Атлантида
Atlantída
Obsahy(1)
V dystopické vizi Ukrajiny se v blízké budoucnosti setká bývalý voják trpící PTSD s mladou dobrovolnicí, která se snaží obnovit energii míru v násilné společnosti. Muž nyní musí najít rovnováhu mezi chaosem a svou sklíčeností... Východní Ukrajina v blízké budoucnosti. Zdevastovaný svět, zcela nevhodný pro lidský život. Sergej je bývalý voják s posttraumatickou stresovou poruchou, který se nedokáže přizpůsobit nové realitě - narušenému životu a zemi v troskách. Když konečně zavřou továrnu, kde pracuje, rozhodne se připojit k misi Černý tulipán, která je zaměřena na exhumaci válečných mrtvol. Spolu s Katjou uskutečňuje svůj sen o lepší budoucnosti. Bude schopen žít bez války a přijmout sebe takového, jaký je? (Cinemax)
(více)Recenze (16)
kdo si pamatuje na začátky tohohle konfliktu,ví z ještě tehdy dostupných videí z té doby ,že to bylo krutější než se tady ukazuje.Snímek se soustředil na dva bývalé bojovníky s postraumatickým postižením.Ukrajinci mají své kořeny v Ruské říši.A když se do sebe zakousnou ve válce dva Rusové tak jsou jak buldoci bojují tak dlouho až jeden odpadne.O hercích nejde nic dohledat všichni mají jen tuto roli.Pokud jsou to neherci klobouk dolů.Holyvúďané se mají ještě co učit.P.S. komu slouží války???Obyvatelům té které země určitě ne - těm přinášejí jen bolest a pláč nad hroby. ()
Zatraceně pomalá filmařina, ale s bezbřehým množstvím nápadů, které se režisérovi zatraceně nedají upřít. Jako, kdybych koukal na současného Andreje Tarkovskiho. Navíc ta termokamera, to je nápad, to si prostě nevymyslíte. Nic pro běžného diváka, ale na druhou stranu kousek, který Vám bude dlouho rezonovat v hlavě. Je možné, že zrovna takový kousek přišel z Ukrajiny? Klobouk dolů. Ukrajina je svým vzezřením na dystopické motivy jako zrozená. ()
Blade Water Runner Ukraine. Skvěle nasnímaná, pomalá a bohužel příliš natahovaná dystopie o vychladlé zemi, kde na vřelý záběr musí Vasjanovič použít termální kameru. Sugestivní statement. [IFFR 2020] ()
Aneb láska prochází termokamerou...... Ukrajinský snímek 'Atlantis' od režiséra Valentyna Vasjanovyče může působit jako minimalistická sbírka zdánlivě nesouvisejících statických záběrů – ač nepopiratelně vizuálně úchvatných. Jde však o velice sofistikovanou dystopickou alegorii, která se pokouší na pozadí poválečného marasmu vyobrazit vzplanutí té nejvzácnější lidské emoce – lásky. Skutečně dokonalá filmová definice abstraktního dramatu. ()
Do posledního detailu propracovaná filmařina, smutný příběh válečného veterána protloukajícího se zničenou krajinou, který neumí odejít, protože již neumí normálně žít. Převážně statická kamera se stává značně dynamickou při pomalých zoomech. Především sekvence příjezdu auta s označením 200 až po otevření zadních dveří je nasnímána naprosto fantasticky. Překonává úvodní scénu, v níž kamera odmítá připustit jinou variantu, než že byl pohřben živý člověk. Atlantida naoko ukazuje poválečné rány v krajině, ale ve skutečnosti se soustředí především na rány v duších lidí, lidí kteří doma opustili piano, vzali pušku a šli do války. ()
Drsná ukrainská psychologická dráma s vynikajúcou kamerou a dlhými, mlkvymi, zábermi presne tak, ako to milujem. Navyše s romantickou zápletkou! Po takýchto filmoch sa teším, že mám teplú vodu, park so zeleňou kúsok od domu... Jednoducho z maličkostí. ()
Dívat se do akvária je zábavnější. Snímek bez děje a bez myšlenky. ()
Film, který vypráví především náladou a obrazy. Tarkovskij to sice není, ale i tak film vyžaduje vnímavého diváka, který je naladěný na pomalé tempo, ponurou atmosféru a z explicitního hlediska téměř nepostřehnutelný děj. Poválečná love story z válkou zdevastované oblasti, ve které člověka už nic dobrého nečeká. Atlantis je působivý film i z toho důvodu, že se vize a obavy filmařů do určité míry právě naplňují. Film byl takřka celý natočen v roce 2018 v Mariupolu, v oblasti oceláren Azovstal, které v těchto dnech čelí masivní ruské ofenzivě. ()
„Šel jsem do války a myslel že něco změním….Pořád jsou to kovaní Sověti. Chtějí, aby přišel car a vyřešil problém." Málo který film je asi tak příhodný k současným událostem na Ukrajině jako právě tento snímek odehrávající se v blízké budoucnosti (po skončení války na území Donbasu). "Stovky min v zemi, zničené továrny, znečištěná voda," to je realita, kterou asi přináší každá delší dobu trvající válka, tak se člověk může jen modlit, aby to nebyla realita i pro dnešní Ukrajinu. Bohužel ten film nic moc jiného než takto depresivní obrázek na válkou zničenou zemi (s pohledem na hnus exhumovaných obětí válečného konfliktu) nenabízí. Skoro zde není srozumitelný děj (s nějakým vývojem postav) a i ta jakási "romantická" linka v závěru (s dosti explicitní sexuální scénou) jako by neměla žádné jiné srozumitelné opodstatnění než to, že autoři do té vší depresivní šedi chtěli dát aspoň něco atraktivního. Někteří zde oceňují pomalou filmařinu, no já nevím, ale když se tu nic neděje, tak ani sebe lepší kamera to podle mě nemůže zachránit. PS: Zkouknuto na počest všech ukrajinských obětí putinovské agrese. ()
Dokopy možno 15 nudných statických záberov za celý film, kde sa zo začiatku celkom aj niečo deje, ale postupom času vás tento štýl filmu prestane baviť. A posledná polhodina už úplne vypustila a vôbec nič neprináša, len dlhotrvajúcu nudu. ()
Pro Ukrajince bolestivý film o realitě všedních ukrajinských válečných dnů. Pro ostatní, především nevědící nic o tom, co se na východě Ukrajiny děje, je takové vnímání daných skutků spíše odtažité. Daná atmosféra a veškeré dění je z období roku 2025, představující rok po pravděpodobném konci války. Právě v oblasti východní Ukrajiny. Z kontextu je patrné, že je vítězství právě na straně Ukrajiny. V Donbasu je ale návrat do předválečné doby velmi těžký. Všude obrovské škody na majetku i na přírodě. Zničené továrny, zatopené doly, otrávena voda včetně půdy. Co scéna, to dramatický a extrémně traumatizující okamžik v jednom záběru, který vyvolává dojem, jakoby nechtěl nikdy skončit. Ono je to něco jako hyperrealismus silně prorážející pancíř možného odcizení. Divák se tak více zapojuje do každičkého dění, takže jakoby tam byl svým způsobem přítomen. Tím je každá scéna, představovaná statickou kamerou zjišťující vyobrazenými postavami vztah světového názoru, nemálo přesvědčivá, což překračuje hranice veškeré propagandy a spekulací. Realita je prostě jiná, než jak spousta idealistů očekávala. Dalo by se i říct, že je tak vlastně vyobrazena postapokalyptická obtížná materialita v čase mezi strašlivou minulostí a nejistou budoucností. Tento snímek se tak pokouší vyobrazit ukrajinský svět po rusko-ukrajinské válce, a to vcelku odvážně daleko před jejím skutečným koncem. Tím se snímek naprosto vymyká socialisticko-realistické tradici v zobrazení poválečného období. Infračervená kamera na samém začátku zobrazuje odkrývání lidských těl v dané oblasti, čímž se divák připravuje na realismus se sci-fi přístupem k daným okamžikům. Na začátku se tak vyobrazuje vražda a zakopání těla. Na konci milostný pár, který našel vzájemnou lásku na beznadějném místě. Když se tyto dvě scény spojí, danou myšlenku nechť s každý vyobrazí sám. Všichni žijeme v beznadějné době a když se podíváme na zpravodajství plné válečných obrazů přikrášlené emocemi, i to je jen další nástroj manipulace. Mějme oči otevřené. Realismus opravdu někdy dokáže šokovat. A tento snímek to dokazuje mistrovsky. ()
Snímek má atmosféru a snaží se zprostředkovat hlavní myšlenku, tedy že ani po válce to o moc lepší nebude, ale jinak jsou to spíš nicneříkající postapokalyptické obrazy. I přes utahanost řady scén není ani ten náznak příběhu dotažený do konce. ()
Sledování jsem pravidelně prokládal upřenym zíránim na hodinky a čas jsem tlačil všim co bylo po ruce. Beru to, pochopil jsem to a svym způsobem to i uznávám, ale větší nudu jsem snad nezažil. Jasně že to diváka má bolet, rozumim tomu a účel, tedy rozšířit povědomí o tom, co se ne zas tak daleko od nás děje, to plní skvěle. ()
Další z řady snímků,který Vám dopřeje nerušený spánek,když nemůžete zabrat.Snímek asi vystihne nejvíc,že je to jen nuda, nuda, šeď, šeď. Snímek co natočíš za 20 minut jako krátkometrážní,natáhneš jako celovečerák za nesmyslnou minutáž,abys ty diváky zazdil do peřin.Je možná pěkný,že statická kamera nechá pracovat pozadí svým životem,ale po čase se to neustále opakuje jak kolovrátekt,že po chvilce zas hodíš šlofíka.O Ukrajině zas víme to,co každý,silnice pěkný,který už máme taky.Lidi co žijou,protože už jsou zvyknutý a co dál?Romantika na konec bylo jak péro do zdi.Se divím,že jsem tenhle buržoázní skvost dojel.Pravda,na konci už můžeš časově přejíždět,protože zde se skoro nemluví,tedy kromě toho,že patalog Slavíček Vám odkřene u mrtvoly i pravou chlopeň a olivový svetr.15% ()
Film s poměrně zřetelnou myšlenkou, která prosakuje i do vizuální koncepce snímku. Obrazy jsou nakonec to, co vám z filmu v paměti nejspíše zůstane. To vše snesitelné na max 70 minutách, 106 tomut filmu opravdu nesluší a patnáctiminutový záběr na přerovnávání kostiček by mi býval stačil jednou. Filmům, které naprosto rezignují na jakoukoli diváckou stravitelnost, nemůžu dát z principu víc jak 3 hvězdy. ()
Film, který ukazuje, co je to PTSD a zničená krví nasáklá země jako by odrážela duši hlavního hrdiny. Silné emotivní dílo, se kterým bylo zajímavé se seznámit. Někomu to muže přijít monotonní a prazdným a od toho nudným, ale přesně tahle nalada je u člověka trpícího PTSD a dej není to, co je třeba od tohoto díla očekavat. ()