Elena et les hommes
Eliana e gli uomini
Paris Does Strange Things
Paris Does Strange Things
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirKamera:
Claude RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Ingrid Bergman, Jean Marais, Mel Ferrer, Juliette Gréco, Pierre Bertin, Dora Doll, Magali Noël, Jean Richard, Jean Claudio, Gaston Modot, Jean-Claude Brialy (více)Obsahy(2)
Krásná polská vdova hledá v Paříži muže svých snů... Paříž 1880. Poněkud extravagantní polská vdova Elena Sorokovská se pohybuje v nejvyšší pařížské společnosti. Občas pomůže svým milencům při budování jejich kariéry a každého z nich obdaruje bílou kopretinou. Když vyčerpá své finance, rozhodne se pro manželský svazek s bohatým, malým, tlustým průmyslníkem. V tutéž chvíli však potkává dva muže – hraběte Henriho de Chevincourt a slavného generála Rollana, hrdinu Francie. Po váhání a různých peripetiích se nakonec rozhodne pro toho, komu patří její srdce... Komedie natočená jemnou hravou rukou Jeana Renoira s Ingrid Bergmanovou, Jeanem Maraisem a Melem Ferrerem v hlavních rolích. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Schudobnelá šľachtičná i s matkou trápi sa a súži. Imanie im chýba, snáď dodajú ho muži. Núka sa Bergmanke začínajúci skladateľ, no jeho majetok nestojí za bagateľ. Snáď zapletať jej slúžky budú zlatý copánok, ak vydá sa za výrobcu topánok. No v neistých časoch aj podnikanie je veľký risk, tak uvažuje: láska k uniforme istejší je zisk! Stála gáža, renta, samé výhody - hoc palác to nie je, do staroby užije si pohody. Popritom myslieť na vlasť a Francúzska slávu a potom už jeden z vojakov nájde si krásavicu poľskú, plavú. Naznačené romanticko - národné limo je dochutené výraznými farbami, rolami i komickými scénami. Hodnotenie je jasné, sem sa s dvomi hviezdami! ()
Slaboučká záležitost. Pokud kostýmní filmy z 50. let, tak lépe vybírat v německé jazykové oblasti. ()
Človek si hovorí, že behom života by ako milovník kinematografie mal vzhliadnuť každý film najväčších velikánov svetového filmu. Je však otázne, či do toho rátať aj čisto komerčné štúdiové projekty, kde tvorcovi ide iba o pobavenie nenáročného publika. A to aj ak si sám napíše scenár. To, čo ešte fungovalo v Zlatom kočiari, čiže snaha o zainteresovanie diváka do deja, tu vôbec nefunguje a film si užijú asi len unudené postaršie paničky v domácnosti, ktoré chcú vidieť nejakú tú rozprávkovú kostýmovú romantiku. V záplave podobných filmov 50tych rokov v krajine galského kohúta sa vôbec nečudujem, že tu vznikla nová vlna. Je ale smutné, že musela pôsobiť ako kontrapunkt aj proti jednému z najväčších velikánov tamojšieho a svetového filmu vôbec. Ale čo, komerčné zakázky točil aj Buňuel a Hitchcock. Aspoň sa pozeráme hodinu a pol na vyfintenú Ingrid. ()
Místy zábavná, příjemně zahraná hloupost. 50% ()
Kostýmní romance, odehrávající se v Paříži koncem devatenáctého století byla – tak trochu nečekaně – nabídnuta švédské filmové hvězdě Ingrid Bergman. A ta ji s radostí přijala. Bohužel, Renoirův film se příliš nepovedl – jako by se režisér a scénárista zároveň nemohl rozhodnout, zda bude film vážný nebo veselý. Pro jistotu je tedy nejen vážný a veselý, ale také vlastenecky uvědomělý, snad aby diváci nebyli ochuzeni o žádný z mnoha výjevů francouzské odvahy a hrdinství. Herci se spíše pitvoří a hrají zcela nemožné postavy, které připomínají pimprlové divadýlko, včetně Jeana Maraise, který se sem vlastně příliš nehodí (zřejmě osvědčená pojistka pro případ, že by Ingrid Bergman nezabrala). Kvalitu filmu v tomto případě neurčují tvůrci, ale obsah a ten je slabý. Velmi slabý. ()
Inšpirované skutočnou postavou generála sukničkára a veľkú postavu republiky - generála Boulangera, avšak cieľ režiséra hlavne pobaviť nejak nevyšiel. Možno pár situácií, keď si dvaja dajú na frňák po noblesnom vyzvaní na súboj a nakoniec po súboji sa ešte kontrolujú či si navzájom veľmi neublížili, to bolo celkom vtipné. Tak aspoň an Ingrid sa dobre pozeralo, vtedy ešte herečky ako dámy. Aj Maraisa som videl zakukovať. Ale skôr na hereckého kolegu, že? 🫢 Ina žánrová konvenčnosť, ktorá získava na cene len preto, že je to staré a farebné. ()
Karneval malovaný impresionisty s anarchistickými názory. ()
Sladký priemer utopený v záplave pestrofarebných kostýmov. ()
Nemá cenu kazit si tuhle lehkonohou frašku s ostrými střihy přemýšlením nad dějem. Ten je zcela podružný a, popravdě, i úplně nesmyslný. Brát ho do důsledků, je vlastně tragický. KOUSEK DĚJE Zchudlá šlechtična se hodlá provdat za bohatého přízemního maloměšťáka, který ji bez mrknutí oka strká do postele chlapíkovi, od něhož doufá získat výhody. Mladý přitroublík nucený do sňatku kvůli výhodnému spojení firem svoji snoubenku tak přehlíží, že ji k jejímu zoufalství podvádí zcela veřejně. Úplatní muži v pozadí, kteří chtějí ve Francii nastolit diktaturu za pomoci oblíbeného generála. Tupost mas, které adorují vojenské ctnosti.... Ve filmu je ale vše podáno odlehčeně a zkarikovaně, takže to působí, jako milá, lehce ztřeštěná, selanka. Je zbytečné nad tím hloubat, divák by si měl spíš vychutnat sem tam nějaký ten vtip, elegantní šaty a hysterické pobíhání všech s výjimkou polské princezny, která svým klidem a okamžitou adaptací na stále se měnící situaci dokáže vybruslit z každého potenciálního průšvihu. ()
To si můžete pustit nejblbější červenou knihovnu ze třicátých let, k tomu přilejt kýbl pestrých barev a vyleze vám z toho Elena a její amanti. Film zmiňovanej v dějinách světové kinematografie jenom proto, že ho natočil Renoir. Mě tahle secesní historka v papundeklových kulisách prostě nebavila. A Ingrid Bergman byla půvabná pouze v kloboucích, páč její vlasové kreace byly dost průser. ()
Půvabná Ingrid Bergmanová je v roli ovdovělé kněžny lehce uvěřitelná, nápadníci se řadí do fronty a někteří se snaží předbíhat.. Není to sice žádná pecka, ale na druhou stranu ani propadák.. Tuším, že právě herci to celé drží nad vodou, Mel Ferrer i Jean Marais báječní, pro mě koukatelné bez potíží a ta bílá kopretina pro štěstí by se hodila asi nám všem.. ()
Viděno ouplně náhodou, páč takovou blbinu na entou bych si s Bergmanovou nikdy záměrně nepustil. Je to o to větší ironie, že hned poté, byla geniální Anastasie, navíc pro Ingrid dokonce Oscarová. Shlédnuto, zapomenuto. Nedoporučuji absolutně nikomu. Ani skalním obdivovatelům Paní herečky. ()
Vyborna Yngryd Bergman v takejto priemernej traskarici z roku 1956. Jeana Marais -ho nemam rad, ale ako komedia - da sa. 62 % ()
U nás neznámá kapitolka z francouzské kinematografie, která pro Frantíky může být oblíbeným pamětnickým filmem. Herci vyzařují jistotu, výprava i kameramansko-režijní zvládnutí scén mají svou cenu, ale pro mě nad touto slaměnokloboukovou taškařicí divácky vítězí do historie hlouběji ponořené filmy s G.Phillipem nebo s J.Maraisem či třeba Bergmanovy Úsměvy letní noci. Zestárlé 3* ()
Roztáčí paraplíčka dostaveníček. Dáma, dárkyně měsíční slunečnice, až h(l)učí (h)loučky, paseka. Krškovské rety noří, s broukem v srdci, férie gentlemanství, do daleka. ()
Je velmi příjemné moci si oddechnout od filmů, co mají děj a spád. Je příjemná změna dívat se na film, který je postavený na hareckých osobnostech a vtipných dialozích. Film vás nenutí přemýšlet, místo toho vás nechá bezstarostně se unášet. Nese punc dávných grotesek, no láska tu má romantické kouzlo, které by mu současné filmy mohly závidět. ()
Francouzská historická červená knihovna a vůbec ne špatná. Komediální podtext dodává na roztomilosti vážených dam a gentlemanství vážených pánů. Jean Marais a Ingrid Bergman rozehráli svůj typický herecký koncert, na jaký jsme u nich zvyklí a tak snímek potěší i pobaví zároveň. Kostýmy jsou jedinečné a ušity do nejmenšího detailu. Barevnost zvýrazňuje až pastelovost barev, což v mnohém může vyznívat jako zbytečně přehnané. Viditelně se jedná o studiový počin, ale vzhledem k příběhu to nikterak nevadí. Kulisy jsou nad míru dokonalé. Na svou dobu i tak jde o vcelku svěží dílo. ()
Zřejmě to měla být třeskutá komedie. Na to aby zaujala by ale musela mít větší kouzlo a více talentů. Kouzlo měla pouze Ingrid, zbytek už byla jen stafáž čím dál tím horších paňáců v různých stádiích křeče. V křeči byl i plytký scénář. Výsledek je jen splasklá bublina za šesták. ()
Vůbec nechápu, že se k tomuto snímku nechali Jean Marais a Ingrid Bergman přemluvit. Chvílemi na mě film působil jako fraška či parodie klasických filmů. Rozhodně jde v mnohých situacích spíše o taškařici. Vůbec jsem nepochopil politickou situaci Paříže 1880. Po celou dobu šlo o dvě věci - o Elenu Sorokovskou a to, u kterého muže nakonec skončí a generála Rollana a jeho situaci v politice. Hlavně v domě nebo pak v bordelu mi svými situacemi dílo připomínalo Pension pro svobodné pány. ()
#244 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/937-elena-and-her-men ()