Une partie de campagne
A Day in the Country
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirKamera:
Claude RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Sylvia Bataille, Georges D'Arnoux, Jane Marken, André Gabriello, Gabrielle Fontan, Jean Renoir, Georges Bataille, Jacques Becker, Henri Cartier-Bresson (více)Obsahy(1)
Adaptace povídky Guy de Maupassanta Výlet na venkov. Lyrický obrázek jednoho nedělního odpoledne, které rodinka obchodníka tráví nedaleko Paříže. Zatímco jdou muži rybařit, povede se dvěma místním floutkům svést jak dceru, tak její matku. Nevázaný flirt i hluboký prožitek zasáhne hrdinky i jejich protějšky, které po návratu do města čeká opět rutina denního života. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (28)
Krása. Něco takového už dneska nikdo nenatočí a ani by to nešlo. Filmy jako je tenhle je jeden z důvodů proč miluju starý bijáky. Lituju ty, kteří nedokážou poetiku těchle "naivních" starých fimů pochopit. Sakra, fakt mě to dostalo. Jeden z nejkrásnějších krátkometrážních filmů co jsem viděl. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Nevinnost, lehkost, krása. Asi nebudu nakonec takovej cynik... ()
(1001) Vlastně nedokážu úplně pochopit, jak může ukazování povrchních a hloupých lidí vést k hlubšímu poetickému zážitku, nicméně mě to dostalo i při druhém promítání. A nedokončenost je dnes součástí kouzla. ()
Zajímalo by mě, jestli Maupassant tušil, jak romantickou povídku napsal. Nesmírně poetický příběh, kterému vévodí výkon Sylvie Bataille. ()
Slečna, ako často chodíte takto von do prírody? Tak raz za rok....Výlet do prírody má síce krásnu letnú pohodovú atmosféru, ale rovnako je na ňom zaujímavé aj to, čo sa odohráva počas toho roka v podobne snobských rodinkách, kde je všetko vopred naplánované a náhle splynutie vášní nemá bohužiaľ v takýchto spoločenských kruhoch budúcnosť. To ale vo filme nevidíme, môžeme to ale vytušiť a vďaka silnému dovetku filmu aj precítiť. Mladíci si síce na začiatku stanovia "pravidlá hry", ale láske (bohužial sa z nej stane iba "veľká ilúzia") samozrejme nikto nerozkáže a "fena" sa rozhodne podľa vlastného uváženia. Našťastie nemusel byť nikto "z vody vyiahnutý", aj keď som sa chvíľu obával, že sa jeden z člnkov prevráti. Keďže je príjemná jar, nebude vôbec od veci si spraviť podobný piknik v prírode a možno bude aj rovnako osudový :). ()
Nezapře se, čí byl syn režisér snímku. ()
hrozně příjemná romantická óda na krásnou přírodu a letní lásky.. jednoduchý a přitom tak krásný film.. ()
Nedeľný deň sa dá stráviť všelijako. A môže dopadnúť akokoľvek. Nenaplnená láska v romantickom, ale nudnom snímku. ()
Asi najlepší krátkometrážny film aký som v živote videl. Renoirova réžia je tradične hravá, vtipná, alegorická, nostalgická s nezvrátiteľnou trpkosťou. Výlet do prírody je esenciou života, kde láska naráža na spoločenské nedostatky doby a prostredia a kde sa väčšina dôležitých okamihov odohráva "mimo dialóg". Tým, že Renoir film nedokončil "podľa plánu" len dodáva snímke ohromnej účinnosti. Čas plynie, ocitáme sa na plavbe jazera s hustým dažďom, ktorý značí to, ako čas neúprosne letí a osud nie je možné vrátiť späť. ()
Poetický a melancholický malý velký film. Krásná a nápaditá kamera a úžasné světlo. Nevím, zda je to světelnou citlivostí tehdejšího filmového materiálu, ale někdy mají přírodní scény těch starých černobílých filmů takové nádherné světlo, které z nich dělá pomalu impresionistický obraz. Zde je to v míře vrchovaté. Ten melancholicky hořký, nedořečený a přece výmluvný závěr jen umocňuje kouzlo tohoto filmu. Nádhera. ()
Krásná ukázka toho, že romantika může být dramatická a zábavná zároveň a krásná stejně jako krutá. I když je film nedokončený, stejně je zde patrné, jak věrně dokázal Renoir zachytit věrnost Maupassantova příběhu. Romance, která není tak krásná, jak by se mohla na první pohled zdát. ()
Moje první setkání s tvorbou Jeana Renoira dopadlo podle mých představ. "Výlet do přírody" se soustředí na jedno zdánlivě obyčejné odpoledne na venkově, které se v posledních minutách mění v něco mnohem osudovějšího – nedokončenost filmu (roky mezi úvodním dějstvím a závěrem jsou shrnuty ve dvou větách) paradoxně umocňuje jeho vyznění. Okouzlení poetickým realismem si někdy v budoucnu mile rád zopakuji. 8/10 ()
Nádherný Maupassant, na něj by se zde nemělo zapomínat. Všechny Maupassantovy povídky by se mohly zfilmovat, pokud by se našel kongeniální režisér jako byl Jean Renoir. Jean zřejmě neměl tak vysoké umělecké ambice jako jeho otec Auguste. Nejpíš se to dá pozorovat u scény na houpače (viz též plakát), Augustova (nedosažitelná) krása je u Jeana nahrazena lehkostí, jíž se vyznačuje celý jeho film. O to lépe se tu odráží nostalgie, večně překrývající vzpomínku na jeden slunečný den na venkově. ()
Úžasná adaptace mé oblíbené povídky z pera Guy de Maupassanta. Filmový mistr Jean Renoir dokázal i z napohled prostinkého příběhu o skrytých touhách měšťanské dívky, její matky a dvou vesnických floutků vykouzlit přenádhernou, impresionistickou poetikou prodchnutou podívanou, kde není ani o jediné filmové okénko navíc. Renoir pod vlivem umění svého otce (slavného malíře Augusta Renoira) podává příběh o střetnutí dvou specifických individualit (počestná dívka x vesnický bonviván) s takovou jemností, že se člověku skoro posteskne, proč se takové filmy už dnes netočí... Výlet do přírody je totiž skutečným filmovým uměním; uměním beze snah o zalíbení a podbízení se divákovi, stejně tak bez samoúčelného šokování či vypomáhání si lacinými efekty. Nedivím se, že snímek patřil k nejzamilovanějším dílům pana režiséra Menzela (odraz Renoirovy poetiky a přístupu k filmu jako umělecké disciplíně je koneckonců znát i v jeho filmech). Je to vlastně tak trochu Rozmarné léto po francouzsku. Ani stáří filmu, ani sevřená stopáž či nedějovost téměř devadesát let od natočení nijak nesnižují jeho údernost a příjemný estetický účinek. Mimo to je znát, že Renoir přistupuje k filmu z každého metru s naprostou profesionalitou i láskou k divákům. A tak to má koneckonců být. Film o ničem a zároveň o všem. ()
Hlavní proud a zátočiny, podléhání, naléhání i zasvěcení do kouzel přírody. Vítová a E.F.Burian na lodičkách u Zbraslavi při pomíjivých ale do paměti vepsaných chvílích, vyvolaných svěděním, které už pobyt v přírodě přináší. Nenápadná a podmanivě funkční hudba. ()
Velmi teskný film. ()
Tohle bohuzel asi brzo zapomenu...a myslim, ze mi to nebude ani moc vadit. Je to sice natoceny hezky, ale poselstvi/dej me nezaujalo, sry. ()
[3,5*] Napriek tomu, že toto dielo ostalo nedokončené, bolo zaradené medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Spočiatku ma dosť iritovali tie prehnane nahlúple postavičky, predovšetkým postava nekonečne blbého zaťa, ktorá akoby do filmu zablúdila z nejakej grotesky (ten ťuťmák akoby z oka vypadol Stanovi Laurelovi) a postava matky, tupej ako tágo (postave babky udeľujem výnimku, keďže bola zrejme senilná). Od podmanivej scény na loďke si ma ale film získal svojou krásne poetickou náladou a veľmi emotívny záver vo mne zanechal silný dojem. ()