poster

Pravidla hry

  • Francie

    La règle du jeu

  • USA

    The Rules of the Game

  • Velká Británie

    La Règle du Jeu

Komedie / Drama

Francie, 1939, 110 min

  • Morien
    ****

    (1001) Co na mě nejsilněji zapůsobilo, to byly herecké výkony. Když hostitel na konci divadelní vložky představoval svůj ultimátní sbírkový předmět, srdíčko se i svíralo dojetím. Potom samozřejmě kamera. Z příběhu samotného jsem nijak zvlášť nadšená nebyla, spíš opravdu z toho, jak byl podáván. Konec je hodně oldschoolový.(14.6.2011)

  • kinderman
    *****

    "Corneille, ukončete už tu frašku!" "A kterou, pane?" Narozdíl od zámeckého pána, který má na mysli bezhlavě střílejícího hajného, si vrchní komorník dobře uvědomuje fraškovitost celé honební sleziny společenské smetánky, fraška se ovšem v závěru vyostří do tragédie toho, jenž nerespektoval "pravidla hry"- výtečný film, v němž Renoir dle vlastních slov vyšel zvnějšku (herečky ztvárňující hlavní ženskou postavu), aby se dobral k "sobě", tedy podstatě společnosti v rozkladu.(20.1.2010)

  • vok
    *****

    Blaseovaná snobská společnost, služebnictvo stejně zkažené jako panstvo...Vynikající obraz úpadku celé společnosti , kde frajírek hyne kulkou stejně pošetile jako králík zastřelený znuděným panákem. Restaurace filmu přinesla také na dobu svého vzniku neskutečný zážitek z technické dokonalosti filmu...Bravo, pane Renoire !(16.1.2010)

  • Matty
    ****

    Dílo přeceňované a dílo mistrovské někdy dělí velmi tenká hranice. Pravidla hry, vybraná i letos filmovými odborníky do elitní desítky nejlepších filmů všech dob (The Sight & Sound Top Ten Poll 2012), působí dosti vyčpěle a – ač si to u filmů připouštím nerad – nudí. Renoirův humanismus nejde dohromady s cynickými, pokryteckými a afektovanými příslušníky buržoazie. Spíše než kritický je tón filmu smířlivý, spíše než satiru připomínají Pravidla hry ztřeštěnou clairovskou komedii, která se teprve v závěru náhle zlomí ve vážné drama. Projevuji-li v hodnocení Renoirova ambiciózního (film navzdory vysokému rozpočtu propadnul), zdlouhavého a repetitivního projektu shovívavost, potom pro jeho formální stránku. Renoirova práce s více plány obrazu, v nichž se zpravidla něco děje/někdo pohybuje, divákovu pozornost nevede, naopak ji zostřuje. Významy nevytváří střih, ale s naší pomocí sama kamera. Dokonale organizovaným odcházením a přicházením postav na „scénu“ vás Pravidla hry ve bdělém stavu udržet dokážou. Jestli to není na tak oslavovaný film málo… no, asi je. 75% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Toj, mortak(26.9.2012)

  • Bigrambo
    ****

    Milostné hrátky francouzské buržoazie... Ve filmu jsou k vidění milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky a já nevím jaké ještě mnohoúhelníky, vteřinové pozbytí či nabytí citů, rošády s milenci, střílení zvěře i lidí. Prostě "zábava“ vyšších znuděných vrstev, která vyznívá v tomto technicky vybroušeném snímku opravdu komicky a já se při tom skvěle bavil. Jean Renoir, který si mimochodem v tomto snímku střihnul i jednu z vedlejších rolí, mě opět nezklamal a rozhodně se ještě více ponořím do jeho skvělé tvorby!(11.4.2014)

  • - Snímek byl vedle filmu Občan Kane (1941) považován za předzvěst moderní kinematografie. (Hans.)

  • - V roce 2002 byl film časopisem „Sight and Sound“ zvolen 3. nejlepším titulem všech dob. (lubospoti)

  • - Předlohu pro tento film si Renoir vybral Mussetovu komedii Marianniny rozmary, ale nakonec ji využil jen jako inspirační zdroj. (contrastic)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace