Díra

Šťavnatý iberský gastrospeciál o elegantním řešení nejpalčivějších problémů veřejného stravování a delikatesní sociologická studie o tom, jaké dobroty se servírují na úplném dně humanity. Audiovizuální důkaz, že i sebeidealističtějšího intelektuála dona Chichota, hozeného mezi bandu zhovadilých větrných mlýnů, ten smích nakonec přejde, a on pochopí, že ten komunismus prostě nevybuduje, protože dělnická třída je banda omezených animálních zkurvenců s mimořádně vyvinutým pudem pro vlastní trika. Dialogově velmi kalorické, téměř geniálně naservírované, plné originálních masitých nápadů, a tak je hrozná škoda, že šéfkuchaři na závěr bouchla trouba a ta krásně promaštěná díra vyústila do hajzlu. Konkluze, že symbolem a řešením radikální systémové změny je náhlá mongoloidní holčička jedoucí výtahem nahoru, je absolutně sofististikovaný metamfetaminový myslomrd, který vám málem chuťově dokurví celou předchozí hostinu. A to se v hájkuzin prostě musí ztrestat odnětím minimálně jedné myšulínské hvězdy. (22.03.2020)

Měl jsem pocit, jak kdyby se horor Kostka vyexpil do nové dimenze a tou je španělská pecka Díra. Napjatej jsem byl jak struna od kytary Bruce Dickinsona a užíval si tu minimalistickou atmosféru, kde jste žádnou z minuty nemohli vynechat, protože každá v tom uceleném ději měla absolutní smysl. Jen škoda, že závěr to trošku sejmul. Tam by se s tím asi dalo pohrát líp. (29.03.2020)

„SNĚZ, NEBO BUDEŠ SNĚZEN…“ /// Nechutné lidoužrotská psychárna z důmyslnýho místa zvanýho Díra. Převýchovný Vertikální samosprávní centrum a pokus o nastartování spontánní solidarity. Předpokládám, že každýmu došlo, že nejde o místo pro milovníky knih. Přesto by film mohl bavit milovníky divadelních dramat. Premisa je totiž jednoduchá a herecký obsazení skromný. Všechno je ovšem podáno celkem výstižně. Je to takovej podivnej film o nás, lidech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju místa, kde jsou hovna nejefektivnější argument. 2.) Při pohledu na Kostku, mě nikdy nenapadlo, že jednou může sloužit dezert Panna Cotta jako poselství. 3.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (25.03.2020)

Tam by se koronavirus šířil jedna báseň, brrr. Na jednu stranu je to relativně doslovné společensko kritické podobenství s možná trochu moc do abstraktna ujetou koncovkou, na stranu druhou je to zároveň i dost brutální a výživnej masakr, kterej se nebojí jít lehce za hranu diváckého komfortu a být drsnější než drtivá většina Netflix produkce. Výslednej tvar sice není úplně neprůstřelnej, role některých vedlejších postav zůstane mlhavá, ale kolem a kolem má El hoyo takový švih, tempo a koule, že bezesporu zůstane v paměti jako ten film "o tom divným vertikálním vězení s plošinou plnou jídla", o kterém se bude vyprávět. (20.03.2020)

Mě ten systém se žrádlem, připoměl EU, tam taky nejluxusnější jídlo má Macron a Merkelová, pak tzv Evropa první kategorie a my češi a slováci jsme to dno kam se dostanou leda taky zbytky co nikdo nechce,. takže ten vertikální žrádlovej systém mě naprosto fascinoval. Jinak je to hodně chtyrej biják, to se musí nechat, koncem se teda na to hodil trošku bobek, ale ten zbylej čas je v richtigu. (25.03.2020)