Velký strach

....no pozrel som ešte raz a moje prvonadšenie vyprchalo...M.P. mi sympatocký nikdy nebol aj tu vyzerá ako nejaký "pičús"...dej je komplikovaný,pátranie nijaké,nelogické,nejako to samé sa odhaľuje....prekvapenie,zvraty nie sú....možno na tú dobu to bolo i erotické-z dnešného pohľadu také dietne ako nátierka humuss...v podstate nuda.... (13.09.2021)

Len priemerné, pomerne svižne nakrútené giallo, s prekvapivou viacnásobnou pointou. Kedže už patrí do tzv. druhej vlny giall koncom 70rokov, mysterióznosť výrazne absentuje a nastupuje akčnejšie vyšetrovanie a vtipnejšie repliky niektorých postáv. Celé je to inak nakrútené dosť remeselnícky, až rutinne, absentujú nejaké zvláštnejšie hrátky s kamerou a zapamätovatelné scény. Z tejto doby odporúčam skôr klasickejšie giallo Enigma Rosso (1978). Až na pár podľa mňa zbytočných scén si však film udržuje slušné tempo až do konca. (01.11.2010)

Este dobre, ze som to videl v originale, bo jestvuje i verzia s CZ dabingom. O tej som vedel, ze je na picu, lebo hlasy brutalne zaostavaju za realitou. Reziser Paolo Cavara natocil roku 1971 film La Tarantola dal ventre Nero - a to bol jediny film, ktory som od neho videl. Ciry priemer. Cavarru na zaklade druheho filmu, ktory som  videl povazujem za rutinera. Scenar ma praveze zaujal - slo o vysetrovanie dost brutalnych  vrazd, pri ktorych sa vzdy objavila akasi zahadna detska knizka, o ktorej som mal dost velke pochyby. Plus  do toho nahota a nejaky ten sex.  Z hercov mi bol znamejsi len Cattani - teda Michel Placido a Tom Skerritt /Harold a Maude 1971, Alien, Mrtva Zona/. Wallacha moc nemusim vo filmoch, bol by som ovela radsej, keby sa tam zjavil Ernest Borgnine. Z hereciek treba jednoznacne spomenut Corinne Clery /Moonraker/, bola fakt krasna v tej dobe.  Zaver film trochu zachranil, kto ma rad morbidnosti, film je prave pre takychto divakov  : 66 % (08.06.2021)

Režisér Cavara se vytáhl už giallem "La, Tarantola dal ventre nero z roku" 71, v tomto svém druhém žánrovém počinu, který se nedá jen tak prostě označit jen jako horor, dojde tu k mísení mnoha jiných žánru, opět nezklamal. Nepochopím však, proč si vydavatelství "KaB Music" vybralo zrovna tento film, a ne třeba onu luxusní jedničku, která je všeobecně považována za klasiku žánru. Zřejmě kvůli mladému Placidovi v roli komisaře, ještě hodně daleko před svou nej rolí komisaře Cattaniho. Scénář filmu je tu dobře vyvinutý, máme tu sériového vraha, brutální vraždy (docela krvavé a šokující nutno podotknout), záhadnou dětskou ilustrovanou knížku, která se vždy nachází na místě činu, a bizarní klub podivných přátel Fauny. Vypadá to že tam je mezi vším nějaká spojitost, film měl místy velice dobrou temnou atmosféru, napětí, došlo tu i na různá překvapení, což jsou vždy jedni z hlavních přínosů, alespoň dobrého filmu, nechyběla ani nahota a nějaký ten sex, ale na druhou stranu film byl dost roztahaný a místy zbytečně ukecaný, český dabing stál za starou bačkoru, hlasy se k jednotlivým postavám vůbec nehodily, otřesné to byla zejména u hlavní postavy komisaře Michaela Placida, ale zase je fakt, že dialogy byly zajímavé a měly co do sebe, stejně tak některé humorné scény (sledování kresleného pornofilmu, výslech ženy v bytu, která se před policajty klidně svlékne atd). Placidova role byla opravdu sympatická (jeden z nejsympatičtějších hlavních hrdinů v celém žánru, co jsem kdy viděl), zároveň byl i vtipný a zábavný, jeho pohotové odpovědi, poznámky a narážky, ať už svému parťákovi, nebo třeba ke všem ženám, resp. k jeho bisexuální milence-fotomodelce (hezká Corinne Clery nejen ve scénách aktu, v džínsách ji to taky velmi sekne) jsem tu opravdu mohl. Poslední půl hodinka je vážně dobrá. Příjemný, groteskní, morbidní a dekadentní film, nejen pro fandy žánru, který si zaslouží určitě více pozornosti. (26.09.2011)

Velice slušné giallo, které jako jedno z prvních naturalisticky zobrazovalo násilí. Režisér Paolo Cavara tímto filmem roztrhl pytel s krvavými giallo-thrillery. Snímek jako takový, pak obsahuje mé oblíbené ingredience giallo filmů jako krvavé vraždy, nahé dívky či šokující pointu. Atmosféru toho gialla pak dokresluje depresivní elektronická hudba. Největší zápory Velkého strachu jsem viděl v místy děravém scénáři, zbytečných vedlejších linií a až na Eliho Wallacha průměrných hereckých výkonů. Za 3,5*. (19.05.2009)