Svatá Maud

Škoda, že se Saint Maud držela vcelku moc jistě u země a netlačila víc na pilu, určitě by to sneslo ještě pár scén navíc, které by ještě více prohloubily poznání vnitřního stavu zdejší hlavní postavy. Narážka na Williama Blakea a jeho originální vymyšlený náboženský systém zde není zmiňován náhodou a náboženskou fanatickou vírou je tento film přímo protkaný. Pro herečku Morfydd Clark byla role jako ušitá a na režisérku Glass si taky dám pozor, protože společně s Corrinou Faith mě teď ženské režisérky uměly poslední dobou překvapit. Navíc mě tento snímek zase ujistil v názoru, že ortodoxní věřící jsou prostě blázni. (04.06.2021)

V první řadě nechápu, proč dal na ČSFD tomuhle filmu někdo zavádějící nálepku horror. Protože pojednává o otázkách života a smrti? Ano, pro někoho jsou taková témata jistě horrorová, neboť současní lidičkové myšlenky na smrt bázlivě vytěsňují. Nebo kvůli několika halucinačním scénám jurodivé masochistky Maud? Ale kdeže, spíš než o horror se jedná o psychologické drama. A s pořádným artovým ocasem, je vidět, že mladá pí rejžová není žádná tuctová, povrchní a duchoprázdná slečinka. A i když možná někteří řadoví fanoušci vampyrismu a zombismu budou trochu zklamaní, u mne naopak vládne velká spokojenost. Hodně příjemná hoďka a půl, během které jsem ani jednou nečuměl do mobilu, což je neklamné znamení mého nejvyššího diváckého zaujetí. S chutí zaokrouhluju nahoru za úžasnou Morfydd s úžasným jménem, za závěrečnou scénu a za mnoho dalších podnětů. A Bůh Otec šprechtí velšsky, cool. (03.02.2021)

Saint Maud je naprostou většinu stopáže velmi povedenou a nápaditě natočenou hororovou slow-burn artovkou, která jako by ctila (a taky cituje) klasický Sunset Boulevard a svou premisou a silnými postavami baví. A nebýt posledních pěti minut, v nichž se Rose Glass bohužel vydala trochu jiným směrem, než bych si u tohoto snímku přál, byl bych skoro nadšen. I tak jsem byl spokojen a cením taky i velmi divácky ohleduplnou délku, díky níž ve filmu nepůsobí žádná scéna dlouze ani navíc. (17.05.2021)

Je to Bůh, nebo Ďábel, kdo zkouší víru svaté Maud? Mysteriózní drama o mladé setře, co se snaží nejen sebe, ale i ostatní přivést na správnou cestu. Vize, záchvaty, mučednictví. Tak jako trpěl Kristus je třeba trýznit tělo, které pokouší duši. M. Clarková vypadá tak křehce a něžně, když se usmívá a hladí umírající ženu po tváři. Jenže síla v ní ukrytá je obrovská, protože bojovat s Ďáblem nemůžou slaboši. Kde by jiný šel do krajnosti a naturalismu, tam si režisérka vystačí s náznakem. Špinavý sex, sebetrýzeň, smrt. Výborná kamera se tu zpomalí, tam je obraz v kouřových odstínech, a když dojde k prvnímu velkému prozření ta intenzita, s níž tělo visí ve vzduchu, je až hmatatelná. Finální střet a vykoupení mají sílu, obrazově jsou perfektní. Poklidná hudba a tiché scény na počátku postupně střídají temnější zlověstné tóny, co napovídají, že se schyluje k tragédii. Skrývané emoce vyplují na povrch a obnaží jejich nositelky. Přidanou hodnotou je W. Blake. Spíše pro okrajové publikum. (25.06.2021)

Saint Maud je rozhodně velmi nadstandardně dobře natočená, Rose Glass se uvedla jako režisérka, na kterou si je do budoucna potřeba dávat pozor a její tvorbu sledovat. Její debut je temným psychodramatem s nepříjemnou, lehce hororovou atmosférou. Což jsem čekal, a nejsem tedy vyloženě zklamán, byť mírnou pachuť mrzutosti, že se to nevytočilo do větších hororových otáček, cítím. Potenciál v tom příběhu o labilní nábožensky založené sestřičce, která dojde k přesvědčení, že ji bůh předurčil k záchraně duše své ne zrovna křesťansky se chovající pacientky, byl. K významnější spokojenosti bych zkrátka trochu víc té čisté žánrové radosti potřeboval. Velkým plusem je ovšem rozumná stopáž, dokážu si představit autory, kteří by to samé natáhli na dvě hodiny. (01.02.2021)