Håp
Leva på hoppet
Nádej
Hope
Režie:
Maria SødahlScénář:
Maria SødahlKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Andrea Bræin Hovig, Stellan Skarsgård, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Eirik Hallert, Steinar Klouman Hallert, Einar Økland, Gjertrud Louise Jynge (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Anja a Tomas představují pár, jakých známe mnoho. Oba jsou ve středním věku, v plné síle, pevně spojeni dětmi a rodinou. Z jejich romantické lásky už po letech soužití mnoho nezbylo, žijí spíše vedle sebe než spolu a většinu energie dávají do své práce. Tomasův přístup už dokonce hraničí s workoholismem. Anja jako divadelní režisérka právě zažívá triumf díky premiéře nejnovějšího představení, když jí lékaři oznámí, že má fatální neléčitelný nádor a před sebou pouhé tři měsíce života. Do Vánoc zbývá jeden den, dětem nic říct nechce a jediný, o koho se Anja může opřít je Tomas. Anja se rozhodne být silná a bojovat. Může smrtící diagnóza dát jejich rozbitý vztah znovu dohromady nebo už mezi nimi opravdu nic nezbylo? I ve chvíli, kdy jsou vaše šance minimální, naděje vždycky existuje. (Bontonfilm)
(více)Videa (3)
Recenze (33)
Nádej je to posledné, čo si ľudia môžu slobodne dopriať v bezvýchodiskovej situácii. Môže byť klamlivá, ale aj opojná a vrátiť život tam, kde sa stráca. Filmy o rakovine majú spoločné to, že pacient je vždy v lepšom stave, ako je bežné, dokonca zvládne aj tanec a silvestrovskú oslavu. A tak som sledoval skôr psychiku, vrátane celého okolia, a novoročné kratke rozhovory boli naozaj pekné. Otvorený koniec, ktorý väčšinou nemám rád, je v tomto filme lepším riešením, ako čokoľvek iné. Trochu ma len vyrušoval priveľký vekový rozdiel a pocit, že sa pozerám na slovenského dopravného experta Drahovského. –––– Nemusíš mě milovat jen proto, že umřu. ... My jsme nedrželi spolu, ani když nám bylo dobře. –––– Žárlila jsem na tvou práci. To byla má největší sokyně. ()
Mě prostě tato onemocňovací tématika netankuje. Nevím proč, ale může se rozebírat krize, sociální vztahy, psychologie, cokoliv. Ale jak někdo má nějakou nemoc, na kterou velice pravděpodobně zkape, tak mě to v tom filmu vůbec nezaujme. Zvláště, když je to drama vážné jako projev japonského premiéra. Stejně jako Still Alice i zde nejsem prostě osloven. ()
Vynikající drama o (ne)umírání s dokonale věrohodnými postavami, natočené zcela realisticky, civilně a bez patosu a přílišného tlačení na pilu. Díky skvělému scénáři a vynikajícím (místy až dechberoucím) hercům dokáže nabídnout silné okamžiky jak v emocionálně vypjatých momentech, tak ve ztišenějších pasážích. Bezútěšné pobíhání po nemocnicích a konzultace s ne vždy soucitným personálem v období vánočních svátků a na přelomu roku, dávkované v příběhu důsledně den po dni, kupodivu není jen propadem do deprese a chmur, neb snímek se ve své druhé polovině a zejména s blížícím se závěrem snaží vynahradit dosavadní smutek enormní dávkou dojímavého cukrkandlu, čímž paradoxně emocionálně již trochu ztrácí. I tak jde ale o suverénně režírovanou a po všech stránkách precizní vztahovou studii, na níž je zajímavé i to, že zpočátku poněkud odcizená partnerská dvojice hlavních hrdinů v ní k sobě znovu najde cestu a jejich povadlá láska znatelně nabere druhý dech právě až díky vidině potenciální blízké smrti jednoho z nich. ()
Maria Sødahlová má můj obdiv. Natočit o svých vlastních zážitcích s (ne)umíráním na rakovinu celovečerní film je dost ošidná záležitost, ale autorka to zvládla bez patosu, a ani ze sebe neudělala světici. Samozřejmě jí byli oporou oba skvělí herci v hlavních rolích (Stellan Skarsgård svoji předlohu zná přes dvacet let, tak nevím, jak se mu to hrálo). Rozhodnutí blíže nepředstavovat zbytek rodiny bylo vzhledem k množství jeho, jejích i jejich potomků správné, protože by to film neunesl. Takhle sice působí jen jako sympatický komparz, ale o to přehlednější je hlavní motiv filmu a jeho poselství. Civilní drama, ve kterém se bilancuje celý život, podané s příměsí humoru a romantiky. Rozhodně stojí za vidění. ()
Když se děje "jedna" TMA. Její stinné paprsky zaterasí, roztříští nazdobené, sváteční terasy. Osvětlí, zpřítomní důležitost pravdy emocí. I přes všechnu tu popelavou viditelnost, "slavičího vetřelce," má se nad/e/chnout pro šafránový pel. Vytažený černý Petr za bílého dne. Najde pak lidský mrak lék? ()
Reklama