Jen se měnily obličeje, jinak šlo pořád o totéž. A to je ve více než dvě hodiny dlouhém dokumentu trochu problém. (04.11.2021)

Zpočátku si lze prohlédnout všechny světové komunistické vůdce, co se tam sjeli a také vůdce sovětské. Mezi těmi, kdo měli projev z ochozu mausolea je intrikán Berija, ten s lesknoucími se sklíčky brýlí. Ostatně ten Stalina údajně odpravil. Škoda, že v dokumentu není uvedeno, že během pohřbu byly ušlapány stovky lidí, viz: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/stalinovu-rakev-chteli-videt-vsichni-vzpomina-pametnik-ktery/r~32116836032d11e78af8002590604f2e/ (06.09.2020)