Reklama

Reklama

Recenze (1)

Matty 

všechny recenze uživatele

Kdo ví, čeho bychom se dopátrali, hledat za vším ženu. Za debutem Jeana Renoira ji ale skutečně najdeme. Neboť pro svou manželku Catherine Hesslingovou nedokázal najít adekvátní scénář, jeden sám napsal a ve spolupráci s Albertem Dieudonném (pozdější Ganceho Napoleon) zrežíroval. Pochmurná melodramatická zápletka je srovnatelně banální jako ve filmech Renoirových tehdejších kolegů, zaujme ovšem zdůraznění sociálního rozměru, prozrazující režisérovo socialistické smýšlení. Zatímco autenticky ošuntělá prostředí připomínající německý kammerspiel a detaily očí a hrdinčino občasné splývání s mizanscénou nám našeptávají „expresionismus“, během scén zpřítomňujících rychlý tlukot srdce rapidmontáží, není pochyb, že Renoira okouzlila také modernost domácího impresionismu. Přes četnost rozpoznatelných vlivů je film poněkud monotónní a dlouhé pasáže plynou bez jakéhokoli vzruchu, jehož absenci nezachrání ani famózně vygradovaná závěrečná honička: rychlým střihem a střídáním úhlů kamery (tady jedoucí za vlakem, támhle v autě) takřka bezchybná ve vytváření imprese pohybu, byť neuspokojivá svým náhlým zakončením, jež nutí vypustit do éteru poněkud přihlouplou otázku „to jim došel film?“. Využití juxtapozice během této sekvence dává na vědomí, že stěžejní je zde strach Catherine. Pro ni a na ní byl film postaven. O „star vehicle“ pro Hesslingovou, živící se dříve tím, že obnažená stála před Renoirovým otcem, nakonec nešlo. Není divu. Smutně prosebné oči, hledání soucitu za kamerou, dětská křehkost lehce připomínající Mary Pickfordovou – nic z toho, ani loutkoidní make-up, nezastře, že tato dáma talentem obdařena nebyla. Herecký výkon za ní obstarává kamera za asistence střihu a dekorací. Ani jedna z těchto složek nedosahuje intenzity a extravagance viditelné ve slavnějších francouzských snímcích 20. let (od Epsteina, Gance nebo L’Herbiera). Střídmé užívání formálních ozvláštnění spíše naznačuje umírněný styl, k němuž se Renoir posléze uchýlí a právě studium jeho díla jako celku považuji za dobrý důvod, proč se na Catherine podívat. 65% ()

Reklama

Reklama