Dokonalý pacient

Tváříme se, že máme v rukou nesmírně žhavou látku. A že tahle kriminální rekonstrukce posadí na zadek. Neposadí. Thomas nebo Sture, je to jedno, prostě tenhle chlapík má chorou mysl a na svědomí na dvacet vražd. Jenže v procesech se nikdy nepracovalo s žádnými důkazy, pouze s jeho vlastními přiznáními. A do toho nyní pořádně šlape investigativní novinář a nevrlý workoholik Hannes. Bizarní případ se stal jedním z největších skandálů v dějinách švédské justice. Původně to bylo celé zamýšlené coby seriál, možná proto nám z toho vyskočilo i několik utahaných momentů nebo naopak kvapného vysvětlování. Když se pak vyloží karty na stůl, zájem paradoxně opadne. Co mi ale nejvíc vadilo, byl „návrat“ ke zběsilému střihu, který známe někdy z dvacet let starých thrillerů. Myslím, že tyhle roztěkané momenty Seveřani (kteří umějí být temní a zarputilí jinak) nemají zapotřebí. Úplně mě nevtáhly ani osobní (zdravotní) peripetie hlavního hrdiny. Námět bezpochyby fajn, s divákovou pozorností je to horší. (16.03.2020)

Sice fascinující skutečný příběh, ale těžko pochopitelný závěr. Hloupá nudná režie a slabý scénář způsobily, že tento film mohu jen stěží doporučit. pobavilo mě několik hlášek a postřehů o životě jako ta psycholožky "V tiché vodě plavají nejtišší ryby a nejvíc postižené". Vůbec hodně času se věnuje psychologickému portrétu vraha. Velké odhalení není žádné velké odhalení přes to, že novináři pokládali správné otázky. Pro Švédy je to hodně známá kauza s množstvím obětí, ale nevím jak to bude bavit ty, kteří se předtím s případem neseznámili.. Kdo se chce dozvědět víc o divné švédské společnosti, ať se podívá na dokument Švédská teorie lásky (stáhnití na www.promitejity.cz o jejich podivném sociálním experimentu ze 70. let kdy měly být ženy soběstačné a nepotřebovali muže. Výsledkem jsou statisíce osamělých lidí žijících ve Švédsku v izolaci. V 70. letech také švédové první na světě si odhlasovali v referendu přijmutí ideologie multikulturalismu a nyní mají ve městech válku arabských a afrických gangů. (05.04.2020)

Ze Scandi programu jsme si vybrali thriller záměrně. Chtěli jsme napětí. Toho se nám ani omylem nedostalo. Vraždy či obrazy násilí je vidět v krátkých, nic moc neříkajících montážích především v úvodu filmu, a je jich víc, než by mělo. Dále už sledujeme vyšetřování jednoho umíněného novináře, kterému se na případu Thomase Quicka pořád něco nezdálo. Navštěvuje proto odsouzeného v psychiatrické léčebně a vede s ním rozhovory. A to je vlastně vše, co ve filmu uvidíte. Nejsme-li v "cele" zadrženého, jsme na hotelu, kde si novinář pouští videozáznamy s rekonstrukcemi vražd na místě činu, které ale nepřináší nic moc nového a potvrzují už dávno obhájenou domněnku novináře - že Thomas Quick není skutečným pachatelem.Proč? Protože o místech činu, jak vidno, neví zhola nic. Toto téma je v několika variacích omíláno jak při výsleších v léčebně, tak při oněch rekonstrukcích - Quick zpatra háže nápady podle toho, jak se vyšetřovatelům a lékařům hodí, i když to mnohdy nedává ani trochu smysl. A nutno říct, že zde se tvůrci snaží brnkat na komickou strunu, což dle mého soudu bylo zcela neopodstatněné, a nemístné. Případ Thomase Quicka neznám, a proto nevím, zda tak školácké fauly jako je neověřené alibi svalovat na nedůsledné tvůrce, nebo úplně pitomé vyšetřovatele ve Švédsku. Druhým takovým faulem jest ona nalezená kost, která je vlastně jediným důkazem, který proti Thomasu Quickovi zbyl. Jak to s ním bylo se v laborce řeší až v poslední řadě, ačkoli jeho neprůkaznost by novinářům ušetřila mraky práce. Pro Švédy jde patrně o velké téma, pro nezaujatého diváka o vcelku jednoduchý příběh, vyprávěný v dost přetažené stopáži, o tom, jak jeden duševně chorý, nemilovaný člověk lhal, a lhal, a zase lhal, a dostával za to úplatou léky, po kterých tolik bažil. Vyprávěcí postupy tohoto filmu ale zcela zabily jakýkoli moment překvapení, který děj mohl nabídnout. Od začátku víte, že ten člověk vrahem není, a proč byl takto léčebnou zneužíván se vlastně ani nedozvíte. Za zmínku stojí herecké výkony dvou hlavních postav, i jak věrně se podobají svým skutečným představitelům. 65% (12.01.2020)

Novinářské drama pravděpodobně přesně rekonstruující skutečné události, ale snaha o autenticitu filmu příliš nepomáhá a v některých momentech působí spíš jako hraný dokument. Z mého pohledu je chyba, že Håfström víceméně rezignuje na nějakou autorskou invenci. Hlavní hrdinové tak během vyšetřování prakticky nemusí zdolávat eventuální překážky a samotné odhalování faktů postrádá stupňování a místy působí chaoticky. Nemůžu říct, že by mě to vyloženě nebavilo, ale bylo to na mě příliš suchopárné. Průměr. 50% (16.03.2020)

Snímek Dokonalý pacient podnítil můj zájem o skandální případ Thomase Quicka, který se stal černou skvrnou na švédském právním systému. Škoda jen toho slabého scénáře, jenž obstojně zpracoval režisér Mikael Håfström, styl vyprávění totiž postrádá výraznější gradaci. Za zmínku určitě stojí věrohodné herecké výkony představitelů hlavních rolí Jonase Karlssona a Davida Dencika. (60%) (28.02.2021)