Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jean Gabin jako kabaretiér, který založil Moulin Rouge aneb zlaté časy Montmartru. Francouzská komedie, v níž zpívá i Edith Piaf... Paříž 1900. Henri Danglard, který vede kabaret na Montmartru, objeví v jednom lidovém podniku mladičkou pradlenu a přivede ji do souboru tanečnic. Její snoubenec žárlí a vyhrožuje, ale Nini se stejně stane Danglardovou milenkou a brzy „primabalerinou“ nového souboru. Danglard totiž zakládá nový kabaret a oživuje slávu francouzského kankánu. Sbírá talenty po všech koutech Paříže, prochází kavárnami, kabarety a poslouchá každý pouliční zpěv. Ve filmu Jeana Renoira Francouzský kankán ožívá atmosféra doby, genius loci jedinečného místa, které tolik znamenalo nejen pro malířství a literaturu, ale zároveň pro šanson, humor, satiru přelomu století. Montmartre, nejznámější část Paříže, kde si své místo nalezla lidová zábava stejně jako moderní umění. Titulní roli muže, který se nedal spoutat konvencemi, natož ženami a svůj život věnoval kabaretu, ztvárnil Jean Gabin. (Česká televize)

(více)

Recenze (47)

Pepinec 

všechny recenze uživatele

Líbila se mi tehdejší lidská neskrývavá upřímnost, že za vším je sex a nic jiného než sex. Ten nebolí, může zabrat chvilku, je príma a vyřeší všechno. Dneska je to samé papírování, které bolí příšerně, trvá ještě hůř, je k hounu a ve finále neřeší nic. No a mému oku lahodila samozřejmě i závěrečná párty v Moulin Rouge, během které jsem litoval jenom toho, že tenkrát ještě neznali kalhotky bez rozkroku. To by teprv byl kankán! ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

V prvé řadě je nutno říct, že sledovat takovýto film v televizi je urážkou jeho tvůrců, kteří dali (pro závěrečnou dvacetiminutovku) dohromady obrovský cirkus v nejlepším smyslu toho slova - uvědomte si, že se vše včetně natřískaného sálu Moulin Rouge a mnoha desítek účinkujících, nacházejících se v jednom okamžiku "na place", točilo s živými herci. Jean Gabin zde dokazuje svoji uměleckou všestrannost, energii a komediální um (ovšem pozor, French Cancan není žádná třeskutá řachanda), Jean Renoir své umění vylíčit atmosféru neopakovatelné doby a génia loci Montmartru, a všichni společně pak svou příslušnost k jedinému národu světa, který je schopen a ochoten s hrdostí označovat výskající štětky ve spodničkách a podvazcích za kulturní dědictví:) V podstatě by se dalo říct, že dějově jde o operetu, která se z rozverné galantní veselohry nakonec zvrhne v jeden z nejrozmáchlejších muzikálů, jaké byly kdy k vidění. Nejsem ale nejvhodnější divácký materiál pro podobné snímky, takže se přes všechna uvedená pozitiva nedokážu přinutit dát osmdesátku - na to ve mě film vzbudil příliš malé zaujetí. V kině by to možná bylo jiné, ale takhle nemůžu dát víc než 70%. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Komedie uvolněných mravů. Další z Renoirových příkladů toho, že skutečné mistrovství někdy spočívá v těžko zachytitelné a analyzovatelné jednoduchosti (využití každého záběru v jeho plné hloubce a šíři) můžeme sledovat jako autobiografickou zpověď stárnoucího hříšníka, který své vlivné pozice využíval ke svádění výrazně mladších krásek. Rozverné, místy až ophülsovsky přemrštěné barevné hemžení mnoha postav, z nichž žádná není za své jednání odsuzována, bývá vnímáno jako druhý díl Renoirovy "umělecké trilogie" (po Zlatém kočáru a před Elenou a jejími muži). Všem filmům je společná spektakulární oslava umění žít a života skrze umění. Konkrétně French Cancan pak tyto rysy spojují se Zpíváním v dešti, jiným muzikálem o muzikálu, který je sice vtipnější, dynamičtější a technicky dokonalejší, ale autentický život v něm chybí. Právě tato schopnost vybudovat svět očividně umělý a přesto v každém okamžiku živý, činí Renoirův nenápadný rukopis výjimečným. 80% ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Vyčpělá záležitost. Řekl bych, zoufale vyčpělá. Jeden by ani nevěřil, že za tímhle filmem stojí tentýž režisér, který o šokujících 17 let dřív dokázal natočit Velké iluze, špičkový film, považovaný do dneška za jeden z vrcholů ve svém žánru . Zatímco ve 30. letech dokázal Renoir překvapovat, v polovině 50. let natočil povrchní a naivní Pletky paní operetky na francouzský způsob. Mezi tímhle second handem pro filmové pamětníky se bohužel nachází jenom málo titulů, které obstojí i dnes. Celkový dojem: 35 %. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Umělecký dokument svého druhu tvaroslovím ještě kinematografie let třicátých přibližuje zrod moderní francouzské lehké múzy. Jakoby symbolicky v něm vystupuje tragická neopakovatelná Edith Piaf. Francouzskou jásavou lehkost ztělesnil další velikán této západoevropské země Jean Gabin. Kankán je tu představen jako právě vypučelý květ, na jehož lístcích se lesknou pomíjivé démanty jitřní rosy. Nelze nebýt nadšen. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Film z doby, kdy režisér věděl, jak má vypadat scéna. A také, že výsledek znamená týmovou práci a krom dobrého scénáře ještě potřebuje velké herce, zručné kostyméry a šikovné choreografy. ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Hvězdy světového formátu na scéně i se slavným velkým režisérem. Takové filmy už dnes neuvidíte, to byli totiž Ti,kteří tvořili dějiny umění.!!! ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Kdyby zde Gabin nebyl tak mladý, člověku by ani nepřišlo, kolik tenhle film už má roků. Jednoduchoučký příběh, který strhává zejména optimistickým espritem a atmosférou francouzských kabaretů v dobách jejich největší slávy. ()

Snorlax odpad!

všechny recenze uživatele

Inovátor a nápaditý režisér Renoir asi vlivem tragické lásky zblbnul a natočil tuto primitivní burlesku, která hýří všemi barvami i klišé meziválečných filmů. Těšit se na Piaf.nemá příliš význam, objeví se pouze jednou ve výřadu umělců vystupujících po šantánech. Užít si mladého Piccoliho v u iformě také přiliš nelze, neb má pouhý štěk. Dora Doll přehrává i na sebe poněkud více. A aby toho nebylo málo, v některých momentech je naprosto trapný i pitvořící se Gabin. Tenhle hudební film, muzikál to není ani náhodou, se měl někde ztratit, nemusela jsem přijít o některé iluze. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Gabina jsem asi nikdy neviděl mladšího (jen ve vzpomínané Velké iluzi). Lahodný slovenský dabing (1974) na velmi pobledlém filmu, a to nehodnotím tu řádně vybělenou kopii filmu. Je to už takové zestrárlé, šedé, nic se tam neděje a příznivci spektáklů jistě raději sáhnou na Moulin Rouge s Nicole Kidman. Vynikne snad jen zpěv Édith Piaf. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Ach, sladký kýči, Tvé jméno zní Francouzský kankán! Exkrus do francouzského filmového muzikálu č.2 dopadl mnohem hůř. Vypadalo to vážně lákavě, jenomže krásně restaurované barvy z dobového filmu 50. let nejsou všechno. Co je moc, to je moc. Takový nános nejrůznějších, navíc nepříliš originálních cinkrlátek a ujeté šarády ze stran tanečnic neustále vyhazujících nohy metr do vzduchu, příliš nedávám. Nekonečný závěr à la kabaretní záznam, v kombinaci s detaily na plně rozjásané tváře nóbl diváků, tomu totálně nasadil korunu! Samostatně zmiňovaná Edith Piaf se objeví jenom 40 vteřin v sestřihaném pásmu tuctových humorních kupletů, nicméně později zazní od zcela neznámé zpěvačky (Anna Amendola) skutečně celý jeden krásný šanson, jenž lze označit za velice zdařilou chvilku tohoto filmu. Zbytek písní na čele s těmi o souložící královně opravdu radši nekomentuju. A ten Gábin? No jo, co už s ním, když dostal nabídku na roli zakladatele jistého kabaretu, v němž sám kdysi ve svých začátcích účinkoval... To se přece neodmítá, i když třeba hlavní postava nemá nakonec tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Nehledě na to, že některé záběry na mistra v zákulisí, jak se v křesle znuděně snaží pohybovat hlavou do rytmu kankánu, jsou vskutku bizardní. Snímek si hned v prvních minutách přiznává, že "příběh" (skoro žádný dohromady není) ani postavy nemají se skutečností nic společeného, tedy Renoir se rozhodl pro brakový kýč. Tohle rozšíření žánrové palety pro slavného režiséra a herce (kteří společně spáchali v minulosti mj. takový skvost jako Velká iluze 1937) má v sobě bohužel víc kuriozity, než kvality. Tady možno o nějakou tu velkou iluzi skutečně přijít, i když pro fajnšmekry to může být v jistých aspektech opět zajímavé objevování. 40% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Jean Renoir nemá podle mě smysl ani pro drama, ani pro lásku (v tom hlubším slova smyslu, tzn. v podobě citu hlubšího, než je jen povrchní flirt či nezávazný sex). V jeho filmech může dojít k vraždám nebo pokusům o sebevraždu a v druhé scéně se všechny postavy nenuceně baví, jakoby se nic nestalo a všichni muži a ženy se milkují v až neuvěřitelných milostných šarádách, vyznávajíc si navzájem horoucí nesmrtelnou lásku, jen aby si během dalších tří minut našli dalšího milence či milenku a na závěr se sešli jako jedna velká, šťastná rodinka... ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Degasovy a Toulouse-Lautrecovy obrazy převedeny do filmu, kde se mísí jemná francouzská ironie i milostný sentiment. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Od vskutku úplne obyčajného, nočného klubu, nachádzajúcom sa v Čínskom paraváne až vari po samotné otvorenie slávneho francúzskeho kabaretu Moulin Rouge (Červený mlyn), ležiaceho v parížskej štvrti Montmartre so záverečným, dekadentným prevedením čísla v podobe Francúzskeko kankánu, tak konkrétne toto všetko, mimochodom, obsahoval zrovna tento, povedzme tak trochu nevydarený počin od mierne rozporuplného Jeana Renoira a s už medzitým dávnejšie ostrieľaným Jeanom Gabinom v hlavnej úlohe, a súčasne i s niekoľko naprosto hysterickými a mimoriadne ukričanými koketami extra naviac, či napríklad ešte i s extravagantnými a pestrofarebnými kostýmami k tomu, ako bonus, alebo dokonca aj s akousi umelou výpravou, ako priam vystrihnutou z hocakého ateliéru, na čo sa treba tiež jednoznačne pripraviť, a to ani nehovoriac o zväčša strnulých, hereckých výkonoch, vrátane i samotného protagonistu Henriho Danglarda v podaní Jeana Gabina, pričom si určite nemôžem dovoliť nespomenúť ani práve to, že obsadenie ako také, mi väčšinou strašne liezlo na nervy, t.j. takmer ani jeden predstaviteľ/predstaviteľka, mi zvlášť neprirástli k srdcu, pretože ženy mi neustále evokovali kariérne typy, a zase muži nemali toľko priestoru, koľko by si možno nakoniec sami zaslúžili, ak teda aspoň nepočítam pekára Pauloa a princa Alexandra, ktorí sa vedľa Henriho, spoločne uchádzali o jednu peknú babu Nini, pôvodom z práčovne, ale s talentom (z)dvíhať nohy pekne vysoko, à la výstredný tanec Kankán, a vôbec bola veľká radosť sa pozerať na čungále týchto dievčat so zvodným vykopávaním, ktoré ma neuveriteľne vzrušovali, no inak to nebola žiadna sláva! • Mínus : JG za svojich mladých čias, voľakedy tiež vystupoval v zábavnom priemysle, áno, myslíte presne na to isté, čo má teraz i recenzent na mysli, o čom v podstate priamo pojednával tento film, no bohužiaľ i napriek tomu - túto skutočnosť, režisér a scenárista v jednej osobe, ba ani „kabaretný herec,” nevedeli zúžitkovať podľa tých najideálnejších predstáv, ako si táto téma vlastne zaslúžila, keď namiesto toho najskôr riešili príliš nepodstatné, medziľudské, malicherné vzťahy, ktoré ani nedokázali rozvinúť tak, ako by bolo snáď ideálne, a tak ich tým pádom mali radšej nechať plávať. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Snímok síce nedosahuje vysokej úrovne, ale dobre sa na neho díva, má úžasnú choreografiu a neodolateľného Jeana Gabina v úlohe muža, ktorý založil legendárny Moulin Rouge. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Čert vem příběh o založení Moulin Rouge, který je patrně zcela vycucaný z prstu a přináší jen povrchní historku. Kde z dnešního hlediska možná překvapí – ale možná taky ne, je to koneckonců francouzský film – velmi frivolní pojetí vztahů. A mě osobně rozčilovalo, jak se zde už obstarožní Gabin choval ke své mladičké milence jak rozvalený paša v harému. Taková vypulírovaná červená knihovna s několika zlomenými srdci a s cynickým pojetím lásky. Co mě však uchvátilo byly scény kankánu. Vířivé, barevné, plné energie. Dlouhé snímání hříšného a veselého, dovádivého tance. Ono udělat provaz z výskoku je fakt obdivuhodný výkon a ty holky to dělaly během tance a pak pokračovaly v reji dál. Za to dávám vyšší hodnocení. SHRNUTÍ: Kankán byl rock n roll secese ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Moulin Rouge a kankán.. přála bych si tam být a vidět to na vlastní oči, vnímala jsem obdivné gesto směrované předchozím generacím umělců, tanečnic, herců, prostě celému uměleckému světu a tuším, že každý vlastenec rozpoznal omamnou vůni náklonnosti k rodné zemi.. Chtěla bych pochválit výpravu a krásné kostýmy, dýchlo na mě kouzlo starých časů, k tomu půvabná rošťanda Françoise Arnoulová a charismatický Jean Gabin, kteří společně stvořili úchvatný filmový pár a mně se na ně moc dobře koukalo.. No a v neposlední řadě ještě musím smeknout a to hned dvakrát, první poklona patří panu režisérovi, velmi dobrá práce, tepe v tom život a radost ze života.. a ta druhá poklona náleží děvčatům, naučit se kankán se závěrečným gymnastickým provazem není vůbec nic jednoduchého.. ()

Reklama

Reklama