Il gatto nero
The Black Cat
Demons 6
Režie:
Luigi CozziKamera:
Pasquale RachiniHudba:
Vince TemperaHrají:
Urbano Barberini, Antonio Marsina, Caroline Munro, Brett Halsey, Karina Huff, Michele Soavi, Alessandra Acciai, Florence Guérin, Carolyn De Fonseca (více)Obsahy(2)
Natáčení hororů může být pro jejich tvůrce nebezpečné. Hrůzné monstrum totiž dokáže nejenom proniknout do snů, ale zhmotní se i ve skutečnosti. Nic to však nemění na jeho agresivitě, která tentokrát nekončí probuzením. (Filmexport Praha)
Recenze (14)
Na moje počudovanie celkom slušný film, mal kvalitné masky, atmosféru, aj hudbu. Ja som však nikdy nepatril k veľkým fanúšikom tohto typu hororov, ale pre milovníkov Daria Argenta, príp. oldschoolových talianskych šlágrov typu Suspiria, Inferno alebo Démoni je to určite povinnosť. ()
Cozzi nepopře, že býval Argentovým spolupracovníkem. Jeho Černý kocour (který s Poem ale nemá nic společnýho) hýří sytými barvami, takže při těch zelených a modrých nasvícení si na mistra italského horroru nelze nevzpomenout. Co se však týče ostatních aspektů, jeho vrcholové práci se tenhle snímek ani nepřibližuje. Gore a masek poskrovnu, scénář opět zabral tak čtyři strany klasické A4 a samozřejmě nutno připomenout zdejší panorama divadelních ochotníků, z jejichž některých partů nabírám podezření, že je to celé myšleno jako komedie. I když poněkud bizarní. ()
Dario Argento, E. A. Poe (s povídkou nemá film společného ani zbla....snad kromě kocoura, co tu ale jen pózuje),Ch. Baudelaire a Thomas de Quincey a jeho báseň Levana a Matky žalu. Jojo, matky, ty jsou zde zmiňovány od Argenta, kromě Suspirie též Matka slz, co v té době ještě neměla svůj film. Z Levany tu udělali děsuplnou bytost, co místo aby matkám pomáhala, tak se snaží využít těl jejich novorozeňat. Prostě Italové. Krásný vizuál a výborná hudba...tedy ne ten řezavý metal, co se vždy přiřítil a vše rozmetal. Zpracováním a pojetím má film blízko ke snímkům 70. a počátku 80. let - surrealismus (televize dávící zelená střeva jakoby sem vpadla z Noční můry), halucinace, barvy (žlutá, červená a místo modré jedovatá zeleň) a sympatické monstrum plné červů zvracející barevný sliz. Stále krásná Caroline Munro stojí na temnější straně. Ohledně gore je jednou z nejlepších scén bušící srdce. Dnes jen pro ortodoxní žánrové fanouška a ani ti nemusí být spokojeni. Já vcelku ano. 3,5* ()
esoteric music : Vince Tempera ()
Tak tohle mi bodlo. Chtěl jsem si pustit něco na odreagování nějaký přiblblí béčko a dostalo se mi do rukou tohle. Moc jsem nečekal protože poslední dobou mě Itálie celkem zklamáva. No a tak jsem to pustil a teda dost se mi to líbilo. Strašně se mi líbilo že se na nic nečeká a jde se hned strašit. Hnusná čarodějnice Levana(která má kořeny podle jedný ženský z filmu v Praze což potěší:-)) nechce o sobě natočit film a tak nejdříve straší a pak se nebojí jít do extrémů. Film je sice poměrně neoriginální, ale za 1) atmosféra je dokonalá a dokáže nahnat strach, k tomu dopomáhá parádní hudba ale to bych nepřipočítaval jako plus protože je to prostě ukradnutá hlavní skladba ze Suspirie, ale i tak je samozřejmě nádherná. Maska čarodějnice je parádní sice je občas vidět ta umělohmotnost v některých scénách ale i tak vypadá dobře. Klasické hraní s barvou(červená, zelená) jak jsme u Italiánů zvyklí. Tohle mi sedlo takže nemám důvod dát méně než 4*. ()
Pamětníci znají z VHS jako Černý kocour. Celkem ucházející Itálie od Luigi Cozziho - motá se kolem natáčení filmu, nechutná witch Levana, nějaký ty hnusy, střeva, sajrajty, snová atmosféra, zelená a modrá světla, trochu surreal děj. Je to místy trochu zamotaný, člověk ztrácí přehled co je sen, co realita a co přechodná agónie. Otázka je, zda to byl záměr či nebyl, já se přikláním ke koncepci tohohle filmu jako velkého zlého snu, ale zase bych to až tak neřešil. ()
Typický příklad rčení, že když dva dělají totéž, není to totéž. Luigi Cozzi, letitý poskok Daria Argenta, si natočil soukromou interpretaci příběhu o "Třech matkách" a byť se i zde jedná o surreálný příběh za doprovodu atmosférické hudby a červenozelených reflektorů, je to přeci jen trochu jiná káva či spíše úplně jiný nápoj. Je pravdou, že o Dariovi se ve filmu i dokonce mluví ("ale to už přeci byl slavnej film od Dária Ardženta, ne ?") a Vince Tempera si půjčuje motiv ze Suspirie. Dobré 3/4 filmu jsem se pousmíval pod fousy, jaká to je zase zábavná sračka a byť je i nadále, v poslední části se papundeklová gotika, záběry vesmíru, barevné reflektory, laciné splatterové efekty a esoterická hudba s debilním pozdně osmdesátkovým heavy metalem a discem tak vymknou kontrole, že se z GATTO NERO stává trashový opus hodný zapamatování. Na začátku se v roli režiséra mihne matador Soavi, zrovna natáčí horor, kde jako vrah vystupuje kopie praotce giallo mordýřů z filmu SEI DONNE PER L´ASSASSINO. ()
Na talianskú školu, pomerne krotké. Levana sa teda mohla viac pochváliť so svojimi schopnosťami. Držku na to mala. Goblinovský motív zo Suspirie a ani očividná vykrádačka hudobného motívu z THE THING, robí s filmu ešte podradnejší materiál na sledovanie. A myslím, že tých pár vesmírnych trikových záberov je z Cozziho HERCULESa. ()
Čelná zrážka talianskeho a cheesy amerického VHS hororu. Mám rád Cozziho Contamination, presne zapadá do atmosféry alá Zombi z prelomu 70s/80s, aj keď je to vlastne z väčšej časti čosi ako dobrodružné sf. Ale tá atmosféra tam je! Tu si odkusol až príliš veľké sústo. Ono... občas sa objaví úplne kúzelná gotická atmosféra a výbuch žalúdka prekonáva aj legendárne scény z Contamination. Je tu rozmach, ambície... ale Cozzi nie je Argento, ani Soavi, ktorí na konci 80s hrali predsa len o čosi väčšiu ligu. Zráža sa to s cheesy 80s hudbou, podivnými odbočkami(pokazená chladnička a "záhadný" opravár... WTF?) a celkovo s takou tou zábavnou VHSkovou atmoškou. Samo osebe super... ale keď idem nadviazať na Suspiriu, tak chcem viac, a hlavne trošku inak. Zabaví to, znalci odcenia narážky a znalosti... ale Argento, aj jeho producentský output, hlavne v 70s a 80s, to je asi neprekonateľná skala. ()
Dva režiséři se snaží natočit jakýsi poloremake Suspirie od Daria Argenta jménem Suspiria de Profundis. Příběh má pojednávat o vládkyni zla Levaně, kterou však svým vyprávěním znovu přivedou k životu. Tak z tohodle hororu mám dost smíšený pocity. Skoro jako by film dělali dva lidé. Mistr a blbeček. Na straně mistrově je výborná temná podmanivá hudba a zajímavý nápad a na blbečkově straně, divné vpády metalu ve chvílích dost se nehodících a šílená překombinovanost děje - hlavně na konci, díky čemuž sem to vůbec nepochopil. Určitě ztráta pro kohokoliv, kdo nemá rád béčkové horory.60% ()
Ano,typická Itálie,ale není to Bava,či Argento.Něco tam chybí,zřejmě ta dravost a vynalézavost snímků typu Šok 1977, Krvavá zátoka 1971,nebo Phenomena 1985.Celkem to ujde,ale vytratil se strach a to je chyba. ()
Divný film, dobrá zápletka, zajímavá práce se snem/skutečností, podmanivá "klidná" hudba smíchaná s tvrdou kytarovou, atmosféra se střídá s nudnými pasážemi, hrozné neherectví a efekty, hnusné prvky (zvracející čarodějnice, sliz, střeva, výbuch těla, zelená barva, modrá barva), záběry vesmíru, rozbitá lednička. Nedosáhne to ani na druhou hvězdu. ()
Neodolatelná nuda mě nakonec udolala a já dokázal úspěšně podřimovat až do konce. Chvílemi mě budily příjemné rockové tóny, neboť Taliáni zřejmě po vzoru Argenta rádi podbarvují horory kytarovou hudbou. Jednou mě těžce vyrušila z klidného rozjímaní hustá gore scéna s vybuchujícím srdcem a na konci jsem se probral u starého dobrého proklátí dřevěným kůlem. Příště si ale na spaní pustím něco více romantického. Třeba toho Argenta. ()