poster

Pravidla hry

  • Francie

    La règle du jeu

  • USA

    The Rules of the Game

  • Velká Británie

    La Règle du Jeu

Komedie / Drama

Francie, 1939, 110 min

  • Anderton
    ****

    Smotánka spoločnosti je v každej dobe rovnaká. Množstvo pretvárky, intríg, cudzoložstiev a klamstiev. Na zúbky sa jej tentokrát pozrel poetický realista Renoir, aby sa pokúsil šokovať a podať pravdivý obraz vtedajšej spoločnosti. Je jej chovanie iba dôsledkom chovania predvojnovej spoločnosti, ktorá na všetkých úrovniach klame? Alebo túto atmosféru svojou morálkou spoluvytvára? Záverečný výstrel môžeme chápať ako prvý francúzsky výstrel nadchádzajúcej svetovej vojny. Renoir možno ani nevedel, ako nadčasovo bude jeho dielo pôsobiť o niekoľko desiatok rokov neskôr. Z dnešnej tvorby sa podobnou témou zaoberal Altman v Gosford Parku a asi bol tento film preňho výraznou inšpiráciou.(25.6.2012)

  • Matty
    ****

    Dílo přeceňované a dílo mistrovské někdy dělí velmi tenká hranice. Pravidla hry, vybraná i letos filmovými odborníky do elitní desítky nejlepších filmů všech dob (The Sight & Sound Top Ten Poll 2012), působí dosti vyčpěle a – ač si to u filmů připouštím nerad – nudí. Renoirův humanismus nejde dohromady s cynickými, pokryteckými a afektovanými příslušníky buržoazie. Spíše než kritický je tón filmu smířlivý, spíše než satiru připomínají Pravidla hry ztřeštěnou clairovskou komedii, která se teprve v závěru náhle zlomí ve vážné drama. Projevuji-li v hodnocení Renoirova ambiciózního (film navzdory vysokému rozpočtu propadnul), zdlouhavého a repetitivního projektu shovívavost, potom pro jeho formální stránku. Renoirova práce s více plány obrazu, v nichž se zpravidla něco děje/někdo pohybuje, divákovu pozornost nevede, naopak ji zostřuje. Významy nevytváří střih, ale s naší pomocí sama kamera. Dokonale organizovaným odcházením a přicházením postav na „scénu“ vás Pravidla hry ve bdělém stavu udržet dokážou. Jestli to není na tak oslavovaný film málo… no, asi je. 75% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Toj, mortak(26.9.2012)

  • Rob Roy
    ****

    Dux femina facti - za vším je žena. Jeden z filmů, na které tohle přísloví dobře padne. Ženy jsou v Pravidlech hry katalyzátorem, díky kterému se nám představí morálka francouzské společnosti v celé své "kráse." Klíčová část děje se odehrává na venkovském sídle člena vyšší společenské vrstvy. Renoir tu virtuozně režíruje mnoho herců na široce rozmáchnutém prostoru chodeb a pokojů, kde probíhá hektické hemžení postav. K tomu využívá uživatelem "láryfáry" již zmíněnou hloubku ostrosti a výrazně pohyblivé kamery, která ono rozmáchlé dění mistrovsky zachycuje ve svižném tempu. Většina filmu se nese v mérně odlehčeném duchu, o to více vynikne vážný a extrémně cynický závěr, kde naplno vyplavne na povrch všechna přetvářka a lži, označovaná za "Pravidla hry"(10.3.2006)

  • Toj
    ****

    Není těžké pochopit, proč je dnes film tak adorován. Je to určitě oprávněně. Dlouhé kamerové jízdy, kamera nám ukazuje prostor i osoby v něm ve své komplexnosti. Jednou přejede k úplně jinému dění a jindy jen stojí na místě a různé děje vnikají do obrazu téměř ve stylu grotesky. V jeden moment se bavíme komickými gagy a najednou se ocitnem v těžkém dramatu a to vše jako taková nadsazená kritika vyšší společnosti i jejího služebnictva. Všichni se chovají směšně a hloupě, přestože se umí tvářit vážně. A musím říct, že mě to místy dokázalo i trochu zasáhnout. Na druhou stranu já osobně jsem z těhlech filmů zabývající se vyšší společností na návštěvě v něčím sídle trochu unaven...(9.8.2010)

  • classic
    *****

    Na veľkom zámku La Coliniere sa zíde klasicky snobská francúzska smotánka, ktorá roztočí kolotoč „nepredvídateľných udalostí” , ktoré zamiešajú kartami, o dianie sa taktiež postará vskutku vkusné služobníctvo, a tak dve partie ľudí, sa navzájom dopĺňajú, až to smeruje k samým klamstvám, hádkam, FLIRTOM, nenaplneným láskam, je to celé veľkolepé, s niekoľkými extrémne krásnymi ženami, a okolo nich sklamaní muži, napríklad krásnu slúžku Lisette milujú dvaja na zámku, pričom by mohla mať absolútne kohokoľvek, na ktorého by luskla prstom, alebo paní zámku, Christine, najprv ignoruje slávneho pilota Andrého Jurieuxa, ktorý sa vyrovnal Charlesovi Lindberghovi, ktorý pristáva vo Francúzsku, a to bez jej odozvy, je sklamaný, že ho neprišla privítať, ako mnohí ďalší, že si chce siahnuť na život, aj on príde na zámok, s podporou istého Octaveho... Christine, je ale vydatá za Roberta, ktorý ju podvádza už 3 roky s Genevieve, a to vedia vlastne všetci. Mlčia, ako RYBY, nikto je nič nepovedal. Podľa môjho stručného skonštatovania tohto problému, vyplýva, že na zámku sú rôzni ľudia, s rôznymi pohnútkami, pričom je to totálne geniálne, fascinujúce všetko sledovať, a to vďaka nádherne dynamickej kamere, ktorá je v progresívnom, nadčasovom POHYBE, a to aj pre brilantnú réžiu, ktorá je naprosto očarujúca + samotný scenár, ktorý prináša veľa postáv, s tým, že sa im dostanem do hláv... PRAVIDLA HRY sú na tom tak isto, ako slávny CITIZEN KANE, keď ani jeden nebol v dobe vzniku považovaný za to, za čo je považovaný v súčasnosti : Za majstrovsky nakrútený snímok !!! Boli nepochopení, nedocenení... Bohužiaľ, ja na tom už nič nezmením. Aspoň, že to môžem oceniť, po tých veľa uplynutých rokov od nakrútenia, obidva sú považované vôbec, za to najlepšie, čo sa kedy v dejinách kinematografie - nakrútilo !!! A to nie je málo. PS : Aj tak som si istý, že NAOZAJ výnimočný film musí byť zákonite - nezaprášený, t. j - aj po, trebárs 70. rokov od premiéry, by som mal mať chuť si ho pozrieť, neviem, ktorý zo súčasných, na tom tak bude o 40 rokov, veľmi dobre viem, čo za produkciu akurát vládne, a tak som na pochybách, či si trebárs za 10 - 20 rokov pozriem niečo, čo sa nakrútilo v 21. storočí ( Najmä po roku 2010 !!! ), alebo radšej siahnem po filmoch, ktoré majú už 100 ROKOV. TAK TO JE SILA !!! A je to veľmi pravdepodobné, že ak sa toho dožijem, tak si budem radšej pripomínať klasiky, typu Casablanca, Sunset Boulevard, Citizen Kane, ako 25. pokračovanie odvaru Rýchlo a Zbesilo, alebo vnuka kapitána Ameriku...(1.12.2016)

  • - Předlohu pro tento film si Renoir vybral Mussetovu komedii Marianniny rozmary, ale nakonec ji využil jen jako inspirační zdroj. (contrastic)

  • - Po komerční katastrofě, která v roce 1939 následovala uvedení filmu, byl film bez jakéhokoliv užitku sestříhán. Až v roce 1956 byl zrekonstruován do takřka celé původní délky a v roce 1959 uveden na filmovém festivalu v Benátkách. (Hans.)

  • - Snímek byl vedle filmu Občan Kane (1941) považován za předzvěst moderní kinematografie. (Hans.)