Psychologické drama s Michelem Simonem v roli účetního a amatérského malíře Maurice Legranda, který je nešťastný se svou ženou Adele. Jednoho dne potká na ulici dívku Lulu a zamiluje se do ní. Maurice ovšem neví, že Lulu je prostitutka patří pasákovi a kuplíři jménem Dede.(ilDivino)
Film nakrútený podľa rovnomenného románu Georgea de la Fouchardièra (1874 – 1946) a divadelnej hry Andrého Mouëzyho-Éona (1880 – 1967). Režisér v ňom využíva tematické prvky a štylistické prostriedky, ku ktorým sa vracal aj vo svojich neskorších filmoch. – Hlavnou postavou je Maurice Legrand, slaboch, ktorého nerešpektujú ani kolegovia v práci, ani jeho vlastná žena. Jedného večera sa vracia domov z práce a natrafí na Lulu, ako dostáva bitku na ulici. Legrand do bitky zasiahne a odprevadí Lulu domov, keďže je do nej od prvej chvíle zbláznený. Nevie však o tom, že Lulu sa proti nemu spriahla so svojím pasákom a frajerom Dédém (mužom, ktorý ju predtým bil) a romancu s ním len predstiera, aby od neho získala peniaze a obrazy, ktoré bude môcť neskôr spolu s Dédém opäť predať za vyššiu cenu.(MFFK Febiofest)
O tom, či sa mi bude Fena páčiť, rozhodla až jej záverečná štvrtina, ktorá nasledovala po zásadnom zvrate, takže je znova dobre, že som o filme vopred vôbec nič nevedel. Pripomenie trochu Sternbergovho Modrého anjela, ale je to film podľa románu, takže si tieto filmy navzájom nemajú čo vyčítať. Je otázne, či za maliarovým morálnym, psychickým a spoločenským úpadkom stojí práve hlavná ženská postava, predsa len si za svoje rozhodnutia môže sám. Ja by som za jeho chovaním ale videl tiež ženu, len inú. V tomto je Renoirov film skutočne psychologický, vzťahy medzi postavami sú osudovo previazané, aj keď nie vždy priamo. Dôležitú úlohu vo filme hrá aj prostredie Montmartru, ale na to, aby sme boli svedkami niečoho pozítivnejšieho, nám tu chýba oná dobrá duša v podobe nejakej Amélie. Solídna dráma ako zo života.(26.4.2013)
Nepomyslel by som si, že ma nejaký remake nadchne viac (dokonca v americkej koprodukcii), než kvalitne vypiplaný originál. Langova Scarlet street skrátka vyhráva formálnou brilantnosťou a nenormálnou precítenosťou o akej sa nemôže snívať ani mnohým inscenáciam majstrovských kvalít. Fena je naproti tomu ako film civilnejší, mapuje mestské nálady nedokonalých životných osudov a ich konfrontačnú líniu stavia naprieč disharmonickým túžbam rôznorodosti charakterov. Na rozhraní tejto demarkačnej línie sledujeme citové rozpoloženie dobráka maliara, váženého muža stredného veku a vypočítavú morálnu trosku, ktorá sa ho snaží ošklbať. O to viac celá situácia zamrzí, keď vidíme, ako si mladá žena necháva pošliapať svoju hrdosť od takého zbabelca, akým je Dede. Dalo by sa povedať, že toto dielo predznamenáva francúzsko 30.rokov ako dekádu realizmu (či už klasického alebo poetického) a mnoho vnáša i do života obyčajných ľudí. Ich neopísateľné čaro je z dnešného pohľadu neopakovateľné.(15.4.2015)
3,5 - Renoirova verze nesahá ani po kotníky famózní Scarlet Street. Langova dokonalá práce s misanscénou, symbolické prolínání záběrů, stokrát lepší herecké obsazení a propracovanost detailů prostě nemá konkurenta. Například scénu se soudním přelíčením Renoir zbytečně natahuje, je to nuda. Oproti tomu Lang se s ní vypořádal typicky po svém - zkratkovitě a hlavně geniálně. Promiň Royi, La Chiene prostě nemá čím nadchnout. Možná by ses měl konečně podívat na Scarlet Street, abys pochopil. :-)(11.2.2008)
Upřímně řečeno, noirová stylizace Langovy Scarlet Street mě bavila o dost víc. Přišlo mi, jako by se Renoir bál jen trochu silnějších emocí...(24.12.2007)
(1001) "Následující hra není ani komedie, ani drama. Nemá žádné morální cokoli a nedokazuje vůbec nic." Jako u některých dalších filmů je třeba zde uvést, že jsem film viděla v době, kdy jsem se ještě neuměla dívat na filmy, takže bůh ví, jak jsem to tehdy vlastně viděla.(8.9.2010)
Anderton
O tom, či sa mi bude Fena páčiť, rozhodla až jej záverečná štvrtina, ktorá nasledovala po zásadnom zvrate, takže je znova dobre, že som o filme vopred vôbec nič nevedel. Pripomenie trochu Sternbergovho Modrého anjela, ale je to film podľa románu, takže si tieto filmy navzájom nemajú čo vyčítať. Je otázne, či za maliarovým morálnym, psychickým a spoločenským úpadkom stojí práve hlavná ženská postava, predsa len si za svoje rozhodnutia môže sám. Ja by som za jeho chovaním ale videl tiež ženu, len inú. V tomto je Renoirov film skutočne psychologický, vzťahy medzi postavami sú osudovo previazané, aj keď nie vždy priamo. Dôležitú úlohu vo filme hrá aj prostredie Montmartru, ale na to, aby sme boli svedkami niečoho pozítivnejšieho, nám tu chýba oná dobrá duša v podobe nejakej Amélie. Solídna dráma ako zo života.(26.4.2013)
MikO_NR_1909
Nepomyslel by som si, že ma nejaký remake nadchne viac (dokonca v americkej koprodukcii), než kvalitne vypiplaný originál. Langova Scarlet street skrátka vyhráva formálnou brilantnosťou a nenormálnou precítenosťou o akej sa nemôže snívať ani mnohým inscenáciam majstrovských kvalít. Fena je naproti tomu ako film civilnejší, mapuje mestské nálady nedokonalých životných osudov a ich konfrontačnú líniu stavia naprieč disharmonickým túžbam rôznorodosti charakterov. Na rozhraní tejto demarkačnej línie sledujeme citové rozpoloženie dobráka maliara, váženého muža stredného veku a vypočítavú morálnu trosku, ktorá sa ho snaží ošklbať. O to viac celá situácia zamrzí, keď vidíme, ako si mladá žena necháva pošliapať svoju hrdosť od takého zbabelca, akým je Dede. Dalo by sa povedať, že toto dielo predznamenáva francúzsko 30.rokov ako dekádu realizmu (či už klasického alebo poetického) a mnoho vnáša i do života obyčajných ľudí. Ich neopísateľné čaro je z dnešného pohľadu neopakovateľné.(15.4.2015)
Bebacek
3,5 - Renoirova verze nesahá ani po kotníky famózní Scarlet Street. Langova dokonalá práce s misanscénou, symbolické prolínání záběrů, stokrát lepší herecké obsazení a propracovanost detailů prostě nemá konkurenta. Například scénu se soudním přelíčením Renoir zbytečně natahuje, je to nuda. Oproti tomu Lang se s ní vypořádal typicky po svém - zkratkovitě a hlavně geniálně. Promiň Royi, La Chiene prostě nemá čím nadchnout. Možná by ses měl konečně podívat na Scarlet Street, abys pochopil. :-)(11.2.2008)
EdaS
Upřímně řečeno, noirová stylizace Langovy Scarlet Street mě bavila o dost víc. Přišlo mi, jako by se Renoir bál jen trochu silnějších emocí...(24.12.2007)
Morien
(1001) "Následující hra není ani komedie, ani drama. Nemá žádné morální cokoli a nedokazuje vůbec nic." Jako u některých dalších filmů je třeba zde uvést, že jsem film viděla v době, kdy jsem se ještě neuměla dívat na filmy, takže bůh ví, jak jsem to tehdy vlastně viděla.(8.9.2010)