Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Děj závěrečné části Zafranoviće válečné trilogie se odehrává v letech 1928-1948. Na pozadí historických změn (nástup fašismu, rostoucí komunistické hnutí, druhá světová válka a občanská válka v Jugoslávii, rozhodující role komunistického odboje, Titova roztržka se Stalinem) sleduje osud mladého komunisty Tomislava K., jehož osobní život je čím dál více určován politickými událostmi. Film je založený na příběhu lásky a utrpení, ve kterém vynikne kritický postoj k revolucionářům a politikům, kteří ve jménu velkých idejí obětují skutečné lidské štěstí. Ukazuje, jak v určitých situacích neexistuje ta správná strana, na které stát. Zabývá se postavením člověka v bouřlivých dějinách, jež ho nakonec přesahují, a člověk se stává pouhým lístkem ve větru. Film byl v zemích bývalého socialistického bloku pro kritiku komunistického režimu bojkotován. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (14)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Zafranovič pochopitelně svůj režijní styl oproti předchozím dvěma dílům volné trilogie o Jugoslávii zmítané běsy 2. světové války nezměnil. Poslední část se od Okupace a Pádu Itálie liší jen větším záběrem - místo soustředění na jeden citlivý bod historie a konkrétní události sledujeme proměny společenské atmosféry země na osudech jednoho člověka a jeho nejbližších. Hlavní hrdina organizuje odpor proti okupantům, pozná důvěrně komfort německého koncentráku a po válce i ošemetnost politické angažovanosti v období stalinismu a Titova kultu osobnosti. Na dobu vzniku jde o značně otevřenou výpověď - minimálně oproti zbytku socialistického tábora. Pokud chcete zachytit čtvrtstoletí v dějinách tak komplikované země, nevyhnete se určitému zjednodušení a zploštění některých charakterů, které by si zasloužily větší prostor. Přesto se čtyřmi hvězdičkami a 80% spokojeností nemám problém. Z jediné scény, kdy se dva ustašovci vracejí z lovu na Židy, si člověk uvědomí hrůzu genocidy a důvod, proč je moderní historie jugoslávského území nasáklá krví. ()

Daddko 

všechny recenze uživatele

Príliš veľa tragédie v jednom filme. Podobne ako kontraverzný režisér Lordan Zafrenovič ide o jednen z najkontroverznejších filmov natočených počas komunistickej Juhoslávie a celého sovietskeho bloku. Režisér Zafrenovič patrí do tzv. „Pražskej školy“, študoval u Oskarového Emara Klosa. Ako Chorvát (!) kritizoval fašistické Ustašovské Chovátsko, bol disidentom a väznený za Tita, ale v 1989 bol členom vedenia komunistickej strany Chorvátska, po nástupe nacionalistického Tudžmana odišiel radšej do dobrovoľného exilu na viac ako 10 rokov. Žil v Paríži a Prahe. Po smrti Tudžmana sa vrátil a pokračuje v práci v Chorvátsku. Film Večerné zvony je politická dráma a zachytáva obdobie rokov 1928 až 1948 veľkých spoločenských zmien v Juhoslávii. V Európe nastupuje nacizmus, v Chorvátsku fašistické Ustašovské hnutie a zároveň silnie komunistické, až napokon vypukne druhá svetová vojna. Po vojne v 1948 sa Tito, teraz už Krvavý pes rozchádza so Stalinom a Východným blokom. Nastupuje znárodňovanie, vyháňanie iných národností (Maďari, Nemci), kolektivizácia. Hlavným hrdinom je Tomislav, intelektuál, spočiatku až fanatický komunista. Neváha dať stranícky pokyn k bratrovražde. Všetky tieto udalosti majú vplyv na jeho rodinný a súkromný život a domino efektom všetko padá k tragédii. Na rozdiel od predchádzajúcich filmov Zafrenoviča (Okupácia v 26 obrazoch, Pád Talianska) tento až protikomunistický film Východný blok sabotoval. Na svatbe Tomislava sa objavuje ako gratulant budúci minister domobrany Chorvátskeho fašistického štátu Slavko Kvaternik (dvojka po Pavelovičovi) a mladomanželom blahoželá biblickým : Milujte sa a množte sa. Pripitý svadobčan Edo doplňuje... a jebte a jebte. Našťastie (aspoň pre mňa) to 3 roky po uvedení filmu s celým socialistickým blokom jeblo. ()

Reklama

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

,, Někdy historie není učitelka, ale kurva..." Působivé drama o temné straně světa i našich duší. Podobně jako předhozí dva filmy se i tento rozjíždí pomalu a zaznamenává poněkud bezstarostný život, kde se nic moc dramatického něděje. Poučený divák však tuší, že objevující se a narůstající konflikty budou mít nedozírné následky. Byť kulisou této kroniky jsou 2.sv.válka i občanská válka, fakticky se zde příliš neválčí. Režisér se opět zaměřil na osudy jednotlivých postav, často v rámci společnosti nijak výjimečných, přesto navzájem zasahujících do svých i ostatních osudů. A opět je velmi težké najít sympatie k lidem, kteří jsou často kam vítr, tam plášť, kteří ve jménu idejí vraždí své nejbližší či kolaborují s nepřítelem. Je ospravedlnitelné, aby žena se kvůli záchraně manžela stala nacistickou děvkou? A ocení on její oběť, bez níž by dávno nežil? Film klade nesmírné množství otázek a částečně i odpovědí. Nejvíce také ukazuje surovost a zvrhlost komunismu, kde láska, cit a vášeň nemají místo. Kdo se nepřidá k povstání, bude zabit...neúcta k životu, přátelství a všem kladným hodnotám. Komunisté, kteří povstání zahájili, jsou nakonec nově příchozími komunisty po válce, a také těmi zbabělými, označeni za zrádce. Politické procesy zasáhly většinu zemí východního bloku. Ne že by člověk truchlil nad tím, jak se komunisté vraždí. Ale jejich činnost ubližuje i nevinným. R.Šerbedžija předvedl skvělý výkon, který především v poslední třetině filmu připomene nejlepší role R.Brzobohatého (zjm. ve Všech dobrých rodácích a Uchu) Ubylo symbolistních a snových scén, přesto občas se kamera zaměří na detail - kapající voda, nebo až oxymóronový obraz - umírající ženu vezou dva zřízenci, všichni tři jsou v bílém, uprostřed záhonů rudých růží. Rudá a bílá, krev a maso, život a smrt... ()

SeanLSD 

všechny recenze uživatele

Hoci náznaky toho boli už v predchádzajúcom PÁDE TALIANSKA, Zafranovič sa s komunistami naplno vysporiadal až v poslednej časti svojej trilógie. Pritom ale umelecky zostal verný svojmu prístupu.. - stále sú to veľké dejiny drviace jednotlivého človeka, ktorého pritom udržiava pri živote iba sex a hudba. Kým OKUPÁCIA V 26 OBRAZOCH hovorí o krutosti okupátorov a kolaborantov a PÁD TALIANSKA o krutosti okupátorov, kolaborantov a partizánov, VEČERNÉ ZVONY sa zameriavajú na odľudštenosť partizánov, respektíve novej moci, ktorá z nich po vojne vzišla. Pre mnohých je to trpké vytriezvenie, v ktorom už nikto nie je idealizovaný, v ktorom sú všetky pekné ideály a vzletné heslá determinované dobou a vybojovanou mocou, okolnosťami a záujmami. Zostáva iba človek v súkolí dejín, jeden zomletý, druhý vláčený, niekto má smolu a druhý vyviazne znovu a znovu. Víťazom býva ten najprispôsobivejší - a na morálne víťazstvo sa veľmi nehrá. 8/10 ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Zafranovičova válečná trilogie - finální díl. Tentokrát jde o průřez historií Jugoslávie, hlavně Hercegoviny od 30. let do konce 40. let minulého století. Zároveň sledujeme osud Tomislava od dětství do dospělého věku. Tomislav se nejdříve stává zarytým komunistou. Postupem času a prožitými událostmi však jeho revoluční nadšení chladne a chtěl by žít normální život. Zajímavý a smutný je i osud jeho ženy, která se pro něho obětovala a dočkala se, no, podívejte se sami. Ustašovci a nacisté se ve filmu objevují už jen sporadicky, masakrů taky není tolik jako v předchozích dílech. Přesto je film, zdá se, tragičtější, protože tentokrát si veškeré peklo způsobují domácí, sousedé, bratři. Je to úplně jiný úhled pohledu na válečná léta a velmi se mi líbil. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama