Saint Maud
Saint Maud
Saint Maud
Režie:
Rose GlassScénář:
Rose GlassKamera:
Ben FordesmanHudba:
Adam Janota BzowskiHrají:
Morfydd Clark, Jennifer Ehle, Turlough Convery, Lily Frazer, Rosie Sansom, Marcus Hutton, Faith Edwards, Caoilfhionn DunneVOD (3)
Obsahy(1)
Film sleduje zbožnou zdravotní sestru, která je nebezpečně posedlá záchranou duše svého umírajícího pacienta. Vroucí víra Maud (Morfydd Clark) rychle vzbudila obsedantní přesvědčení, že musí zachránit duši svého sboru před věčným zatracením – bez ohledu na cenu. Spisovatelka a režisérka Rose Glass divoce láká diváky do této narušené psychiky a ustavičně připravuje svůj opravdový deník venkovské sestry na zneklidňující a nakonec šokující trajektorii. Morfydd Clark vykresluje svatou Maud s intenzivním stoicismem, který je v rozporu s znepokojivou zranitelností, protože Maud zoufale bojuje za rozhřešení a solidaritu od svého rozhořčeného pacienta. Glass něžně zachycuje tento vztah empatickým pohledem, který nejprve vychází z éterické snové atmosféry – ale není to dlouho předtím, než Maudova dogmatická upřímnost podnítí nezvratné tření, které její mysl roztočí v dusivý soutok plíživých pochybností a paranoie. Když Glass utahuje šrouby svého pomýleného mučedníka, předvádějící náboženské hrůzy, jako je Vymítač ďábla Williama Friedkina,snaží se dobře kývnout, což dále přispívá ke stále více děsivé malátnosti filmu. A když se tato zákeřná horečka klimaticky zlomí, důsledky jsou stejně zničující a děsivé. (Flekoun58)
(více)Recenze (50)
V mnoha momentech psychologicky soustředěné a vizuálne brilantní vyprávění o ztrátě sebe sama skrze propadání religióznímu šílenství, které se ale ve výsledku nevyvine v nic uspokojivé. Psychárna z temné mysle sociálně vnímavého a intektuálně jistě vysoce vyvinutého tvůrce, se kterého zaměřením si ale nemám moc co říct. ()
Saint Maud je rozhodně velmi nadstandardně dobře natočená, Rose Glass se uvedla jako režisérka, na kterou si je do budoucna potřeba dávat pozor a její tvorbu sledovat. Její debut je temným psychodramatem s nepříjemnou, lehce hororovou atmosférou. Což jsem čekal, a nejsem tedy vyloženě zklamán, byť mírnou pachuť mrzutosti, že se to nevytočilo do větších hororových otáček, cítím. Potenciál v tom příběhu o labilní nábožensky založené sestřičce, která dojde k přesvědčení, že ji bůh předurčil k záchraně duše své ne zrovna křesťansky se chovající pacientky, byl. K významnější spokojenosti bych zkrátka trochu víc té čisté žánrové radosti potřeboval. Velkým plusem je ovšem rozumná stopáž, dokážu si představit autory, kteří by to samé natáhli na dvě hodiny. ()
Tento horor je žiaľ pre mňa miernym sklamaním, čakal som totiž akciou nabitý snímok o exorcizme, no opak je pravdou. Vlastne sa tam toho veľa nestalo. Väčšinu času totiž sledujeme jednu sfanatizovanú husičku, ktorá sa snaží svoju smrteľne chorú pacientku obrátiť na vieru. Až v záverečných minútach konečne dôjde k niečomu zaujímavejšiemu. Myslím ale, že to mnohým stačiť nebude. Našťastie má film aj viaceré svetlé stránky: Hlavná protagonistka hrá výborne, tá jej svetecká posadnutosť diváka nijako neubíja, jej mimika tváre a niektoré činy dokážu dokonca dobre pobaviť (stretnutie v bare vedie). Keby sa ešte prepalcovala krížom, možno by som hviezdu prihodil. ()
Saint Maud je extrémní slow burn, který při sledování opravdu bolí a jde holt znát, že jej režíruje žena. Je to vyloženě Drama pro jeptišky, lesby, podivné individua a intelektuály. S hororem má Saint Maud společného velmi málo z celé stopáže možná tak 5 minut na konci a na Drama filmu chybí emoce i zajímavější příběh. Hlavní hrdinka je extrémně nesympatická a nezajímavá, tempo pomalejší být už ani nemůže a pokud si libujete ve filmech, kde se za celou dobu nic nestane, tak prosím. Tohle mě vyloženě uráží. Jedna hvězda za vtipnou scénu v baru a druhá za finále, které alespoň trochu naznačilo, že sledujeme "horor", ale bohatě by mi stačilo pustit si 5 minutový klip na youtube než se 80 minut nudit u téhle nábožensko-lesbické telenovely, která ve mně vyvolala zájem asi jako pavouk na stropě. Dost možná se začnu modlit k bohu, jelikož jsem měl v plánu na to zajít do kina a to bych se nejspíš nechal už raději ukřižovat. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost*, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra**, Napětí*. 4/10. ()
Explicitných hororových vecí sa tu deje veľmi málo, napriek tomu od samého začiatku tušíme prítomnosť čohosi zlého, temného a nadprirodzeného. Vďaka tomu je atmosféra mrazivá, tiesnivá a nepríjemná. Na tom má podiel nielen dobre vystavaný, stupňujúci sa scenár a napínavá réžia, ale tiež výkon Morfydd Clark (z Ajaovej Koristi), z ktorého som si síce vyložene na zadok nesadol, ale inak bol dobrý (detto jej klientka v podaní Jennifer Ehle). ()
Nedávno mi student na semináři položil otázku, zda mají špičkové horory nějaký společný, jednotící prvek. Odpověděl jsem mu, že takové horory musí vskutku precizně a opravdu komplexně naplňovat žánrové konvence, a nebo se naopak žánrovým očekáváním vzepřít, odlišit se, provokovat, šokovat, a tím také ve výsledku oživit původní subverzivní funkci žánru. Saint Maud lze zařadit do druhé kategorie, kam náleží snímky, které jsou pro mainstreamové publikum velmi obtížně stravitelné, a proto tento úchvatný debut režisérky Rose Glass doporučuji k projekci výhradně hororovým fajnšmekrům. Jedná se o pozvolna plynoucí psychologickou studii rozkladu osobnosti zbožné Maud, jejíž intimní vztah s Bohem místy přerůstá až v "intoxikaci". Režisérka chytře volí tělesnější formu jeho vyjádření, například prostřednictvím extatických epizod, což divákovi usnadňuje zaujmout empatický postoj. I v důsledku nesmírně strhujícího vyústění, které poskytuje prostor k různým interpretacím, uděluji spirituálnímu hororu Saint Maud pět slabších hvězd. ()
Škoda, že to přichází ve chvíli, kdy je tahle zlověstně vycizelovaná A24 estetika už trochu vyšeptalá, na což to ještě upozorňuje, když to vykrade stěžejní scénu z The Witch. Ve druhé polovině to totiž nezpomaluje, ale naopak nabírá na zajímavosti, i přes trochu nadbytečný voiceover. 70 %. ()
Extrémne pomalá dráma, námetovo a spracovaním vhodná najmä pre osádku staršej generácie, ktorej nevadí, že sa všetko vezie v rovine myšlienok: “tu sa (asi) niečo stane”. Divák, ktorý túži vidieť horiace krucifixi dolu hlavou, či otáčať hlavy o 360 stupňov, bude veľmi sklamaný. V “Saint Maud” sa musíte vyslovene nájsť, to Vy sa musíte prispôsobiť snímku, nie naopak. Samotný film nie je len o akejsi obsesii, ale aj o neschopnosti socializovať sa, depresii, automutilácii, pričom kombinácia takýchto psychických porúch je v spoločnosti veľmi častá (začo +). Samotný snímok sa nesie v jednej tónine, vďaka čomu pôsobí dejovo vyvážene. Čiže žiadny extrém, žiadna akcia, žiadne prejavy, nič, čo by diváka prebralo zo spánku, keď do neho náhodou upadne. Toto nie je film pre každého, toto napriek poslednej scéne, vďaka ktorej niekto môže nadobudnúť dojem, že sa jedná o horor - hororom určite nie je. Toto je čistá, mysteriózna dráma so solídnou hudbou, vďaka ktorej sa len naznačujú prvky hororu, no rozhodne nimi nedisponuje. Nechápem, prečo je zas a znova nejaký snímok zaradený tam, kam nepatrí. Vytvára to zmätok u diváka, ktorý očakáva niečo, čo reálne nemôže dostať. Námet výborný, realizácia mdlá - strašná škoda, že zostalo len pri nápade. Priemer. ()
Je to Bůh, nebo Ďábel, kdo zkouší víru svaté Maud? Mysteriózní drama o mladé setře, co se snaží nejen sebe, ale i ostatní přivést na správnou cestu. Vize, záchvaty, mučednictví. Tak jako trpěl Kristus je třeba trýznit tělo, které pokouší duši. M. Clarková vypadá tak křehce a něžně, když se usmívá a hladí umírající ženu po tváři. Jenže síla v ní ukrytá je obrovská, protože bojovat s Ďáblem nemůžou slaboši. Kde by jiný šel do krajnosti a naturalismu, tam si režisérka vystačí s náznakem. Špinavý sex, sebetrýzeň, smrt. Výborná kamera se tu zpomalí, tam je obraz v kouřových odstínech, a když dojde k prvnímu velkému prozření ta intenzita, s níž tělo visí ve vzduchu, je až hmatatelná. Finální střet a vykoupení mají sílu, obrazově jsou perfektní. Poklidná hudba a tiché scény na počátku postupně střídají temnější zlověstné tóny, co napovídají, že se schyluje k tragédii. Skrývané emoce vyplují na povrch a obnaží jejich nositelky. Přidanou hodnotou je W. Blake. Spíše pro okrajové publikum. ()
Svätá Maud, ktorá nie je zas taká svätá, ako by sa na prvý pohľad zdalo, sa mi za krátku minutáž okolo 80 minút dostala skutočne pod kožu. Jej desivo skreslené vnímanie sveta krásne poukazuje na to, ako môže niekto, kto sa považuje za záchrancu a mesiáša, narobiť viac škody, než úžitku. Záver však mohol byť o trochu lepší a pokojne by som privítal ešte 20 minút filmu navyše. ()
Saint Maud je naprostou většinu stopáže velmi povedenou a nápaditě natočenou hororovou slow-burn artovkou, která jako by ctila (a taky cituje) klasický Sunset Boulevard a svou premisou a silnými postavami baví. A nebýt posledních pěti minut, v nichž se Rose Glass bohužel vydala trochu jiným směrem, než bych si u tohoto snímku přál, byl bych skoro nadšen. I tak jsem byl spokojen a cením taky i velmi divácky ohleduplnou délku, díky níž ve filmu nepůsobí žádná scéna dlouze ani navíc. ()
Omnoho viac psychologická dráma o osamelosti, než nadprirodzený horor s náboženskou tematikou, ale samozrejme táto kombinácia sa vôbec nevylučuje. Rose Glass sa našťastie nesnaží divákovi nanútiť vlastnú verziu udalostí, i keď príklon k tomu, kde je asi pes zakopaný, tu je. Atmosférická záležitosť so skvelou Morfydd Clark, pri ktorej ale budete mať dojem, že neprináša nič nové a že ste niečo podobné už niekoľkokrát videli, i keď si zrovna neviete spomenúť na konkrétne filmy. Nejde priamo o kritiku viery, skôr o to, kam človeka môže dostať zúfalstvo a spomínaná samota. Každý extrém je totiž škodlivý. 70% ()
"Saint Maud" je skutočne skvelou temnou psychologickou sondou do života mladej zdravotnej sestry Katie/Maud, ktorá verí, že k nej prehovára Boh a je rozhodnutá za každú cenu spasiť dušu svojej umierajúcej pacientky Amandy. Film vyzerá skvele. Jeho temná atmosféra je silne cítiť a cítime ako sa Maud čím ďalej tým viac utápa vo svojej ceste za pochopením a ako neustále premýšľa čomu vlastne má veriť. Je tam nejaká vyššia bytosť? Alebo bola hlúpa? Alebo jeho myšlienky nesprávne pochopila? Pôsobí to miestami ako veľký trip. Myslím si, že film bol počas svojho runtimu neustále dobrý a Morfydd Clark podala fantastický výkon, no kde pre mňa film zažiaril bolo jeho záverečných 20 minút, ktoré boli absolútne perfektné. Nemám čo vytknúť. Nič viac než len absolútne ohromenie, ktoré zakončí skutočne desivo nádherným momentom, ktorý nebudem v žiadnom prípade spoilovať. Myslím si, že tvorbu Rose Glass budem sledovať asi aj ďalej, lebo skutočne priniesla poriadnu chuťovku, na ktorú človek tak skoro nezabudne. Nemôžem povedať, že by ma to totálne ohromilo, no svojim záverom si ma to absolútne získalo. Myslím si, že keby sme nemali tie časti v strede, kde sa Maud snaží pochopiť cestu a prichádza o svoju vieru a naopak by sme celý čas boli v dome Amandy, tak by film pre mňa bol perfektný. Hodnotenie: B+ ()
Pomalé a nudné, dlho čakáme na nejaký rozvoj, pretože všade okolo je len nejaká relaxačná hudba a konverzačka tichým hláskom. Trvá to asi polhodinu. A potom príde trocha hutnejšia atmoška a čistá halucinácia. Na tú krátku stopáž sa tu však zmestí len pár ľakačiek a pár mililitrov krvi. Film, ktorý sa hrá na horor, ale je skôr psychom. Toto moje chuťové poháriky neobohatilo. ()
Pribeh je jednoduchy, psychologie obou postav pekne rozvinuta. Tématem je samota a tajemnost zen. Atmosfera prilehavych barev astinu, prilehava hudba. Hororových rekvizit zde moc není, ale jsou. ()
V první řadě nechápu, proč dal na ČSFD tomuhle filmu někdo zavádějící nálepku horror. Protože pojednává o otázkách života a smrti? Ano, pro někoho jsou taková témata jistě horrorová, neboť současní lidičkové myšlenky na smrt bázlivě vytěsňují. Nebo kvůli několika halucinačním scénám jurodivé masochistky Maud? Ale kdeže, spíš než o horror se jedná o psychologické drama. A s pořádným artovým ocasem, je vidět, že mladá pí rejžová není žádná tuctová, povrchní a duchoprázdná slečinka. A i když možná někteří řadoví fanoušci vampyrismu a zombismu budou trochu zklamaní, u mne naopak vládne velká spokojenost. Hodně příjemná hoďka a půl, během které jsem ani jednou nečuměl do mobilu, což je neklamné znamení mého nejvyššího diváckého zaujetí. S chutí zaokrouhluju nahoru za úžasnou Morfydd s úžasným jménem, za závěrečnou scénu a za mnoho dalších podnětů. A Bůh Otec šprechtí velšsky, cool. ()
Hluboce věřící pečovatelka se snaží přivést svou umírající lesbickou pacientku k Bohu a zachránit její duši. Tohle se dalo natočit jako pravověrný exorcistický horor či jako hutné psychologické drama. Režisérka zvolila druhou cestu, přičemž horor na to nechala jen dýchnout a celek oblékla do artového kabátu. A je to vlastně natočené bezchybně, jen to ne každému sedne. Z mého pohledu by to byl čistý průměr, nebýt famózní Morfydd Clark. 65% ()
Škoda, že se Saint Maud držela vcelku moc jistě u země a netlačila víc na pilu, určitě by to sneslo ještě pár scén navíc, které by ještě více prohloubily poznání vnitřního stavu zdejší hlavní postavy. Narážka na Williama Blakea a jeho originální vymyšlený náboženský systém zde není zmiňován náhodou a náboženskou fanatickou vírou je tento film přímo protkaný. Pro herečku Morfydd Clark byla role jako ušitá a na režisérku Glass si taky dám pozor, protože společně s Corrinou Faith mě teď ženské režisérky uměly poslední dobou překvapit. Navíc mě tento snímek zase ujistil v názoru, že ortodoxní věřící jsou prostě blázni. ()
Je až překvapivé, jak rychlý tento film je na to, že se ve filmu vlastně nic neděje. Nemůžete mít hororový/psychologický film, když 70 minut z 90 minutové snímku nemáte žádné napětí. Je zde sice kvalitní kamera a hlavně kvalitní herecké výkony (hlavně tedy hlavní postavy), ale to nevyváží nudu, kterou musíte prosedět. Radši můžu doporučit například film Possum nebo First Reformed. ()
Ošetřovatelka se stará o ženskou na vozíčku co má brzy umřít (škoda, že to nebylo hned na začátku) . Je to panbíčkářka a na film nejspíše přispěl i Vatikán tak jsou tam skoro pořád samé kecy o bohu. 40 minut v hajzlu a viděli jsme pouze dvě lesby, Maud jak se popálila a Maud jak potkala svou bývalou spolupracovnici z nemocnice ani jedna věc není pro film důležitá. 37 minut do konce a vidíme Maud jak honí péro jakémusi klukovi pak Maud jak souloží s jakýmsi tlustoprdem a v jedné scéně levituje a blížíme se ke konci pak někdo umře a někdo si zahraje na Jana Palacha a máme konec. Nemám rád tyhle filmy co jsou o ničem a někdo v tom vidí nějaké umění viz hodnocení na csfd a imdb. odpad ()