Reklama

Reklama

Pravidla hry

  • Francie La Règle du jeu (více)
Trailer 2

Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii. (Levné knihy)

(více)

Recenze (57)

Matty 

všechny recenze uživatele

Dílo přeceňované a dílo mistrovské někdy dělí velmi tenká hranice. Pravidla hry, vybraná i letos filmovými odborníky do elitní desítky nejlepších filmů všech dob (The Sight & Sound Top Ten Poll 2012), působí dosti vyčpěle a – ač si to u filmů připouštím nerad – nudí. Renoirův humanismus nejde dohromady s cynickými, pokryteckými a afektovanými příslušníky buržoazie. Spíše než kritický je tón filmu smířlivý, spíše než satiru připomínají Pravidla hry ztřeštěnou clairovskou komedii, která se teprve v závěru náhle zlomí ve vážné drama. Projevuji-li v hodnocení Renoirova ambiciózního (film navzdory vysokému rozpočtu propadnul), zdlouhavého a repetitivního projektu shovívavost, potom pro jeho formální stránku. Renoirova práce s více plány obrazu, v nichž se zpravidla něco děje/někdo pohybuje, divákovu pozornost nevede, naopak ji zostřuje. Významy nevytváří střih, ale s naší pomocí sama kamera. Dokonale organizovaným odcházením a přicházením postav na „scénu“ vás Pravidla hry ve bdělém stavu udržet dokážou. Jestli to není na tak oslavovaný film málo… no, asi je. 75% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Toj, mortak ()

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Dux femina facti - za vším je žena. Jeden z filmů, na které tohle přísloví dobře padne. Ženy jsou v Pravidlech hry katalyzátorem, díky kterému se nám představí morálka francouzské společnosti v celé své "kráse." Klíčová část děje se odehrává na venkovském sídle člena vyšší společenské vrstvy. Renoir tu virtuozně režíruje mnoho herců na široce rozmáchnutém prostoru chodeb a pokojů, kde probíhá hektické hemžení postav. K tomu využívá uživatelem "láryfáry" již zmíněnou hloubku ostrosti a výrazně pohyblivé kamery, která ono rozmáchlé dění mistrovsky zachycuje ve svižném tempu. Většina filmu se nese v mérně odlehčeném duchu, o to více vynikne vážný a extrémně cynický závěr, kde naplno vyplavne na povrch všechna přetvářka a lži, označovaná za "Pravidla hry" ()

RHK

všechny recenze uživatele

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. "Pravidla hry" se objevují každých deset let v anketě časopisu Sight and Sound o nejlepší filmy historie a to vždy v první trojce. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Z top 10 Sight & Sound mi chyběl tento jeden kousek, tak jsem si řekl, že už by mělo to nekonečné odkládání skončit. Musím říct, že z celé desítky mě Pravidla hry zaujala nejméně. Neusledovatelný děj bez nějakých pořádných příběhových linek a hrdinů, kdy spolu postavy hodinu mluví, pak se to pofackuje a pak postřílí. Nějaká odvaha filmu už dnes působí leda v kontextu s dobovými dogmaty, ne těmi současnými - není tu žádná nadčasovost. Zklamání oproti třeba Velké iluzi, kde se Renoir předvedl lépe. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Co na mě nejsilněji zapůsobilo, to byly herecké výkony. Když hostitel na konci divadelní vložky představoval svůj ultimátní sbírkový předmět, srdíčko se i svíralo dojetím. Potom samozřejmě kamera. Z příběhu samotného jsem nijak zvlášť nadšená nebyla, spíš opravdu z toho, jak byl podáván. Konec je hodně oldschoolový. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Po technické stránce mě dílo velmi mile překvapilo, bohužel méně se mi líbil příběh. Dlouho to byl takový spíš nic neříkající pohodový film, který obsahoval, až na sem tam nějakou trefnou hlášku, po hříchu málo humoru a na drama to dlouho taky rozhodně nevypadalo. Pak najednou přišla fraška, s minimem úsměvných momentů připomínající spíše grotesku a pak pro změnu prásk, film nečekaně zvážněl (a to na vyrovnanosti snímku příliš nepřidalo). Jako satira kritizující zhýralou buržoazii to nebylo zase tak špatné, ale divák by se u toho musel více smát, nebo naopak by ho přitom mělo více mrazit, což se nepodařilo ani v jednom případě, takže celkově pouze lepší 3*. ()

Bigrambo 

všechny recenze uživatele

Milostné hrátky francouzské buržoazie... Ve filmu jsou k vidění milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky a já nevím jaké ještě mnohoúhelníky, vteřinové pozbytí či nabytí citů, rošády s milenci, střílení zvěře i lidí. Prostě "zábava“ vyšších znuděných vrstev, která vyznívá v tomto technicky vybroušeném snímku opravdu komicky a já se při tom skvěle bavil. Jean Renoir, který si mimochodem v tomto snímku střihnul i jednu z vedlejších rolí, mě opět nezklamal a rozhodně se ještě více ponořím do jeho skvělé tvorby! ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Renoir zřejmě svůj film mínil jako satiru, ale vyznívá spíše jako melodrama. A občasné komické vložky, které svým stylem patří spíše do nepříliš povedených grotesek, celkovému statutu seriózního filmu též příliš nepomáhají. Samotná postava Octava je křečovitým středobodem veškerého dění a musím říci, že v roli muže-diblíka bych si dovedla možná někoho představit, ale rozhodně by to nebyl Renoir. U Renoirových filmů jsem zvyklá na moderní postupy a výbornou kameru, takže si je dovoluji považovat za samozřejmost. A Pravidla hry vlastně nic moc jiného nenabízejí. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) ()

Webb 

všechny recenze uživatele

[6,5/10] (Les Nouvelles Editions Françaises) (Čb. /// Produkce: Claude Renoir /// Scénář: Carl Koch, Jean Renoir, Camille François /// Kamera: Jean-Paul Alphen, Jean Bachelet, Alain Renoir /// Hudba: Roger Désormières, Joseph Kosma) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Smotánka spoločnosti je v každej dobe rovnaká. Množstvo pretvárky, intríg, cudzoložstiev a klamstiev. Na zúbky sa jej tentokrát pozrel poetický realista Renoir, aby sa pokúsil šokovať a podať pravdivý obraz vtedajšej spoločnosti. Je jej chovanie iba dôsledkom chovania predvojnovej spoločnosti, ktorá na všetkých úrovniach klame? Alebo túto atmosféru svojou morálkou spoluvytvára? Záverečný výstrel môžeme chápať ako prvý francúzsky výstrel nadchádzajúcej svetovej vojny. Renoir možno ani nevedel, ako nadčasovo bude jeho dielo pôsobiť o niekoľko desiatok rokov neskôr. Z dnešnej tvorby sa podobnou témou zaoberal Altman v Gosford Parku a asi bol tento film preňho výraznou inšpiráciou. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Jste pytlák?" / ,,Spravuju židle!" Keď príde do vyššej francúzskej vrstvy mladý (hoci aj študovaný) pán v ruke s batožinou, v mysli s hľadaním práce a na prvú otázku, či vie čistiť topánky pokojným hlasom odpovedá áno.... (ne)skúšajte hádať, aké zamestnanie ešte v ten deň dostane!! :o) Prastará francúzska tragikomédia, ktorá zanedlho oslávi neuveriteľných 80 rokov, ale aj s odstupom takéhoto časového úseku vie rozhodne zaujať nielen vtipnými dialógmi. Jean Renoir, v pozícii režiséra aj jedného z hlavných hercov, ponúka až provokatívnu satiru na život spoločenskej "smotánky" na úrovni krátkodobých milostných vzťahov.. pretože ,,len moslimovia pristupujú logicky ku vzťahom so ženami!" Na svoju dobu technicky vyspelá záležitosť, obohacujúca všedný deň loveckou akciou a pomerne experimentálnym divadelným predstavením. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Pokud jsem to pochopil správně, tenhle Renoirův film měl být jakási odlehčená kritika amorálnosti vyšší společenské vrstvy. Zásadní problém je v tom, že Renoir v mých očích nedosáhl v konečném důsledku ani jednoho z výše uvedených popisků – nenatočil ani opravdu satirický a vtipný film, ale ani film, který by byl opravdu rázný a kritický. Mám rád, když jde tvůrce v etické oblasti do důsledků – a hlavně když kritičnost vychází z něj samotného, z jeho nejniternějšího přesvědčení, zkušeností a z jeho svědomí. Renoir byl nejspíše až příliš nedílnou součástí francouzské smetánky, aby ji mohl nějakým upřímným a účinným způsobem napadat. A tak je jeho snímek jakýmsi nedochůdčetem šmatlajícím mezi Nenápadným půvabem buržoazie od Buňuela (opravdu vtipným, leč hodně sžíravým snímkem) a trudnomyslnou tvorbou jeho krajana Bressona - a nutno podotknout, že nedosahuje ani zdaleka kvalit tvorby zmíněných umělců. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Na veľkom zámku La Coliniere sa zíde klasicky snobská francúzska smotánka, ktorá roztočí kolotoč „nepredvídateľných udalostí” , ktoré zamiešajú kartami, o dianie sa taktiež postará vskutku vkusné služobníctvo, a tak dve partie ľudí, sa navzájom dopĺňajú, až to smeruje k samým klamstvám, hádkam, FLIRTOM, nenaplneným láskam, je to celé veľkolepé, s niekoľkými extrémne krásnymi ženami, a okolo nich sklamaní muži, napríklad krásnu slúžku Lisette milujú dvaja na zámku, pričom by mohla mať absolútne kohokoľvek, na ktorého by luskla prstom, alebo paní zámku, Christine, najprv ignoruje slávneho pilota Andrého Jurieuxa, ktorý sa vyrovnal Charlesovi Lindberghovi, ktorý pristáva vo Francúzsku, a to bez jej odozvy, je sklamaný, že ho neprišla privítať, ako mnohí ďalší, že si chce siahnuť na život, aj on príde na zámok, s podporou istého Octaveho... Christine, je ale vydatá za Roberta, ktorý ju podvádza už 3 roky s Genevieve, a to vedia vlastne všetci. Mlčia, ako RYBY, nikto je nič nepovedal. Podľa môjho stručného skonštatovania tohto problému, vyplýva, že na zámku sú rôzni ľudia, s rôznymi pohnútkami, pričom je to totálne geniálne, fascinujúce všetko sledovať, a to vďaka nádherne dynamickej kamere, ktorá je v progresívnom, nadčasovom POHYBE, a to aj pre brilantnú réžiu, ktorá je naprosto očarujúca + samotný scenár, ktorý prináša veľa postáv, s tým, že sa im dostanem do hláv... PRAVIDLA HRY sú na tom tak isto, ako slávny CITIZEN KANE, keď ani jeden nebol v dobe vzniku považovaný za to, za čo je považovaný v súčasnosti : Za majstrovsky nakrútený snímok !!! Boli nepochopení, nedocenení... Bohužiaľ, ja na tom už nič nezmením. Aspoň, že to môžem oceniť, po tých veľa uplynutých rokov od nakrútenia, obidva sú považované vôbec, za to najlepšie, čo sa kedy v dejinách kinematografie - nakrútilo !!! A to nie je málo. PS : Aj tak som si istý, že NAOZAJ výnimočný film musí byť zákonite - nezaprášený, t. j - aj po, trebárs 70. rokov od premiéry, by som mal mať chuť si ho pozrieť, neviem, ktorý zo súčasných, na tom tak bude o 40 rokov, veľmi dobre viem, čo za produkciu akurát vládne, a tak som na pochybách, či si trebárs za 10 - 20 rokov pozriem niečo, čo sa nakrútilo v 21. storočí ( Najmä po roku 2010 !!! ), alebo radšej siahnem po filmoch, ktoré majú už 100 ROKOV. TAK TO JE SILA !!! A je to veľmi pravdepodobné, že ak sa toho dožijem, tak si budem radšej pripomínať klasiky, typu Casablanca, Sunset Boulevard, Citizen Kane, ako 25. pokračovanie odvaru Rýchlo a Zbesilo, alebo vnuka kapitána Ameriku... ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Já jsem vlastně strašně mile překvapený. Očekávál jsem nekoukatelný art, metaforickou satiru, která bude symbolizovat mnohé, ale já z toho nic nepochopím a umřu nudou při pokusu tomu vzdorovat. Nestalo se. Chvílemi to osciluje až na hraně nějaké střeštěné západní screwball komedie, ale postupem času to tak nějak nenápadně začne utahovat šrouby, až jsem si uvědomil, že koukám na vědomě exponované zoufalce, kteří volají o pomoc. A to vlastně s ohledem na rok vzniku není málo. Zajímavé. 7/10 ()

Ilicka 

všechny recenze uživatele

Francouzské filmy obecně mě uspávají, Renoir neRenoir. Takže ani tato zvrhlá pravidla společenské hry mě neporazila na lopatky. Mají výbornou kameru a nesmírně vygradovanou druhou polovinu (cca od honu), ale já si prostě francouzský film neumím užít. ()

Reklama

Reklama